Na Zelný trh se vrátil „krásný korzár“
Čas od času se objeví opodstatněné konstatování, že ačkoli je po mnohostranném kulturním inspirátoru Jiřím Mahenovi v moravské metropoli kromě několika institucí právem pojmenováno i bývalé Divadlo Na hradbách, s některou z jeho třiatřiceti her se na zdejších jevištích setkáváme jen velmi zřídka.
14. prosince 2018 měla v činohře Národního divadla Brno premiéru inscenace jeho Janošíka (1910), a to pod výmluvným názvem Jánošík Revisited. Šlo o radikální úpravu tehdy končícího úspěšného souborového šéfa režiséra Martina Františka za dramaturgické součinnosti Lucie Němečkové. V titulní roli s dnešním členem Divadla Husa na provázku (nazvaném, jak známo, po knížce Mahenových libret) Dominikem Telekym vydržela na repertoáru necelý rok.
Zhruba po třech letech, 4. října 2021, uvedl tentýž, ale už proměněný soubor, vedený Milanem Šotkem, světovou premiéru s titulem Mahenova Reduta. Jeho lokalizace do této historické budovy na Zelném trhu nebylo pochopitelně náhodné: právě v ní Mahen, který v letech 1918 – 1922 působil (zčásti souběžně s pedagogickou činností na dramatickém oddělení brněnské Konzervatoře) jako dramaturg NdB, pronášel tu své edukativní Promluvy před oponou. Podobné poučující ladění stanovil si ostatně i pořad nynější, který do skromného programového tisku (na barevné obálce s představitelem básníka na dvorku mezi husami) zařadil mj. sedmibodový mahenovský kvíz.
Mahenova Reduta tedy není klasickým jevištním repertoárovým „číslem“, nýbrž komorním hudebním večerem na pomezí talk show a koncertu, pojatým coby pocta onomu „krásnému korzárovi“. Scénář sestavila a režie se pohostinsky ujala za dramaturgické spolupráce Hany Hložkové a hudební dramaturgie skladatele Zdeňka Krále hostující Hana Mikolášková, donedávna významná členka hlavního tvůrčího týmu Městského divadla Zlín. Na pravou stranu scény umístila pětičlenný orchestr, v levé části vystupovalo osm herců a hereček, jednotně oděných do tmavých společenských kostýmů: Hana Tomáš Briešťanská, Tereza Richtrová, Isabela Smečková Bencová, Jana Štvrtecká, Vojtěch Blahuta, Tomáš David, Jakub Svojanovský a Pavel Čeněk Vaculík. Zadní stolek před plátnem na horizontu, kam se péčí Jana Baterky postupně promítaly různé motivy (od starého Brna přes lyrické krajiny a abstraktní prvky po mahenovské reálie), přiřkla Janě Štvrtecké, ve funkci usměvavé moderátorky trochu zápasící s premiérovou nervozitou. Ta postupně zpřístupňovala rozličná fakta z autorovy biografie, literárního díla, knihovnických aktivit, dobových i dnešních ohlasů jeho tvorby apod. Kladla i sama zodpovídala řečnické otázky hledišti a záhy pak „vyvolala“ samotného Mahena, ztělesněného pohledným Jakubem Svojanovským. Režisérka jej zapojovala do některých kolektivních akcí včetně jedné parodické, načež byl závěrem propuštěn „na ryby“.
Osu osmdesátiminutého nonstop večera tvořilo čtrnáct básní, vhodně vybraných převážně ze tří Mahenových sbírek vydaných ještě v období Rakouska-Uherska (Plamínky - 1907, Balady - 1908, Duha - 1916) a pozdního Rozloučení s jihem (1934). O jejich zhudebnění se víceméně rovnoměrně podělili brněnští i „přespolní“ komponisté Mario Buzzi, Zdeněk Král, David Rotter, David Smečka, Miloš Štědroň a Miloš ORSON Štědroň. V nastudování účinkujícího Petra Svozílka tak zaznělo více forem, např. šanson, soul, tango, swing nebo rocková balada. Interpreti si s nimi poradili v obměňovaných sestavách, sólově, ve dvojici či trojici nebo sborově. Pěvecky se přidala rovněž moderátorka se svým hostem, Tomáš David hrál i v kapele na elektrickou kytaru. Jednotlivá dobře propojená čísla měla vcelku vyrovnanou úroveň, v paměti utkvěly kupř. verše Červencové odpoledne, Modří ptáci hor nebo finálová Balada X. se známým umělcovým poselstvím „za nocí nejtmavších na slunce pamatuj“.
V kontextu tam nasazovaných převážně experimentálních novinek připomněla Mahenova Reduta košatou osobnost Jiřího Mahena zejména ve vztahu k Brnu v podobě titulu divácky vstřícného a vkusného, který ji na reprízách může mladší generaci nenásilně přiblížit a těm poučenějším starším její znalost osvěžit.
Na Mahena v nevděčné pozici „osamělého záškodníka avantgardy“ faktograficky spolehlivě, avšak s posunem autorskou licencí, upozornila i jedna z následných inscenací činohry NdB opět na jevišti Reduty, totiž hned 22. října 2021 světová premiéra od NdB objednané novinky známého, celostátní kritikou několikrát oceněného dramatika Tomáše Vůjtka a Václava Štecha Ohnivá země Václava Štecha. Do Brna s ní přijel kompletní tým renomované (čtyřikrát vyhlášené Divadlem roku) ostravské Komorní scény Aréna (režisér Ivan Krejčí, výtvarníci Milan David a Marta Roszkopfová, hudebník Ondřej Švandrlík), který již v únoru 2020 v Mahenově divadle uvedl (i s několika týmiž herci z Mahenovy Reduty a Dobových tanců) zčásti podobně kriticky zaměřenou sarkastickou tragikomedii Karla Steigerwalda Dobové tance.
V jejich nápadité fikci postava Mahena přímo nevystupuje. Jeho názorové kolize s autorem populárních, zčásti politicko-satirických veseloher ředitelem Štechem (ten po odchodu z řízení prestižních pražských scén a vítězství v početně obsazeném konkurzu NdB - při koexistenci českého a německého ansámblu ve třech budovách - manažersky úspěšně vedl ve složitých letech 1919 – 1925), jež v září 1922 vyústily v Mahenovu rezignaci na nezáviděníhodnou funkci, se zde však v ironicky zgroteskňujícím posunu obnažují dostatečně výmluvně. V solidně koncipované programové brožuře ostatně najdeme stať Alše Kolaříka Štechova brněnská štace, která ředitelovo zdejší angažmá i složitý vztah s Mahenem-dramaturgem podrobně a objektivně rekapituluje.
Dvojice nedávných premiér činohry NdB – v jednom případě speciálním večerem a ve druhém vlastně jen zprostředkovaně – připomnělo si Brno právě v místě jeho přímého působení zejména divadelní stránku osobnosti Jiřího Mahena. Takže, kdo ví: třeba se i jeho dramatický autorský odkaz dočká v našem městě nějaké další „revitalizace“.
Vít Závodský
