Divadlo Radost nabízí milý, audiovizuálně laděný horor Jeníčka a Mařenku

Divadlo má pro dnešní děti stále stejné kouzlo jako kdysi. Ještě snad větším a pohříchu dostupnějším lákadlem jsou pohádky v podobě videí. Brněnské Divadlo Radost spojilo k potěšení dětí klasické divadlo s videoprojekcí, spojilo také živé herce s loutkami, což je tam již dlouholetou a úspěšnou tradicí. Na scénu vstoupili v páteční premiéře 9. září Jeníček a Mařenka podle předlohy Jacoba a Wilhelma Grimmových.

Na plakátě inscenátoři informují a snad i trochu „varují“, když používají zvýrazněným písmem slovo HOROR. Ano, příběh je skutečně hororový, ale dnešní děti se nebojí. Zúčastnil jsem se středeční generálky se sedmi- až osmiletými dětmi z Oslavan a unisono odpověděly, že se nebály. Zakřičel to i můj sotva šestiletý vnuk. Nebály, nicméně pohádka se jim líbila, dospělým také. Je to totiž docela nebývalá podívaná. A děti si tak zvykají na náročnější divadelní formy.

Značná část děje se odehrává na velkém promítacím plátně uprostřed jeviště, téměř jako v klasickém kině. Polský režisér Paweł Chomczyk v úvodu na plátně představuje dvě herecké dvojice při losování, kdo bude právě teď hrát. Na generálkách a premiéře bylo toto losování s trochou dohadování opravdové, nikdo nevěděl, kdo bude nakonec hrát, v reprízách jen kašírované, přesto je to působivé. Trochu to připomíná slavný Polyekran Josefa Svobody prezentovaný na Expo 58 v Bruselu. V Radosti sice mají jen jedno plátno, ale živá postava vběhne do dění na plátně, případně se postavy střídají ze záznamu i z přímého přenosu prostřednictvím malé kamery, kterou bravurně ovládá na jevišti Jana Černá v roli Bílé kachničky.

Děj tedy osciluje mezi plátnem a jevištěm. Na něm stojí na formátu zhruba kulečníkového stolu pěkný model strašidelného lesa s domečkem, kde bydlí Jeníček a Mařenka s macechou a tatínkem. A děti z hlediště najednou vidí, že dva herci – na středeční generálce Vilém Čapek a Andrea Hodíková – mluví za tatínka a macechu a najednou také za Jeníčka a Mařenku. Obě titulní postavy jsou nevelké, vlastně docela malé marionety, s nimiž oba loutkoherci šikovně pohybují. Děj se posunuje do lesa, který ve zvětšeném detailu na projekční ploše vypadá i s postavičkami nešťastných sourozenců velmi působivě. „Je to docela náročné s loutkami pohybovat, musíte dávat pozor, aby se nitky nezachytily za dekorace,“ řekl na posezení s novináři po generálce Vilém Čapek. Na pohybu dětí v lese i na jejich náročném detailním snímání celá inscenace stojí. Lesem procházejí dvakrát, než je ptáček dovede k perníkové chaloupce, kde, jak napsali Grimmové, žije zlá ježibaba. Naštěstí zůstává jen na plátně, jinak by to byl horor ještě větší. Šklebí se a pitvoří, těší se na dětskou pečínku, naštěstí to dobře dopadne. Ježibabu si užívá ředitel divadla Pavel Hubička, v této inscenaci společně s Rafałem Budnikem je také scénografem. Ježibabě dává do očí hrůzu, ale ne tak strašlivou, aby se děti bály. V Radosti Ježibaba rychle shoří. U Grimmů děti najdou v perníkové chaloupce drahokamy, v Radosti padají na plátně peníze a vysvobození sourozenci je strkají do kapes. A tato scéna, považte, se dětem, jak po představení spontánně přiznaly, líbila nejvíce. Jako by neexistoval nádherný les nebo hodný tatínek! Ale nedivme se, oba herci na konci rozhazují mezi děti barevné tisícikorunové bankovky Národní banky československé z dubna 1932 s portrétem zamračeného muže v brýlích připomínajícího ježibabu… „A to si opravdu za to nemůžu nic koupit?,“ zanaříkala dívenka, když jí řekli, že penízky od Jeníčka a Mařenky jsou jen pro potěšení. Taková je naše doba…

Inscenace je vydařená, všichni hrají s Radostí v duši, jmenujme ještě druhou dvojici Jiří Skovajsa a Barbora Dobišarová. Hudbu ladící s dějem napsal Piotr Klimek, na audiovizuální technice se podílel Sebastian Łukaszuk. Dramaturgyní je Kateřina Šplíchalová Mocová. Režisér Chomczyk je také učitel, herec a producent divadelních her, má ve svém oboru vysoké mezinárodní renomé. Nám prozradil, že kombinaci videotechniky s živým divadlem již dělal, ale nikoli v takovém rozsahu jako u nás v Radosti. Přijďte se podívat.

Jan Trojan