V Brně jsme o tom věděli už dlouho před premiérami 13. a 14. dubna. Mozartovu operu Kouzelná flétna režíruje známý český herec, divadelní a filmový režisér a dramatik Miroslav Krobot. Kdo by neznal jeho jakoby nasupenou, přesto sympatickou tvář. Třeba z filmů Díra u Hanušovic (2014) nebo Alois Nebel (2011), nemluvě o spoustě dalších titulů. Tušili jsme, že jeho první operní režie právě na scéně Janáčkova divadla nebude jen tak něco běžného.

A není. Někteří jsou šokováni, jiní nadšeni, naprosté většině se líbí, včetně odborné kritiky. Režisér Krobot přimyslel k původnímu libretu Emanuela Schikanedera vesmírnou zápletku, její obsah hned po otevření opony sdělují titulky na pozadí vesmírné lodi. Podle Schikanedera hledá ústřední hrdina Tamino za pomoci kouzelné flétny, komicky upovídaného ptáčníka Papagena a tří malých Géniů krásnou Paminu, kterou unesl od její matky Královny noci mocný Sarastro. A v Brně nejdříve vidíme vesmírnou loď, která v důsledku poruchy skončila na neznámé planetě. Posádka se snaží získat nad lodí kontrolu, ale trvá to roky a prohlubuje se rozkol posádky. Umírající kapitán předává velení druhému důstojníkovi Sarastrovi, nikoli Královně noci, která pak se svými stoupenci opouští tábor. Uplyne deset let, Sarastro unese Paminu, dceru Královny noci. Záchranná mise pak mění osudy trosečníků i původních obyvatel planety… Původní děj zůstává zachován, jen prostředí je kosmické. Scénograf Andrej Ďurík přizpůsobil scénu aktualizovanému ději; imaginární krajina opuštěné planety, kusy uvízlé lodi, pohyblivý mobiliář s notebooky, povedlo se.

Přenesení poslední opery Wolfganga Amadea Mozarta do jiného prostoru dílu tentokrát neublížilo. Miroslav Krobot se vyhnul násilné aktualizaci, na kterou doplatil například Vladimír Morávek, jenž do stejné opery uváděné v roce 2015 ve Stavovském divadle připsal postavu Mozarta. Vyváděl (Mozart) podobně jako ve Formanově filmu, ale na jevišti to prostě nesedělo. Divák v Janáčkově divadle nepřijde o virtuózní barokně dramatickou koloraturu Královny noci, o árie zamilovaného páru Taminy a Paminy, ani o notoricky známý a milý Pa-pa-pa duet Papagena a Papageny. Kostymérka Jana Preková oblékla Tamina a Paminu do světlého, snad kosmonautického obleku s helmami k motorce. Královna noci má elegantní tmavé šaty, zatímco její dámy se pohybují ve sci-fi kostýmech. Monostatos (ve službách Sarastra) a jeho lidé jsou oblečeni do strohých tmavých uniforem s dlouhými pohyblivými ocasy. Papageno, jenž přichází brzy na scénu, je pozoruhodný rozevíratelným pavím ocasem a komediantským kostýmem. Jeho zvonkohra má podobu starého tranzistorového rádia. Má růžovou paruku stejně jako Papagena, kterou nejdříve vidíme schovanou pod pláštěm obrovské vrány. Trio Géniů v podání mladých zpěvaček navlékla kostymérka do světlých dupaček s kapucemi. Choreografka Hanna Achilles je rozpohybovala tak, že poskakují jako v animovaném filmu, je to působivé. Namísto zvěře, která u Schikanedera příznivě reaguje na hru kouzelné flétny, jsou tady na scénu uvedeni lidé v nejrůznějších kostýmech i ve zvířecích úborech – zajíci, ptáci…

Viděl jsem druhou premiéru, pěvecké i herecké výkony byly skvělé, nemluvě o orchestru řízeného Ondrejem Olosem. Na poslední chvíli zaskočil za nemocného Pavla Šnajdra, jenž operu hudebně nastudoval. Odborná kritika vytkla jen maličkosti, které běžnému divákovi většinou unikají. Uveďme, že v roli Sarastra se střídají Jiří Sulženko a David Szendiuch, v roli Tamina Petr Nekoranec a Daniel Matoušek, Královnu noci vytvářejí Doubravka Součková a Martina Masaryková, role Paminy patří Janě Šrejmě Kačírkové a Andrei Široké, Monostatose zpívají Petr Levíček a Vít Nosek (1. a 2. premiéra). Oblíbenou postavu Papagena zpíval Jan Šťáva, na druhé premiéře Tadeáš Hoza, roli nastudoval i Roman Hoza. V dalších rolích účinkují Daniela Straková-Šedrlová, Lucie Hájková, Eliška Gattringerová, Jana Hrochová, Markéta Cukrová, Václava Krejčí Housková, Jarmila Balážová a další.

V literatuře k opeře Kouzelná flétna se píše o zednářských symbolech, o Mozartovi jako členovi tohoto řádu, dokonce o tom, že jeho smrt 5. prosince 1791 přišla podezřele brzy po premiéře, která se konala 30. září onoho roku. Měla to být, podle některých, snad pomsta zednářů za vyzrazení jejich symboliky (aplikace čísla 3, zkouška vodou a ohněm, pohrdavé projevy vůči ženám aj.). Jisté je, že s autorem libreta Emanuelem Schikanederem pojily skladatele společné momenty, mj. členství v zednářské lóži. Libretista měl sice víc peněz, ale rychle o ně, jako Wolfgang Amadeus, přicházel. Oba byli pochováni v hrobě pro chudé, Schikaneder až v roce 1812. Za kompozici Kouzelné flétny dostal skladatel od libretisty a divadelníka 100 dukátů. Schikaneder, jenž byl tehdy provozovatelem Letního divadla na Vídeňce, ovšem získal prováděním opery mnohem víc. Mozart měl také smůlu, když v únoru 1790 zemřel jeho příznivec, císař Josef II. Bylo to po pátém uvedení Mozartovy opery Così fan tutte v císařském divadle. Operu okamžitě stáhli a v posledním roce Mistrova života se tam jeho díla vůbec neobjevovala.

Na Krobotovu Kouzelnou flétnu zaveďte i přátele, kteří se opery bojí.

(tr)

Andrea Široká (Pamina) a Petr Levíček (Monostatos). Foto archív Národního divadla Brno.