Na návštěvě v ATELIÉRU BOROVCI

O víkendových dnech, v sobotu a neděli 24.–25. září, probíhala v Brně tradiční akce „Otevřené ateliéry“, setkávání výtvarných umělců s příznivci a obdivovateli, s širokým okruhem přátel kumštu, jehož počátky sahají do diluvia. Snaha o výtvarné vyjádření vznikala souběžně se vznikem člověka – pozorovatele a tvůrce. S trochou fantazie si lze představit skupinku dvounohých praobyvatel naší planety, s úctou sledujících talentovaného současníka, vrývajícího do stěny jeskyně obrazy zvířat, či vyřezávajícího první Venuše. V hloučku se jistě vyskytl alespoň jeden, krčící pochybovačně pokleslými, bohatě ochlupenými rameny, s poznámkou, že je nejvyšší čas, přestat se zabývat hloupostmi a vyrazit na lov.

Obdržel jsem přátelské pozvání od jednoho ze současných výtvarníků: designéra, kreslíře, scénografa, grafika Františka Borovce. Na brněnské výtvarné scéně je nejen známý svou tvorbou. Také jako dobrý organizátor a oblíbený kamarádský společník. K návštěvě ateliéru v zadním traktu Galerie 13, na Dominikánském náměstí, jsem se rozhodl okamžitě. Motivovala i originální pozvánka. Reprodukce fota, dávného data, zachytila čtyři mladé krojované šohaje ze Slovácka. Nad nejstarším Františkem, sedícím na židli, se tyčí dva mladší bratři. Nejmladšího a nejmenšího šohajíčka má na klíně. Všichni rodem z Veselí nad Moravou. Pod fotkou čtu z výrazných verzálek: BOROVCI, nahoře: ATELIÉR.

František překvapí informací, že tři bráchové, v níž z původní čtveřice, bohužel chybí Jirka, jsou výtvarníky. On a Dalibor, vzděláním a profesí, u Petra, prostředního v pořadí, jde o celoživotní zájem a koníček. K výtvarnému kumštu tíhne i Františkův zeť, Miloslav Dolejš, učitel informatiky, který se ve volném čase věnuje počítačové grafice. Jeho manželka je učitelkou výtvarné výchovy… Dál už raději pátrat nebudu. Rozhodně není časté, aby se všichni kluci v rodině vydali stejným směrem. Vcelku běžné bývá, že některý z potomků přebírá talent a zaměření jednoho z rodičovského páru. Zde se silně projevily geny maminky. Měla hezký hlas, ráda zpívala, nejraději však malovala. I to prvé od ní synové převzali.

Procházím výstavními prostorami za výkladu Františka. Stěny vstupní místnosti zaplňují panely s jeho cykly z nedávné doby. Druhá, prostorná, představuje práce Dalibora. Nejstarší a nejmladší z bratrů, získali základy k budoucí vlastní tvorbě, samozřejmě v různých letech, na známé „umprumce“ v Uherském Hradišti.

František Borovec (1940) je dnes již jedním z nejstarší generace představitelů brněnské grafiky a designu. Našel uplatnění v užité grafice, je např. tvůrcem několika set firemních či produktových značek, současně se věnoval kresbě, karikatuře a knižní ilustraci. Plakátovou tvorbou se účastnil více mezinárodních výstav, prosadil se jako výtvarník spoluprací s filmem, televizí a divadlem. Byl i pedagogem, v oboru grafický design a vizuální komunikace, působil na středních a vysokých školách.

V posledních letech ve své tvorbě kombinuje kreslířský um s využitím počítačové grafiky. Zaujal např. řadou portrétů, známých brněnských osobností. „Otevřenému ateliéru“ nabídl velmi osobní tvorbu. Za využití kombinované techniky, reflektuje vlastní setkání, dotek s vážnou nemocí, pobytem v nemocnici, vnitřní obavy i v kontextu s reflexí a odezvou okolí. Jednotlivé panely, řadou obrazových záznamů přibližují vnitřní prožitky, sled měnících se období od původních obav, k pozitivní změně. Do jednotlivých ztvárnění vkládá autor často dominující lidskou postavu, někdy pouze hlavu, obličej. Mnohdy v dynamickém kontrastu, jindy v prolínání i splýváním s pozadím, vesměs abstraktně pojatým.

V expozici upoutá i zajímavá grafika, staršího data, evokující hudbu významného brněnského skladatele Pavla Blatného (1931–2021), mj. výrazného představitele tzv. „třetího proudu. A přehlédnout nelze, na podlaze instalovanou impozantní kupu, z množství krabiček od tablet a pilulí: medikamentů, autenticky symbolizujících ústřední motiv výstavy – pobyt v nemocnici, hospitalizaci.

F. Borovec svými posledními cykly bezprostředně navazuje na předchozí řadu, vytvářenou v období covidu. Společně s Daliborem představili vlastní vidění zvláštního období, podivného bezčasí, s omezením sociálních kontaktů, vedoucího až k frustrující sociální izolaci. Výtvarné práce obou bratrů, pod názvem Ilustrovaný lockdown, byly k zhlédnutí ve výstavní síni Onkologického ústavu v Brně, v dubnu roku 2021.

Dalibor Borovec (1955), od pohledu a projevu, působí klidně, vyrovnaně, dynamickému bratru je téměř protipólem. Lockdown mu možná byl trochu i vítanou nabídkou k intenzivní tvorbě. Do vzpomenuté výstavy v brněnském onkologickém ústavu přispěl obrazy spíše abstraktními, či přecházejícími v abstrakci, kompozičně i barevně, přesně a uměřeně sladěnými.

Je především známým krajinářem, který dokáže zejména své Moravské Slovácko přiblížit, osobitě, velmi citlivě, jemně. Z jeho obrazů vyzařuje atmosféra ztvárněné krajiny, do níž vkládá vlastní vidění. Někdy volí abstraktnější výraz, jindy zasadí do přírodní scenérie budovu, či jiný artefakt, který sem reálně nenáleží, charakteru krajiny se však nevymyká, naopak ji komplementuje, dotváří. 

D. Borovec žil v rodném kraji dlouho. Působil jako výtvarník v propagaci, současně se věnoval knižní grafice a ilustraci. V regionu postupně vešel v širokou známost právě svými obrazy. Přestěhováním do Brna, získal více času i prostoru k tvorbě, rychle se začlenil mezi výtvarné umělce města. Ty nejlepší, z jeho zamyšlených krajin, jsou vlastně obraznými básněmi, zastaveními s krásou přírody.

Na výstavě zaujme několika abstraktními malbami prostřední z bratrů, Petr Borovec (1949), a počítačovou grafikou, z cyklu Virtuální svět, také již výše vzpomenutý Miloslav Dolejš (1961).

V průběhu příjemného nedělního dopoledne výstavou procházeli a střídali se příchozí. Někteří v hovoru posedávali u stolu. Blížilo se k poledni, poslední z dopolední prohlídky se loučili – Tak příště! – … již ve spěchu, domů, ke svátečnímu obědu. Tak zase příště. K dalšímu z otevřených ateliérů.

Jaroslav Štěpaník