Devět křížů u Domašova povýšili na muzikál
Trojice šikovných autorů přivedla na Hudební scénu Městského divadla Brno romantický a tragický příběh devíti křížů. Nedoloženou pověst, kterou lidé v Brně a širokém okolí celkem dobře znají. Ovšem v muzikálovém zpracování je mnohem víc. Autoři – Petr Štěpán (scénář a texty písní) a Miroslav Ondra (scénář, s Klárou Latzkovou též dramaturgie) přidali kriminální zápletku, postavám dali jména a připsali postavu Hrbatého, mentálně méně zdatného chlapíka. Pro mladého skladatele Robina Schenka je Devět křížů jeho první muzikál, nikoli však první hudba pro jeviště. Možná jste už byli na představení Mary Page Marlowová na Činoherní scéně a slyšeli jeho příjemnou hudbu.
Autorům nešlo o přesné zaznamenání skutečnosti, ostatně by to ani nebylo možné. Přesto se o kauzu zamordovaných svatebčanů někdy v roce 1540 v lesích u Lesního Hlubokého nedaleko Velké Bíteše detailně zajímali, konzultovali s historiky. Veškeré podrobnosti, velmi zajímavé, které by se do scénáře při nejlepší vůli nevešly, přináší programová brožurka. Jako vždy perfektně vybavená, kdo nezakoupí a doma v klidu neotevře, má mnohem menší zážitek. Pro mne je velmi příjemné vědomí, že autorská trojice spolupracovala ve shodě až dojemné, což v dnešním rozvráceném, rozpolceném a bolavém světě působí jako balzám. Vyplývá to z rozhovorů se všemi autory, které pro zmíněnou brožuru vedl Luboš Mareček, poznal jsem i na tiskovce před premiérou.
Shrňme tedy, že původní, ve své době písemně nezaznamenaný příběh byl poprvé popsán až na přelomu 17. a 18. století. V současnosti byly prozkoumány prostory pod všemi kříži u silnice na Domašov (v těsném sousedství D1) a nebyly objeveny žádné ostatky. Později byl příběh modifikován do více podob. Autoři, opět zdůrazňuji, přidali k základnímu celkem přímočarému ději s drsným obsahem další nečekané zápletky, čímž zvyšují napětí.
Inscenace patří k tomu nejlepšímu v současnosti na Hudební scéně, soudě i podle reakcí publika na premiéře v sobotu 24. září. (Předpremiéra byla již 23. dubna, premiéru dvakrát odložili v důsledku pandemie.) Napsat nebo říct, že herci si tento muzikál užívají, by bylo už trochu klišé, ale ono to tak je. Na scénu jako první přichází něžná Dívka, kterou zpívá jemným hláskem Elena Juráčková. Nastíní celý příběh, následuje scéna v lese, kde byl zraněn hlavní hrdina, jehož vidíme na plakátu. Ondřej Studénka, muž středně mladých let, známý i z televize, má charisma, zvučný hlas, bezchybně zpívá a hraje syrově, i když by právě v této roli možná leckoho lákalo trochu tzv. přehrávat. Alternuje s ním Libor Matouš. Roli jeho dívky Elišky svěřil režisér Petr Gazdík osvědčeným hvězdám Kristýně Daňhelové (premiéra) a Svetlaně Janotové. Viděl jsem jen první z nich, perfektní jsou jistě obě. Ze zprvu naivního děvčete přecházejí v rozhodnou sebevědomou bytost. On je celý tento muzikál možná více než mnohé jiné postaven více na mluveném slovu, působivé jsou mj. dialogy v krčmě. Připomenu jen (ostatní prominou) Rastislava Gajdoše a Milana Němce v roli Rychtáře Hermana, Martu Matějovou a Johanu Gazdíkovou coby Doru. Nad postavami dívek z hospodářství (Dora, Klára a Běta) s vyššími hlasy vyčnívá svoji výškou i svým témbrem dominující Alena Antalová, alternuje s neméně působivou Lenkou Bartolšicovou. Zápornou postavu Kudly, směřující až k shakespearovskému konci, jakoby napsal Petr Štěpán pro sebe, i když to v rozhovoru odmítá. Je tvrdý, sebestředný, intrikující, postupně se propadající k nejčernějšímu záporákovi. Role sedí i Jiřímu Machovi. Autoři pěkně vymodelovali i postavu odmítaného Eliščina nápadníka Vavřince, na premiéře jím byl sympaťák Ondřej Halámek. Svůj výrazný sonorní hlas opět uplatnil Karel Mišurec v roli rozhodného chlapa jménem Žďár. Menší roli faráře si na premiéře „střihl“ spoluautor Miroslav Ondra, alternuje Luboš Goby a také skladatel Robin Schenk. Jeho hudba vychází ze symfonického i lidového základu, jeho píseň Ty uherské koně by se mohla stát hitem. Skvělé herecké a pěvecké výkony všech protagonistů se odehrávají na scéně Emila Konečného, jenž vytvořil šestero jednoduchých dřevěných stěn, na jejichž pozadí vynikají rustikálně laděné kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové. Minimálně se proměňující scéna dává více příležitostí režisérovi k pohybu postav. Častý potlesk na otevřené scéně patří rovněž Haně Kubinové za choreografii s prvky výrazového i lidového tance; vychutnáte si taškařici o zabíjení vlka, jehož škrabošku na sebe vezme připsaná postava zmíněného Hrbatého. Na premiéře její smutný úděl vystihl Jan Apolenář. Dovede se smát i pitvořit, nakonec výrazně zasáhne do děje.
Pochvalu zaslouží dirigentka premiéry Ema Mikešková, která hudebně nastudovala s Danem Kalouskem. A celý zmenšený symfonický orchestr, který uvidíme za scénou až po poslední oponě. Téměř tříhodinové představení je po všech stránkách vydařené. Označení muzikálová báseň je vystihující.
Jan Trojan
Zuzana Holbeinová, Petra Šimberová (na premiéře roli Kláry hrála Alžběta Janíčková), Marta Matějová, Alena Antalová, Kristýna Daňhelová (zleva).
Foto archív Městského divadla Brno
