Divadlo na Orlí je někdy označováno zkratkou DNO, ale význam tohoto slova nijak nesouvisí s posláním této scény, s její úrovní, prostě s tím, co se děje uvnitř a co vidí a slyší diváci. DNO, nikoli dno, je hudebně-dramatickou laboratoří Janáčkovy akademie múzických umění. Prezentují se tam adepti operního i muzikálového zpěvu, mladí režiséři, dramaturgové, scénografové, divadelní manažeři.

Nejnovější premiérou byla v sobotu 19. března opera Francise Poulence z doby Velké francouzské revoluce Dialogy karmelitek. Navštívil jsem druhou premiéru o den později, obě představení, i následující, měly plně obsazené hlediště. Asi málokdo, kromě odborníků, tuto operu zná; u nás byla poprvé uvedena až v roce 2000 ve Slezském divadle Opava v režii Františka Preislera, v košické opeře ji režírovala v roce 2013 Linda Keprtová. Oba režiséry brněnští diváci dobře znají. Světová premiéra se konala v lednu 1957 v La Scale a v červnu v Paříži. Ústřední motiv je nesmírně silný, umocněn tím, že se opírá o skutečnou událost. Šestnáct karmelitek, historiky označovaných Mučednicemi z Compiegne, bylo v červenci 1794 popraveno gilotinou jen za to, že proti zákazu se tajně scházely k modlitbám. O dva roky dříve byly vyhnány z kláštera. Podle povídky Gertudy von Le Fort libreto napsal katolický spisovatel Georges Bernanos. Ponurostí děje zapadá toto dílo do současnosti, byť s jinými souvislostmi. Sledujeme osud dívky Blanky, která se bojí smrti a chce se stát karmelitkou. Vstupuje do kláštera a v momentě příchodu dvou komisařů v době revoluce tam poznává v jednom z nich svého bratra, jenž ji měl na otcovo přání chránit. Blanka však bratra odsuzuje za jeho příklon k revolucionářům, utíká do otcova paláce…

Opera se mladým tvůrcům vydařila a je skutečným zážitkem. Recenzentka Karla Hofmannová napsala pro server Klasika plus: „Výkony na druhé premiéře byly velmi kvalitní. Otcem Blanky, markýz de la Force, byl Simeon Hána j. h., který dal najevo, že se mu lépe daří v barytonových spodních polohách, jeho synem byl Michal Kuča, j. h., jehož tenor je ještě poněkud ostřejší, ale dobře se nese. Blanku de la Force zpívala Ekaterina Krovatyeva, jejíž soprán dokázal být v pianech něžný a ve forte byl pevný a znělý. Lucie Vaňáčková jako nemocná převorka předvedla spolehlivý, i když poněkud nevýrazný výkon. Tereza Gazárková předvedla roli sestry Constance jako absolventský výkon. …Zpěvačka prokázala dobré základy, na kterých může stavět úspěšnou kariéru. Matkou Marií byla Veronika Zaplatilová jejíž hlas se projevil jako pevný a plný. Absolventka Anastasiia Hart jako nová převorka Lidoine byla poněkud nevýrazná jak hlasově, tak herecky. Pavel Janečka dal do role menší tenor, který zněl příjemně a dobře se nesl. Druhým komisařem byl Jan Faltýnek j. h. s poněkud řezavým hlasem. Celkově působila inscenace velmi silně a přirozeně, výkony studentů byly vyrovnané a přesvědčivé a duchovní síla příběhu se nevytratila ani po staletí, ani ve studentském provedení.“ PhDr. Hofmannová ještě uvádí jména pedagogů u každého zpěváka.

Režisérka Kateřina Křivánková v rozhovoru pro časopis Harmonie říká, že pro tento titul se spontánně shodli s dirigentem Patrikem Červákem. Průběh opery není nijak dynamický, nicméně divák vychutnává nádhernou Poulencovu hudbu ve stylu neoklasicismu. Napětí se ovšem pomalu stupňuje až do úžasné závěrečné sborové scény, která vrcholí popravou – jedna po druhé se karmelitky kácí za zvuku podobnému výstřelu, ale je to spíše padající sekera gilotiny. Jako poslední přichází na scénu hlavní hrdinka…

Milovníkům opery a vůbec divadla návštěvu hudebně-dramatické laboratoře rozhodně doporučuji. Více si přečtete v citované recenzi Karly Hofmannové v Klasika plus z 22. března i v uvedeném rozhovoru z časopisu Harmonie z 15. března.

(tr)

Ekaterina Krovatyeva (vpravo) se v roli Blanky de la Force střídala se Zuzanou Čurmovou a Hanou Kuželovou.

Foto pro Divadlo na Orlí Marek Olbrzymek