Duchové na Činoherní scéně Městského divadla Brno

Pokud si divák nepřečte alespoň pár řádek o inscenaci Ti druzí, nemusí hned poznat, že se ocitnul mezi duchy. Tedy mezi těmi na jevišti. Manželská dvojice Jack Cameron a jeho žena Susie vedou ve svém domě běžný dialog, až najednou slyšíme od Jacka: Škoda, že tě nikdo nevidí. A Susie odpoví: Kruci, pořád zapomínám. Později se dozvídáme, že se utopili na jezeře, on vypadl z loďky, ona neúspěšně zachraňovala. Ateistu Jacka poslali od nebeské brány zpátky na zem, jeho žena mohla zůstat, ale raději doprovodila milovaného muže dolů.

Kdo nepochopil, pochopí, když oba duchové pohnou na stěně s obrazy tak, aby visely nakřivo. Příchozí realitní agent Mark Webster je živá postava, kterou si oba duchové dobírají. Webster obrazy hned narovná, aby se záhy k jeho údivu nakřivily. Humorných momentů je spousta, britská autorka Pam Valentine (1938) jimi jen hýří. Přichází druhá, žijící manželská dvojice, která má zájem o pronájem domu. Mezi sebou hovoří živí a také mrtví, které živí nevidí ani neslyší, přesto se jejich dialogy vzájemně, samozřejmě legračně, prolínají; živí najednou cosi cítí… Zápletky vzbuzující smích umocňuje žijící postava tchýně žijícího manžela a postava Strážného anděla.

Duchařská tematika byla vždycky vděčná a oblíbená. Vždyť nebožtíci se nám vracejí ve snech, nemluvě o těch, kteří se setkali s přízraky podobnými někomu zemřelému. Existují poruchy, kdy najednou vidíme mrtvého jako živého, ale dramatikové se tímto nezaobírají, ani nechtějí takové nemoci zlehčovat. Naopak, využívají k pobavení. Vzpomeňme třeba na rovněž britský oblíbený seriál Randall a Hopkirk z let 1969 až 1970, kde jeden z detektivů, Hopkirk, přijde při dopravní nehodě o život a začne jako duch spolupracovat se svým komplicem Randallem, jenž neživého vidí jako jediný ze živých. Hopkirkova postava je zastřena šedivým rastrem, což na divadle zatím nejde. O to náročnější bylo pro režiséra Petra Gazdíka a pro herce odlišit živé od mrtvých. Musí to vypadat, že se navzájem nevidí ani neslyší. I když… Dvojici duchů zcela živě předvádějí Alena Antalová a Petr Halberstadt. Musí živým občas uhýbat, aby se nesrazili, Susie se výsměšně dívá zblízka do očí realiťákovi Websterovi, jehož nepěkné vlastnosti dobře vystihuje skvělý komediální herec Tomáš Sagher. Zatímco neživí manželé Cameronovi už nemají zásadní problémy, trochu se nudí a smiřují se s tím, že v domě už nežijí, dvojice žijících manželů má větší starosti. Málo peněz, nedokončenou knihu začínajícího spisovatele Simona Willise, těhotenství Flic Willisové. Ondřej Halámek a Svetlana Janotová hrají tyto postavy bravurně, stejně jako nežijící partneři; divák nepochybuje, že to, co vidí, se někdy stalo. Erika Kubálková coby tchýně rozehrává svůj komediální rejstřík až do vypjaté eroticky laděné scény s realiťákem, hlediště burácí smíchem, nenechte si to ujít. Jakoby náhodou se objevuje zmíněný Strážný anděl. Samozřejmě vidí ho jen neživí, ale sám je zakotven ve světě živých, další momenty k dobrému humoru. Sekularizovaného anděla, aniž by se dotkla věřících, předvádí další výborná komediantka Johana Gazdíková.

Výtvarník Emil Konečný vytvořil interiér domu podle představ autorky. Střízlivé, nicméně slušivé kostýmy vytvořila Eliška Ondráčková Lupačová, občas znějící hudbu ze záznamu vybral režisér a také překladatel textu Petr Gazdík. Inscenace Ti druzí diváka pobaví, uvolní, dá zapomenout na starosti.

Jan Trojan

Petr Halberstadt, Erika Kubálková, Alena Antalová (zleva).

Foto archív Městského divadla Brno