Do exotického prostředí orientu 11. století zavádí diváky (od 22. října 2022) muzikál Medicus na Hudební scéně Městského divadla Brno. Po nedávném uvedení muzikálu Devět křížů je to další významný počin v tomto žánru. Podívaná pro oči nejen co do kostýmů a dekorací, ale také co do množství účinkujících. Sólových postav byste napočítali 18, k tomu dalších sto osmatřicet, ve kterých alternuje 14 dvojic herců, zpěváků i tanečníků – mužů i žen. Každý se tedy vystřídá v devíti až deseti postavách.

Dílo velkolepé, z Londýna doputujeme s hlavním hrdinou, Robem, až do perského Isfahánu (dnes v Íránu třetího největšího a nejatraktivnějšího města). Rob Cole už v dětství přijde v důsledku minimální lékařské péče o matku a o sourozence. Sledujeme jeho urputnou a upřímnou snahu naučit se lékařskému řemeslu, aby mohl účinně léčit. Vše dopadne nakonec dobře, dostává se až k lékaři Avicennovi, jenž v tomto městě a v uvedené době skutečně působil.

Původní příběh poslal na svět v roce 1987 americký autor Noah Gordon v podobě románu, stal se celosvětovým bestsellerem. U nás vyšel pod názvem Ranhojič, autor napsal ještě další dva díly trilogie o lékařské dynastii Coleových. V roce 2013 vznikl v Německu film režiséra Philippa Stölzla nazvaný podle románu - Ranhojič. A ve Španělsku tato látka zaujala nejdříve skladatele Ivána Macíase, jenž oslovil Félixe Amadora, se kterým již dříve spolupracoval na několika úspěšných muzikálech. Hudba v Medicusovi je zářivá, monumentální i romanticky klidná, bravo pro orchestr i dirigenta a sbormistra Dana Kalouska. Slyšíme také staré židovské synagogální melodie i hudbu arabskou, protože v ději se střetávají tři ze čtyř největších náboženství. Křesťanství, judaismus a islám. Zápletka: hlavní hrdina, křesťan, se vydává za Žida, aby se mohl snadněji pohybovat mezi muslimy…

Po světové premiéře Medicuse v Madridu v roce 2018 je Městské divadlo Brno prvním divadlem mimo Španělsko, které získalo práva na uvedení. Díky vzájemným sympatiím mezi autory a vedením našeho divadla. Vznikly na základě návštěv Brna v Madridu a opačně.

Muzikál Medicus je příležitostí pro všechny účinkující, i pro ty nejmladší. Viděl jsem až první reprízu 24. října, kdy Roba coby chlapce hrála a něžně zpívala dívenka Gabriela Čtveráčková. Dnes už snad všichni vědí, že je dcerou překladatelky i tohoto opusu Zuzany Čtveráčkové a vnučkou režiséra a autora úpravy Stanislava Moši. Je velmi šikovná, na jevišti se pohybuje sebejistě, dobře vystihuje skromného, přesto cílevědomého chlapce. Okamžitě získala přízeň diváků. S ní alternuje fajn kluk Kryštof Helbich, syn produkčního. Výraznou postavou díky autorovi i protagonistům je Bradýř Croft. Stanislav Slovák předvádí mazaného človíčka, jenž dovede sice alespoň trochu léčit, ale více vydělává na lidské důvěřivosti. Dobrou volbou režiséra je i alternující Jakub Uličník. S hlavním hrdinou vytváří Croft v první půli milou dvojici. Chlapec Rob se mění v dospělého mladého muže ztělesněného Liborem Matoušem, jeho tvář znáte z plakátu. Překonává mnohá protivenství, má pevný příjemně znějící hlas, dovede se pohybovat. Alternuje s Richardem Pekárkem. Až v daleké poušti se hlavní hrdina  setkává s dívkou Mary Cullenovou ze Skotska. Její part zpívá Kristýna Daňhelová, letos byla v užší nominaci na Cenu Thálie za titulní roli Jany Eyrové. Precizně si vede i v Medicusovi jako Mary, má široké hlasové možnosti. Nelze nezmínit postavu Avicenny prezentovanou na první repríze Ladislavem Kolářem. Je moudrý, rozvážný i v kritických chvílích. O roli se dělí s neméně skvělým kolegou Igorem Ondříčkem. Dušan Vitázek je přesvědčivým Šáhem. Obklopen mladými ženami dává najevo svoji moc. Má krásný výstup, když se šavlí v ruce zpívá nad šachovnicí. Zaznívá jeden z mnoha potlesků na otevřené scéně. Alternuje s Alešem Slaninou. Vezíra zpívá svým znělým basem Jiří Horký, poslední mohykán zaniklé brněnské operety. Pamatujeme ho také z velkých operních rolí. Role vezíra, jenž si může dovolit oponovat šáhovi, je pro něj jako ušitá. Jeho důstojným protějškem v roli je Jan Apolenář. Účinkují též další sólisté zvučných jmen, mj. Radka Coufalová a Ivana Vaňková v roli Robovy matky, Zdeněk Junák a Josef Jurásek v roli vicerektora, Rastislav Gajdoš a Viktor Skála se dělí o postavu Cullena, otce Mary…

S tanečníky pohybuje choreograf Michal Matěj. Odvedl kus práce, protože velké taneční a vůbec pohybové scény (třeba karavana v poušti) protkávají bohatý děj. Ostatně sám říká, že choreografie v tomto muzikálu je epická. Také výtvarník scény Christoph Weyers měl tentokrát víc práce. S autorem projekcí Petrem Hlouškem vytvořili reálnou ulici starého Londýna s dřevěnými baráky, aby diváka vzápětí zavedli na lesní mýtinu daleko od města naznačenou siluetami vzrostlé trávy. Jsme také v poušti, na perském tržišti a v isfahánském Maristánu, tedy ve škole pro budoucí lékaře. Tam výtvarník jen vhodně zavěšenou záclonou v úzkém okně vytvořil prvek islámské architektury. Jednoduché a působivé. Těšte se ovšem na šáhův palác, kterému vévodí dvě sfingy a na pozadí perských koberců dominují další dekorace, mj. již zmíněné velké šachy. Zkušená kostymérka Andrea Kučerová také tady dokazuje svoje mistrovství. Kostýmy jsou pestré, přitom střízlivé, ladí s obsahem.

Režisér Stanislav Moša citlivě skloubil všechny složky inscenace, která je co do výpravy velkolepá a zároveň nese důležité poselství. Citujeme z Mošova textu v programové brožuře: „… v románu a stejně tak v jeho muzikálové verzi jsou všudypřítomné dva nádherné momenty, pro smysluplnou lidskou existenci nejvýznamnější. Za prvé – prožít svůj život v lásce a za druhé – vzdělávat se.“

Divadelníci vnímají tuto inscenaci jako poděkování všem lékařům, sestřičkám a zdravotnickému personálu, kteří čelili covidové epidemii.

Jan Trojan