Brněnské scény pod drobnohledem celostátní kritiky

Stejně jako předloni rovněž předchozího jara bohužel zasáhla koronarovirová pandemie do všech oblastí našeho života. Výjimkou přirozeně nebyla kulturní sféra, a tedy ani divadlo. I přesto jsme se, obtížné krizové situaci navzdory, dočkali pro rok 2021 rozličných obvyklých bilancí. Podobně jako v minulých letech připomeňme si tedy v sumarizující stručnosti, jak si pod zorným úhlem alespoň dvou celostátních anket v těchto širších souvislostech a při hodně omezeném čase, kdy se vůbec smělo regulérně hrát, vedla divadla moravské metropole.

Nejpohotovější bývá hned lednové, již jubilejní 30. hodnocení čtrnáctideníku Divadelní noviny (DN), soustavně otiskujícího (a to ex post i v době, kdy byly všechny naše scény mimo provoz) také žánrově seskupovaný „hvězdičkový“ Kritický žebříček premiér ze všech profesionálních divadel ČR. Posuzování se týkalo období od prosince 2020 do konce listopadu 2021. Dle 1. čísla DN (v rubrice Má divadelní bible tu čteme vyznání ředitele Městského divadla Brno Stanislava Moši) sem přispěl vysoký počet 102 respondentů (a to ještě vzhledem k výjimečné situaci někteří oslovení na výzvu raději nereagovali nebo konstatovali, že dostatečné kvantum premiér neabsolvovali), hlavně recenzenti, publicisté, redaktoři, divadelní vědci a pedagogové, avšak i praktičtí umělci rozličných profesí (včetně ředitelů a šéfů, manažerů, dramaturgů, režisérů, choreografů, herců, libretistů, producentů apod.), ale třeba též psycholog, psychoterapeut nebo „teatropunker“. Případný možný „střet zájmů“ (tedy nominaci vlastního artefaktu) redakce tolerovala. Drtivou převahou jsou oslovení jako vždy z Prahy (74), čímž bývá a priori vymezen jejich divácký záběr, ale dvanáct je tentokrát i z Brna. Měli k dispozici pouze jediný tip, mohli jej ovšem doprovodit stručnou zdůvodňující charakteristikou. Pochopitelně nešlo o žádnou soutěž s přesnými pravidly, nýbrž o argumenty podložený názor nesourodé množiny zkušených „lidí od divadla“. Kritériem pro ocenění „Inscenace roku“ pak bývá její široce pojímaný český původ.

Jedenačtyřicet hlasů získaly inscenace činoherní, dvacet osm operní a jedenáct tzv. alternativní. Většina tipů (46) směřovala na více jevišť hlavního města, další (32) tentokrát výrazně do Brna, šest do Ostravy a zbylé rozptýleně do dalších měst. Pokud se týká režisérů, dvacet šest hlasů sklidil David Radok, a to zásluhou suverénně vítězné inscenace opery Benjamina Brittena Peter Grimes v opeře Národního divadla Brno (NdB), které tím pádem zaznamenalo přesvědčivý primát i jako instituce, po pěti Miroslav Bambušek a Tomáš Dianiška, po čtyřech Jan Nebeský a Jan Frič.

Jak výstižně konstatoval šéfredaktor DN Josef Herman, s nadsázkou šlo respondenty rozdělit na ty, kteří zmíněnou inscenaci Petr Grimes viděli, a na ty, kteří nikoli. Čtvrtinou všech možných hlasů operní ansámbl NdB ještě překonal úspěch předloňské světové premiéry Monument skladatele a zároveň dirigenta Marko Ivanoviće na libreto režiséra i scénografa Davida Radoka, takže se dostavil nový sukces z delší plodné součinnosti tohoto tělesa s oním režisérem. Na dalších místech následovaly tituly Wolfganga Borcherta a režírujícího Miroslava Bambuška Moje říše je z tohoto světa (pražské Studio Hrdinů), Manželská historie od Lucie Trmíkové z Divadelního spolku JEDL (režie Jan Nebeský), kterou jsme už zhlédli v Redutě v rámci loňského Festivalu Divadelní svět Brno, Gorkého Vassa Železnovová, nastudovaná Janem Fričem činohrou ND Praha (hostuje na letošním Festivalu Divadelní svět Brno) a znovu v autorově pojetí Dianiškova Špinarka z ostravského Divadla Petra Bezruče (DPB), kterou na svou červnovou přehlídku Dokořán pro hudební divadlo pozvalo naopak Městské divadlo Brno (MdB).

Doslovné, byť bezesporu pro moravskou metropoli lichotivé citování všech dvaceti šesti často dosti obšírných pochvalných ocenění pro nastudování Petera Grimese by sice nynější mimořádně příznivé situaci bezesporu odpovídalo, co do rozsahu by však zde přirozeně nebylo únosné. Vyberme tedy pro ilustraci namátkou alespoň několik spíše nedlouhých, resp. krácených „vzorků“. Čteme tu např.: „...Jde o kolektivní operní inscenaci v tom nejlepším slova smyslu, která výrazně převyšuje průměr operních inscenací na českých a moravských scénách, a to nejen ve sledovaném ročním období.“; „Dlouho jsem neviděl tak kompaktní inscenaci, která dokáže udržet divákovu pozornost od začátku do konce. Také tak soustředěné a intenzivní výkony sólistů i sboru jsou v našich vodách velmi neobvyklé. Inscenace Davida Radoka jsou vždy velkým svátkem divadla. V tomto případě opět dokázal, že intenzivní práce, založená na důvěře interpretů, vždy přinese své ovoce.“; „Nehorázně nádherná inscenace.“; „...všem poděkovat za nezapomenutelný zážitek!“; „...silný mrazivý příběh, technicky i režijně dokonalá (citlivé vedení herců, ale i jasnost a výrazová skromnost v celkovém vyznění díla) a skvěle provedená (nejen švédský tenorista Joachim Bäckström) inscenace. Všechno se setkalo v jednom díle!“; „Po delší době totální zásah divadlem.“; „Fascinující zážitek, jaký může poskytnout jen dokonalé operní divadlo.“; „Radokův a Ivanovićův Peter Grimes je inscenace, která oslovuje diváka komplexním zážitkem, v němž se hudba dokonale propojuje s jevištním obrazem a vše ústí do silného emotivního prožitku osudu jedince a společnosti, dvou světů, které nejsou s to splynout v jedno. Je z toho úzko i úžasno. Brněnský Peter Grimes ční vysoko nad všemi ostatními zážitky roku 2021.“; „Představení, při kterém sedíte v hledišti jako přikovaní, o pauzách ani nechcete nikam jít, s nikým mluvit, protože slova jsou zbytečná. ... Ukázka prvotřídního hudebního divadla, pro mne osobně je to operní projekt nejen roku 2021, ale minimálně posledního desetiletí.“; „...vysoce kvalitní hudební nastudování, dokonale propracované postavy a postavičky, vztahy mezi nimi, přesvědčivé dramatické situace...“; „Tak režijně přesná, herecky i pěvecky čistá, vizuálně nepřeplácaná, ale ve všech složkách do detailu propracovaná inscenace se opravdu zrodí jednou za dekádu. ...Nikdo a nic tady nepřečnívá, ční tady totiž všichni.“; „Apelativní zpráva o člověku, který se odlišuje. Čisté, plné, koncentrované nastudování a provedení a především obdivuhodná intenzivní herecká i pěvecká dynamika sboru.“; „Bezmála čtvrtstoletí po zdejší české premiéře inscenovali s úspornou sugestivností režisér i scénograf David Radok a dirigent Marko Ivanović časově posunutý tragický příběh z anglického pobřežního městečka o konfliktu zatrpklého drsného rybáře (typově přesně obsazený robustní švédský tenorista Joachim Bäckström) s individualizovanou agresivní komunitou, to vše na pozadí zamlženého bouřlivého moře.“

Vedle toho třeba připomenout, že jiné respondenty zaujaly i další tituly NdB. V opeře ještě „bodovaly“ Řecké pašije od Bohuslava Martinů. Výběrově citujeme: „Pozoruhodná inscenace s citovou hloubkou i průbojností erudovaného režiséra Jiřího Heřmana pod taktovkou Roberta Kružíka, s brilantními výkony sólistů, zvláště Petera Bergera a Pavly Vykopalové v rolích Manolia a Kateřiny, sboru a orchestru, reprezentuje současné operní umění.“; „...jedinečná partitura sa stretla s výrazovo detailným, emotivně hĺbavým hudobným nastudováním Roberta Kružíka a s réžiou Jiřího Heřmana, ponímajúceho príběh vo vyváženom poeticko-symbolickom štýle, s nenásilným dobovým presahom témy a uveriteĺnou kresbou charakterov...“. Jeden hlas obdržela v NdB také česká premiéra činoherního dramatu Lucy Kirkwoodové Nebesa v režii Michala Langa („skvělý text a silné autentické výkony ženské části souboru“).

Z ostatních brněnských profesionálních scén na sebe upozornily už jen dvě. Nejprve MdB, a to zásluhou rovněž našeho prvního uvedení německé novinky Bernharda Setzweina Hrabal a muž u okna. Čteme zde tuto charakteristiku: „Komorní hra, současně černá komedie je psychologicky výbornou drobnokresbou, až groteskním portrétem jedince oddaně plnícího svěřený úkol za opory vlastního přesvědčení, toho, v co věří, co považuje za správné. Léta připravuje zápisy z pozorování sledované osoby, jíž je známý spisovatel. Náhle se však ocitá ve zvláštním vakuu, vystaven nejistotě, jíž nerozumí. Ztratil spojení, zmizel i sledovaný, o jeho zprávy se nikdo nezajímá. Ústřední roli výborně ztvárnil Jan Mazák, skvělými partnery jsou Radka Coufalová coby ´aktivistka s projektem´, a spisovatel Hrabal – Viktor Skála. Totalita je živnou půdou přesvědčení o pozici na ´správné straně barikády´, oddanosti svěřenému úkolu. Zaslepenost se však nevyhýbá žádné době. Lidé zůstávají stejní, doby se liší v tom, jakou příležitost ke zlu v lidském já umožňují.“ Druhou původní novinku, performanci Jiřího Austerlitze nazvanou Po celou dobu představení probíhá představení, připsalo si k dobru HaDivadlo, neboť respondentce připadala „...maximálně divadelní, hrající si s divadelností samotnou a vědomě a neskutečně porušující inscenační pravidla.“.

Jak víme, většina českých, moravských a slezských divadel se snažila kompenzovat dočasnou nemožnost regulérně hrát před živým publikem rozličnými „náhradními“ řešeními. Ukažme si to názorně na příkladu MdB.

Jak rekapituluje dramaturgem Janem Šotkovským redigovaná Ročenka MdB 2020 – 2021, nemohl soubor předstupovat před své publikum se staršími ani nově připravenými inscenacemi více nežli sedm měsíců (od 12. října 2020 do 23. května 2021). Nicméně intenzivně zkoušel a v souladu s dramaturgickým plánem v uzavřených interních premiérách uvedl několik titulů (Bella Figura, Pretty Woman, Světáci, Hrabal a muž u okna, První rande, Jana Eyrová), které pak postupně prezentoval na všech svých scénách včetně plenérového Biskupského dvora. Především na sociálních sítích realizoval celou řadu dalších aktivit. V režii Petra Gazdíka bylo za dramaturgické součinnosti Kláry Latzkové natočeno a s dobrým diváckým ohlasem odvysíláno třicet zhruba sedmdesátiminutových dílů Talk show MdB Klub, moderovaných herci Janou Musilovou, Barborou Goldmannovou a Jonášem Floriánem. Na popud ředitele Stanislava Moši byl připraven a na YouTube kanálu MdB vysílán sedmidílný internetový projekt nazvaný – analogicky k populárnímu televiznímu soupeření nejlepších amatérských kuchařů o titul MasterChef – AktrŠéf Městský; scénáře z pera triumvirátu Luboš Goby – Michal Isteník – Aleš Slanina ujal se v dramaturgii Miroslava Ondry a při účasti čtrnácti soutěžících režisér Stanislav Slovák. Aktuální i historické projekty divadla přiblížilo sedmnáct rozhlasových podcastů, v únoru 2021 stanice ČT art odvysílala živý přenos Mošovy inscenace Skleněný pokoj atd. Po celou dobu koronavirové uzávěry divadel psal ředitel MdB v týdenních intervalech svému souboru dopisy, v nichž jej informoval o aktuálním vývoji situace a nabízel impulzy k přemýšlení.

V odborných kruzích vydobyly si během let prestižní postavení nejreprezentativnější 30. Ceny divadelní kritiky (CDK), do roku 2014 známé jakožto velmi respektované Ceny Alfréda Radoka, ze „soutěžních“ divadelních vavřínů udělovaných v ČR nejstarší (během jejich trvání se vystřídalo devatenáct resortních ministrů!). Celou logisticky náročnou akci v osvědčeném „radokovském“ modelu organizuje nyní revue Svět a divadlo (SAD), která podrobné výsledky opět publikovala ve svém letošním 1. čísle. Předávání cen se koná pokaždé v jiném prostoru. Na rozdíl od loňska, kdy se tak stalo pouze online s oznámením na Facebooku SAD a na jeho YouTube kanálu, proběhlo letos za přítomnosti ministra kultury Martina Baxy 13. března 2022 v pražském Švandově divadle.

Neanonymní ankety SAD se tentokrát zúčastnil vcelku stabilní počet 73 systematicky působících kritiků (včetně několika málo jihomoravských), stejně jako v případě průzkumu DN obligátně limitovaných faktem, že mnozí oslovení sledují převážně jen představení hlavního města. Navíc se bohužel opět neuskutečnily ani některé tradiční (leckdy i mezinárodní) festivaly pořádané v krajských centrech, což např. v případě populárního Ost-ra-varu zjevně ublížilo uznávanému severomoravskému divadelnictví. Na rozdíl kupř. od výročních Cen Thálie, vyhlašovaných hereckou asociací, a tudíž důsledně zaměřovaných na výkonné umělce, zahrnují CDK rozsáhlou škálu veškerých jevištních aktivit, ve speciálním oddíle dokonce i těch zahraničních. Při tipování do osmi přesně vymezených kategorií (v předchozím ročníku k nim pro streamované premiéry výjimečně přibylo ještě Divadlo z karantény) mohl každý respondent udělit až tři rovnocenné hlasy (s případným doprovodným zdůvodněním) a k resumé se pak bez jakýchkoli kuloárových jednání došlo jejich prostým součtem. Protože většina diváků či čtenářů patrně nemá možnost SAD pravidelně sledovat, zalistujme tímto poměrně obsáhlým, znalecky kompetentním zhodnocením zde. Alespoň enumerativně tak zjistíme, jak je v širším kontextu reflektován přínos brněnských ansámblů. Nepřekvapí, že se znovu setkáváme s úspěšnými jmény z předchozích pasáží tohoto přehledu.

V hlavní kategorii „Nejlepší inscenace roku 2021“ zvítězila s dvanácti hlasy již připomenutá inscenace dramatu Maxima Gorkého Vassa Železnovová z činohry pražského ND s nepatrným náskokem před zmíněným brněnským nastudováním Brittenova Petera Grimese v opeře NdB (režisér David Radok je mimochodem syn umělce, jehož jméno CDK donedávna nesly). Protože takto hlasovali (a to dokonce ve stejných hodnotících formulacích) titíž respondenti jako v DN, spokojme se jen jednou doplňující citací: „Inscenátoři výborně pracovali s tempy hereckých akcí zpomalených do napětí až k prasknutí a hekticky zrychlených – nejen sólistů, ale i skvělého sboru. Vršila se tak osudová nevyvratitelnost situace, kdy se základní hodnoty morálky člověka rozplynou v pohodlném nevědomí lidského davu, kdy i řádní lidé podlehnou násilné agresi vůči subjektu, označenému jako odlišný. Jak aktuální v covidovém čase!“. „Desetihlasé“ třetí místo náleželo Manželské historii Divadelního spolku JEDL. Na další brněnské soubory narazíme až o něco později. Po dvou hlasujících si všimlo obou českých premiér z činoherní nabídky NdB, jak je pohotově přeložil Pavel Dominik a nastudovali dva hosté: dramatu Brita Roberta Ickeho Doktorka (Lukáš Brutovský) a ságy židovské rodiny Leopoldstadt od zlínského rodáka Toma Stopparda (Radovan Lipus). Po jednom hlase získaly hned tři tituly MdB. Svorně zabodovaly dvě české premiéry amerických muzikálů na Hudební scéně:

Jane Eyrová od hudebníka Paula Gordona a libretisty Johna Cairda v režii Petra Gazdíka za součinnosti dirigenta Caspara Richtera a nejprve z hollywoodského filmu známá Pretty Woman scenáristického a skladatelského týmu Garry Marshall – Jonathan Frederick Lawton – Bryan Adams – Jim Wallance, nastudovaná Stanislavem Mošou s dirigentem Danem Kalouskem. K nim se připojilo rovněž první české uvedení desáté hry populární Francouzky Yasminy Rezy Bella Figura, jíž se režijně ujal Mikoláš Tyc. Z NdB se podobně prosadily dvě režie jeho ředitele Martina Glasera - Čajkovského Evžen Oněgin (dirigoval Jakub Klecker) a Majitelé klíčů Milana Kundery. Opomenuty nezůstaly ani Divadlo Husa na provázku - DHNP (scénář Martina Sládečka Pammrová/Březina v režii Jana Friče) a po třikrát HaDivadlo: Moby Dick podle Hermana Melvilla (Rastislav Ballek), Zeď Marlen Haushoferové (adaptace a režie Kamila Polívková) a Austerlitzův titul Po celou dobu představení probíhá představení.

Mezi kreacemi žen se 14 hlasy suverénně zvítězila Markéta Matulová jako titulní Věra z Dianiškovy Špinarky ostravského DPB. Na 4. – 5. místě objevila se díky šesti hlasům operní sólistka NdB Jana Šrejma Kačírková v postavě Ellen Orfordové z Brittenova Petera Grimese. Čtyři respondenty na 7. – 10. místě zaujala Hana Tomáš Briešťanská z NdB v klíčové postavě lékařky Ruth Wolffové z Iceovy Doktorky, vždy dva další si pak povšimli výkonů Ivany Hloužkové z DHNP (Anna Pammrová) a Terezy Hofové z HaDivadla (role Ona z Haushoferové Zdi). Pouze jediného z kritiků upoutaly herečky činohry NdB Hana Drozdová (Krista ze světové premiéry Kočáru do Vídně od Jana Procházky a skladatele Jana Nováka v režii Štěpána Pácla a Aminaty Keita) a Tereza Groszmanová (Páclovo pojetí dramatu Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové?). K nim se připojily z MdB Hana Holišová jako jedna z alternantek půvabné, empaticky šarmantní losangeleské prostitutky Vivian v muzikálu Pretty Woman a z Divadla Bolka Polívky Chantal Poullain coby Madelaine v novince Rouen 44 z pera režírujícího autora Jiřího Pokorného.

V kategorii „Mužský herecký výkon roku 2021“ došlo k rovnosti osmi hlasů mezi Švédem Joachimem Bäckströmem v postavě Brittenova rybáře Petera Grimese z operního ansámblu NdB a Davidem Prachařem jakožto Augustem Strindbergem z Manželské historie od Lucie Trmíkové v pražském JEDLu. Do třetice bychom tak mohli připomenout chválu na Brittenova protagonistu: „Z jeho přechodů mezi surovým hromotlukem a něžným snílkem o rodinném životě prostřednictvím jemných pianissim v jemných výškách šel mráz po zádech.“; „Dokonalé propojení pěveckého mistrovství a hereckého prožitku postavy činí z výkonu Joachima Bäckströma naprosto výjimečný divácký zážitek.“. Díky dvěma hlasům se na 14. – 26. místě vynořil už anketou DN vyzdvižený Jan Mazák v postavě fízla Dudka z Mošova pojetí Setzweinovy hry Hrabal a muž u okna. Vždy jednoho recenzenta upoutaly výkony Ivana Dejmala (lichvář Božetěch Lehman z české premiéry juvenilie Ödöna von Horvatha Nikdo, nastudované Aminatou Keita v NdB), Petra Čeňka Vaculíka (sluha Sosie v Molièrově komedii Amfitryon, režírované Aminatou Keita v NdB), Petra Gazdíka v roli zprvu  tvrdého  byznysmena  Edwarda  Lewise  z  Pretty Woman v MdB a konečně Radim Brychta  se Zdeňkem Polákem z kolektivu D´epog Brno.

V kolonce „Divadlo roku 2021“, kde „devítihlasově“ zvítězil pražský ansámbl JEDL, připadly vcelku nepřekvapivě jen o dva hlasy méně samostatně vydělené opeře NdB. Ocitujme tedy: „Při plném respektu k úspěšným inscenacím činohry i baletu NdB třeba vyzdvihnout náročné, velkoryse koncipované prestižní premiéry operního ansámblu, připravované v nepříznivé covidové době v kooperaci se špičkovými zahraničními sólisty do nedávno rekonstruovaného Janáčkova divadla.“ Na 4. – 6. příčku se míněním čtveřice recenzentů dostalo koncepčně velmi vyhraněné brněnské HaDivadlo, a to např. „za přístup ke společenské situaci v době pandemie i po ní“ nebo „za koncept sezony Nerůst ... a vůbec za dlouhodobou vůli odpovědně přemýšlet, promýšlet, pochybovat a ptát se.“. Tři hlasy (7. – 15. místo) si připsalo MdB, po jednom pak BURANTEATR, Divadlo Radost, NdB a platforma Terén.

V oddíle „Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku 2021“ stejně jako kontinuálně už několik let před tím přesvědčivě zabodoval Tomáš Dianiška, tentokrát jako vítěz s již zmíněnou hrou Špinarka (8 hlasů) a dalšími dvěma čerstvými texty (Burian a Encyklopedie akčního filmu) po šesti hlasech na pozicích 3. – 5. Vždy dva kritiky připoutaly novinky DHNP (Aleš Palán – Henry David Thoreau – Martin Sládeček: Raději zešílet v divočině, režie Anna Davidová) a brněnského souboru CO.LABS (Jan Šotkovský: Čarodky aneb Žena bez espritu a muž s fluidem hledají společnou chemii, režie Mikoláš Tyc). S jedním tipem se musely spokojit MdB (pod širým nebem na Biskupském dvoře Stanislavem Slovákem nastudovaná pseudohistorická fikce s vazbou na Brno Napoleon aneb Alchymie štěstí od osvědčeného tvůrčího tandemu Karel Cón - Stanislav Slovák – Jan Šotkovský – Petr Štěpán), činohra NdB (dramatický debut Jana Grygara Jak krásně jsme si žili, režie David Kaloč) a Divadlo Feste (Katarína Kašpárková Koišová – režírující Jiří Honzírek: Hilsner a ti druzí).

V rubrice „Scénografie roku 2021“ se po šesti hlasech o prvenství ex aequo rozdělili Jakub Kopecký (Bratři naděje scenáristy a režiséra Jana Jirků v Divadle Minor) a Josef Lepša (Muž Dvojhvězdy od Ivana Arsenjeva a režírujícího autora Petra Formana na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově). Na 4. – 5. pozici se díky čtyřem hlasům ocitl David Jařab jako režírující výtvarník své hry Čerwuiš v DHNP. Na výtvarníky MdB tu pak narazíme rovnou čtyřikrát. Kvůli dvěma hlasům na 14. – 32. místě najdeme jméno Jaroslava Milfajta, zaměřujícího se na prostor Činoherní scény, nejprve coby tvůrce realistického interiéru zpustlé boudy pro Mazákova donašeče Dudka z Mošova provedení Setzweinovy černé komedie Hrabal a muž u okna. Tentýž výtvarník ještě obdržel dvakrát po jednom hlase, a to za „lešenářské“ scénické řešení zdejší adaptace původně filmové „nesmrtelné české komedie s písničkami“ Světáci, režírované Stanislavem Slovákem, a rovněž za kavárenský interiér muzikálové komedie První rande americké trojice Alan Zachary – Michael Weiner – Austin Winsberg, kterou v evropské premiéře nastudoval Stanislav Moša. Jednoho kritika zaujala šerosvitně ponurá dřevěná patrová konstrukce na točně Hudební scény, kterou pro viktoriánské šlechtické sídlo amerického muzikálu Paula Gordona a Johna Cairda Jane Eyrová (režie Petr Gazdík) navrhl Petr Hloušek. Z „jednohlasové“ nabídky NdB se zde objevují návrhářky kostýmů Zuzana Ježková (Brittenův Peter Grimes) a Marie Jirásková (Stoppardův Leopoldstadt) a z výprav Dragan Stojčevski (Řecké pašije Bohuslava Martinů) s Antonínem Šilarem (Albeeho tragédie Kdo se bojí Virginie Woolfové?). Na ostatních brněnských scénách se pak prosadili Jan Štěpánek (Raději zešílet v divočině v DHNP), opět Antonín Šilar (Haushoferové Zeď v HaDivadle), Pavel Hubička (Putování sv. Františka k Betlému z pera Marty Guśniowské, nastudovaného Jackem Popławskim v Divadle Radost) a dvojice loutkářů Alžběta Vitvarová a René Vitvar s výtvarným podílem na jejich vlastním opusu Zlatovláska v Divadle Polárka.

V oddíle „Hudba roku 2021“ díky deseti hlasům vyhrál Emil Vyklický (Manželská historie v JEDL). Na 10. – 18. místě se s dvěma hlasy objevil Jakub Kudláč (Čerwuiš na „Provázku“). Po jednom obdrželi z NdB Ivan Acher (Kunderovi Majitelé klíčů), Jan Galia (Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové?) a skupina šesti komponistů (Mario Buzzi, Zdeněk Král, David Rotter, David Smečka, Miloš Štědroň, Miloš Orson Štědroň, kteří se podělili o zhudebnění 14 básní Jiřího Mahena ve scénáři režisérky Hany Mikoláškové, nazvaném Mahenova Reduta), Aid Kid (Haushoferové Zeď v HaDivadle), Pavel Helebrand (Putování sv. Františka k Betlému v Divadle Radost), Tomasz Lewandowski (shakespearovský scénář Pavla Trtílka Hamlet on the Road, připravený na téže scéně Joannou Zdradou) a konečně Markéta Dvořáková s Ivem Medkem v produkci Věčná slečna bledá aneb Operní nejistota pro široké masy, kde libreto od Josefa Škarky nastudoval v ansámblu Hausopera Brno Jiří Nekvasil.

V různorodé kategorii „Talent roku 2021“ (výherkyní se stala herečka Markéta Matulová) obdržela dva hlasy režisérka Aminata Keita a po jednom herečka MdB Svetlana Janotová a umělecké seskupení Bazmek entertainment, též jinde ojediněle zmíněné v souvislosti s prezentací Ein Strudel und Nekonečno.

Jak z tohoto možná trochu suchopárného zhuštěného přehledu dvou vybraných odborných anket celostátního rozměru s mnoha jmény, čísly a zkratkami vyplývá, mohly se i ve druhém pandemií postiženém roce prakticky všechny brněnské profesionální scény pochlubit nejen diváckou přízní, ale rovněž oficiálně deklarovanými úspěchy.

VÍT ZÁVODSKÝ