RADOST nad Říši džunglí a nad Mauglím

Skvělé představení nabízí od premiéry 21. října brněnské Divadlo Radost. Diváky od sedmi let zavádí do Říše džungle, jak zní název, a za pomlčkou ještě zásadní dovětek: Mauglí. Děti, které neznají tento nádherný příběh, by měly být poučeny, jinak děj zcela hned nepochopí. Na scéně se nejdříve objeví lékařské konzilium v nemocnici nad ležícím člověkem. Jde o muže objeveného v džungli. A pak začne to pravé.

Ocitáme se v džungli vytvořené scénografem i autorem kostýmů Pavlem Hubičkou. Scéně dominuje uprostřed vysoká poradní skála známá z příběhů o Mauglím anglického básníka a spisovatele Rudyarda Kiplinga. Ve spodní části jsou nory, odkud vylézají vlci. Úchvatná je hned první velká pohybová a hudební scéna v džungli (po lékařích), kdy je divák přímým účastníkem féerie zvířat. Tančí, skáčí i kozelce metají a k tomu dobře zpívají vlci, opice, mihne se i obávaný tygr, lidožrout Šerchán. On to byl, kdo v literární předloze z roku 1894 (první kniha ze dvou) bažil po opuštěném lidském mláděti. Na jevišti vidíme malinké robě zachráněné vlčí smečkou a zakrátko již velkého Mauglího v podání temperamentního a pružného Gabriela Kulíška. On a vlastně všichni jeho mladí kolegové zvládají vysoké pohybové tempo. Představení má parametry dobrého muzikálu, rozhodně je víc než hra se zpěvy. Všichni mladí jsou v neustálém pohybu, Šerchán se houpe na visícím laně a také přeleze celé hlediště přes diváky shora dolů, s ostatními zvířaty občas běhá po stranách hlediště. Medvěd Balů (skvělý Radim Sasínek, též v roli Doktora), Mauglího kamarád, prochází s mláďaty řadami sedadel mezi diváky. Nejen vlčí smečka a opice fakticky celé představení odehrají na čtyřech; plazí se i létají vzduchem, herci odvádějí velmi slušné fyzické výkony. Takové představení má samozřejmě spád, děti se nenudí. Na reprízu 11. listopadu, které jsem se zúčastnil, přišly i děti mladší než sedm let a bavily se velmi dobře. Můj téměř osmiletý vnuk se při závěrečném potlesku svěřil, že musí přijít ještě jednou. Taky se mu moc líbila ústřední písnička. Scénickou hudbu k celé inscenaci složil Peter Strenáčik, texty písní napsal společně s režisérem a autorem scénáře Ondřejem Nosálem. Hudebně aranžoval a nastudoval Petr Šmiřák. Slyšíme flétny a šalmaje, bicí, piáno, trumpety, trombón, tubu, také kytary, housle a klarinet. Na vrcholu zmíněné poradní skály vidíme stylizovaný velký lidský obličej a ve spodní části ze šikma ležící klavírní křídlo. Oba prvky symbolizují sounáležitost divokých zvířat a lidí… (nebo divokých lidí a zvířat?)…

Bouřlivý potlesk zasloužili všichni účinkující a všichni tvůrci představení. Připomeňme Barboru Dobišarovou v roli Matky vlčice a ještě v dalších třech rolích. Vilém Čapek je mezi zvířaty důstojným a uznávaným panterem Baghírou, Mauglího učitelem. Jiří Skovajsa je zlým a zároveň noblesním tygrem Šérchánem, také Lovcem. I mnozí ostatní herci ztvárňují více postav. Míša Rotterová hraje Dívku, Zdravotní sestru i Opici, Kateřina Höferová zvládá Šakala Tabakí, Děvče a Opici. Více rolí mají i František Herz, Matěj Tauš a další. Pro Evu Koupovou coby Hada Ká vytvořil výtvarník působivou projekci znázorňující točícího se obrovského hada. Také ona se ještě podílí na působivé opičí smečce.

Vydařené představení, první celovečerní hra sezóny. Vnímavější děti se zamyslí nad vztahy mezi zvířaty, mezi zvířaty a lidmi. Ty zvídavější se pak od rodičů, učitelů, z wikipedie či vůbec z literatury dozví více o autorovi a jeho pobytu v Indii, o případech, kdy se lidské mládě dostalo mezi zvířata. A rády pak děti sáhnou po Knize džunglí.

(tr)