Přebásněný Neklan promlouvá z jeviště Národního divadla Brno

O Neklanovi jsme snad všichni slyšeli kdysi ve škole, nebo si pamatujeme z četby Starých pověstí českých či z jiných knih. Podrobnosti o jeho době a životě přináší svým divákům činohra Národního divadla Brno, premiéra hry nesoucí jméno tohoto hrdiny nejstarších českých bájí byla v pátek 2. prosince na scéně Mahenova divadla. Zařazení  na repertoár je třeba ocenit, divákovi se prezentuje krása české řeči v  téměř zapomenutém dramatu Julia Zeyera z roku 1893 přebásněném Jaroslavem Vostrým. Dnes již těžkopádnější lumírovský blankvers byl převeden do současného jazyka.

„Od druhé světové války byla uvedena jediná inscenace tohoto textu roku 1959 v Divadle Jiřího Wolkera…,“ píše v programové brožuře dramaturg Jaroslav Jurečka. A o kousek dál čteme další jeho stěžejní větu: „… je zároveň málo českých her, které by si právě dnes tolik zasloužily uvedení a rozvinutí na jevišti…“ Téma pak rozšiřuje v další stati Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů na bostonské univerzitě. „Komu patří moc? A proč? To jsou témata, která ožívají v Neklanovi.“ Na jevišti se odehrává tragédie hodna Shakespeara, ostatně sám Zeyer se vyznává z „nenasytného hladu čísti tohoto velkého dramatika“. Doba Neklanova, zaznamenaná jen útržkovitě v historicky nespolehlivé Hájkově kronice z roku 1541, ožívá na jevišti prostřednictvím Zeyerovy fantazie. Neklan byl jedním z bájných přemyslovských knížat, potomků mytického Přemysla Oráče. Divák se dostává do 9. století, kdy vrcholí boj mezi třemi knížaty o královskou korunu v Čechách. Neklan, právoplatný vládce, je hlavním hrdinou, kladným hrdinou, protože odmítá boj, preferuje diplomacii. Naproti tomu lucký kníže Vlastislav, dobrý vojevůdce, baží po moci a obecenstvu vysvětluje, že právo je vždy na straně síly. Není tedy nemorální, podle něj, bojovat proti slabšímu (tady Neklanovi), jemuž se dokonce vysmívá. Krasník, kníže kouřimský, je třetím knížetem hry o moc. Nehodlá hned bojovat, opatrně počká, jak se situace vyvine, předpokládá, že se v boji dva jeho soupeři vzájemně oslabí. Válka mezi bratranci, vyvolaná Vlastislavem, začíná, do boje však Neklan posílá za sebe vladyku Tyra z Chýnova…

Pro herce je inscenace o to náročnější, že by měli své role skutečně prožívat, především slovem. Režisér Štěpán Pácl se shoduje s Igorem Lukešem právě tady na významu prozódie, na zvukové podobě vyslovovaného slova. „Je to ten typ textu, podobně jako je Shakespeare nebo jako je Molière, kdy nejde jenom o to, co se říká, ale jak se to říká… …To, co se tam (třeba v bitvě) děje jako divák nejenže vidím, nejenže to vnímám sluchově, ale taky to zažívám emotivně, v okamžiku toho slova,“ říká režisér. Herci se náročného úkolu zhostili výborně. Martin Sláma v titulní roli je rozvážným vladařem uctívajícím zákony, odmítajícím bojovat, až nakonec učiní zásadní rozhodnutí. Tomáš Šulaj coby Vlastislav přesvědčuje o své bojechtivosti i o své podivné pravdě, Ivan Dejmal dobře vystihuje vychytrale váhajícího Krasníka. Dominantní postavou je Straba, prabába Vlastislava, zklamaná boji o podmanění země. Plasticky ji ztvárňuje Bedřich Výtisk, upravený jako holohlavý a s obličejem schovaným za méně průhledný závoj. Svá moudra pronáší z vysokého dřevěného trůnu poponášeného dvěma modrými „medvědy“. Roli měla původně hrát Marie Durnová, bohužel v květnu zemřela. I když Výtisk vzal tuto roli s obavami, jak se vyjádřil pro iDNES, dokonale se s ní sžil a patří k nejvýraznějším postavám. S nelehkým textem si dobře poradily i Petra Lorencová jako Klimba a Isabela Smečková-Bencová v roli Svatavy. Režie nabízí dvě divočejší scény. Hořící stěnu jako symbol bitvy a dramatickou scénu s topením v kádi s vodou s Romanem Nevěčným coby Tyrem a s Petrou Lorencovou. Dobře si vedou též Jan Grygar v postavě Klena a Petr Kubeš jako Krivoj, půvabní jsou mladí muži Hostivít a Zbislav ztělesňovaní Hanou Drozdovou a Barborou Horčičkovou.

Scénograf Antonín Šilar používá velké barevně se měnící plochy konvenující s popisovanou situací. Kostýmy Matěje Sýkory jsou velmi výrazné, odvážné, ladí s dějem. Hudbu, která podporuje emoce, napsal dirigent a skladatel Marko Ivanović. Neobvyklé je také použití segwaye, dvoukolového elektrického dopravního prostředku pro jednu osobu. Ona osoba (žena) se na něm pohybuje nesmírně bravurně. Běžte se podívat, kdo to je a jak to umí.

Představení Neklan si vychutnají milovníci krásné češtiny i poezie, historická fakta v textu nehledejme.

(tr)