Někdy stačí zdánlivě bláznivý nápad a výsledkem je skvělá věc. Povedlo se to v roce 2011 uměleckému řediteli National Theatre v Londýně Nicholasi Hytnerovi, když uvažoval o nasazení komedie, která by lidi chytla – mezi převažujícími vážnými dramaty v jejich věhlasném divadle. Dramaturg navrhl Sluhu dvou pánů Carla Goldoniho. Skvělý nápad, ale Hytner šel dál. Oslovil Richarda Beana, jednoho z předních britských dramatiků, aby „na půdorysu starého textu postavil novou komediální stavbu“, jak uvádí dramaturg Městského divadla Brno (MDB) Jan Šotkovský.

One Man, Two Guvnors, tak nazval svého Sluhu dvou pánů pan Bean a poslal do světa skutečně jednu z nejvýraznějších, nejúspěšnějších a nejoblíbenějších komedií. Superlativem nešetří ani režisér inscenace v Městském divadle Brno Stano Slovák: „Je to jedna z nejkvalitnějších komediálních předloh, které jsem v divadle kdy měl,“ prohlásil na besedě s novináři před premiérou a dodal, že je to třeskutá komedie. Překladatelka Jitka Sloupová přisoudila titul Sám na dva šéfy, obsah nezastírá. Současný autor příběhu o věčně hladovém sluhovi přenesl děj do Brightonu v roce 1963, kdy hlavní hrdina, zmíněný Francis Henshall, je vyhozen z londýnské folkové kapely. Z nouze se stane bodyguardem Rachel Crabbeové, převlečené za své mrtvé dvojče Roscoea, ostrého drsňáka z East Endu. Na začátku šestého obrazu Francis přiznává, že „tahle hra vychází z dvě stě let staré italské komedie Carla Goldoniho…“ a o sobě mluví jako o Harlekýnovi, hrdinovi původní komedie dell´arte.

Mnoho z nás si pamatuje v MDB na úspěšnou inscenaci Sluhy dvou pánů režiséra Zdeňka Černína z roku 2000 v titulní roli s Martinem Havelkou, bohužel už není mezi námi, zemřel v roce 2020. Bylo by zajímavé vidět a srovnat skvělého herce Havelku v obou rolích. Kdyby žil, s velkou pravděpodobností by se střídali s Alanem Novotným, jemuž postava Francise padne jako ulitá. Bude-li jednou, za mnoho let, bilancovat, bezpochyby zařadí Francise Henshalla mezi nejkrásnější své role. Novotný je temperamentní, má nápadnou mimiku, dovede improvizovat při letmých kontaktech s diváky, je velmi dobrý komik. Diváky ovšem výborně baví též ostatních třináct herců a zpěváků. Francis je bodyguardem Rachel Crabbeové, která netuší, že bratra drsňáka zabil její milý Stanley, jenž Francise také nakonec zaměstná. Pantalone, u Goldoniho bohatý obchodník, je u Beana druhořadý gangster Charlie Clinch, který domluvil sňatek z rozumu mezi svojí ne úplně nejchytřejší dcerou Pavlínou (u Goldoniho Clarice) a nepřiznaným gayem…

Děj se roztáčí se spoustou současných realit, gagů a zápletek, základ je však shodný: sluha, tedy nikoli Truffaldino, nýbrž Francis, se komicky motá, osciluje mezi dvěma nikoli pány, nýbrž šéfy. Komplikované, ale snadno pochopitelné. Zmíněnou Rachel Crabbeovou hraje Barbora Goldmannová. Mrtvému bratrovi dává ve světle zeleném obleku patřičný švih i eleganci. A protože se Barbora věnuje také hraní v angličtině, neboť studovala mj. na herecké škole v Londýně a zná tamní poměry, napsala do programové brožury k inscenaci zajímavou stať o Richardu Beanovi, autorovi komedie. Alternuje Andrea Zelová. Výraznou postavou je v podání dalšího komika Jakuba Uličníka Harry Flinck (u Goldoniho doktor Lombardi), šikovný advokát zmíněného gangstera Charlieho Clinche, kterého brilantně hraje rovněž osvědčený komediant Rastislav Gajdoš. Nafoukaného herce Alana Flincka (u Goldoniho Silvio) hraje nenafoukaný sympatický, teprve sotva 29letý Jonáš Florián. Provdat za něj, nikoli za gaye, se chce Pavlína, které dává přesvědčivou prostoduchost a naivitu ještě mladší Esther Mertová.

Sympatie obecenstva získá rychle Lucie Bergerová coby Dolly (u Goldoniho Claricina služebná Smeraldina). S mazaným Francisem tvoří příjemnou dvojici. Prvek z grotesky použil režisér Stano Slovák v postavě 87letého hluchého číšníka Alfieho, vymyšleného až autorem novodobé verze R. Beanem. Skvěle namaskovaný Jan Valeš úmyslně přehrává trhané stařecké pohyby, klopýtá na schodech a padá přes zábradlí. Pokud by někdo vnímal jako zesměšňování stáří, tak bude uzemněn scénou s kardiostimulátorem v podobě budíku… Samozřejmě jde o legraci, nikoli o zesměšňování. Patrik Bořecký hrál v roce 2000 Florinda (v novém pojetí zmíněný Stanley), nyní se dobře vypořádává s postavou vrchního číšníka Garetha. Vrahovi Stanleymu nyní dává přehnané sebevědomí Martin Mihál, hospodského Lloyda Raftinga (u Goldoniho Brighella) hraje v padnoucím elegantním obleku vždy dobře naladěný Jiří Daniel.

Na forbínu nejdříve vstoupí pěvecké trio Marta Matějová, Alžběta Janíčková a Libor Matouš. I v průběhu představení zpívají písně Richarda Beana a skladatele i textaře Granta Oldinga. První reprízu v neděli 18. prosince si zpestřili kratším komentováním výsledku mistrovství světa ve fotbalu v Kataru, neboť v onen moment se střílely penalty a polovina hlediště koukala do mobilu. (Bylo to těsně před zahájením představení, ona trojice navozuje atmosféru, takže žádné divácké faux pas, Francie padla před 19. hodinou.) Druhá premiéra se konala na silvestra.

Realistická scéna s nábytkem, okny, zábradlím i s kuchyňským náčiním je dílem osvědčeného Jaroslava Milfajta, stejně tak slušivé a se 60. lety ladící kostýmy vznikly v dílně Andrey Kučerové. Velkým plusem představení je živý orchestr (klávesy, harmonika, kytary, baskytara, kontrabas, bicí), v den vítězství Brazílie dirigoval Karel Albrecht, jenž se na hudební podobě podílí a u taktovky střídá s Danielem Kyzlinkem.

Beanova hra měla obrovské úspěchy doma i v zahraničí, Městské divadlo Brno uvádí jako třetí české, ovšem jako první s kompletním použitím originálních písní zmíněného Granta Oldinga pro londýnskou inscenaci v překladu Mikuláše Bryana přímo pro brněnskou scénu.

Jan Trojan s použitím statě Daniela Rosenthala

P. S.: Na facebooku MDB jen samé divácké superlativy…

Alan Novotný, Jakub Uličník, Rastislav Gajdoš, Jonáš Florián (zleva).

Foto archív Městského divadla Brno