Napoleon, Churchill a podívaná na Biskupském dvoře
V květnu konečně začala hrát i brněnská divadla. Nespokojení divadelníci se ozvali.
15.02.2021 08:45
Konečně jsme mohli vyrazit v Brně do divadla. V posledním květnovém týdnu se po dlouhých měsících otevřela Reduta, Husa na provázku, Polárka a Divadlo Feste, probíhala tam představení festivalu Divadelní svět Brno 2021. V květnu začínala hrát, samozřejmě s pandemickým omezením, i další divadla. A červen již patří všem divadlům, byť s příslušnými opatřeními. Také letos pokračuje Léto na Biskupském dvoře, po třinácté. Skončí až 11. července.
Biskupské léto začalo světovou premiérou inscenace Městského divadla Brno nazvané Napoleon aneb Alchymie štěstí. Příprava probíhala ve složitých podmínkách. „Ještě před měsícem jsme nevěděli, jestli budeme moci hrát,“ řekl na tiskovce před premiérou šéf divadla Stanislav Moša. Patří k předním kritikům složité situaci divadel a vůbec veškeré kultury v době vrcholící pandemie. Jako předseda Asociace profesionálních divadel ČR spolupodepsal v dubnu letošního roku Velikonoční výzvu Herecké asociace premiérovi Andreji Babišovi, ze které citujeme: „Odmítáme diskriminaci kultury ve vztahu k jiným oborům. Chceme, abychom byli vnímáni se stejnou vážností jako například průmysl… S veškerou vážností Vás žádáme, aby byla kultuře věnována obdobná profesionální pozornost tak, jak je tomu u jiných oblastí života naší společnosti.“
Začátek akcí na Biskupském dvoře proběhl už v lepších podmínkách, za postupného rozvolňování i v kultuře. Zásadním nepřítelem zůstalo jen počasí. Navštívil jsem večerní představení Napoleon aneb Alchymie štěstí v pondělí 31. května a teplo nebylo. Přes den sice ke dvaceti stupňům, pozdě večer sotva deset. Kdo se neoblékl, měl smůlu. Obdiv patří i hercům a herečkám, z nichž někteří a některé hráli občas jen v krátkých rukávech nebo tenkých košilích. Hráli, tančili a zpívali skvěle a zjevně si to užívali.
Napoleonskou Alchymii štěstí vytvořili osvědčení autoři Stanislav Slovák (nyní i režisér), Jan Šotkovský (dramaturg) a Petr Štěpán. Nevtíravou hudbu pro malý orchestr lahodící všem generacím složil Karel Cón, hudebně nastudoval s Karlem Albrechtem. Opus označují jako historickou fresku. Nečekejte ovšem jen scény ze skutečné historie. Většinu děje autoři vymysleli, k potěšení publika. Dramaturg Jan Šotkovský použil také výraz balábile. Dlouho budete hledat význam tohoto slovíčka, podobajícího se krásnému slovu blábol. To bychom ovšem autory a celé divadlo urazili; balábile je něco jako pestrá všehochuť, mix. Používá se právě v souvislosti s divadelními přehlídkami, s výstavami a tak vůbec. Vhodný je také název Alchymie…, neboť ji chápeme též jako experimentální mystiku. A té je v této rozverné inscenaci dostatek. Tedy experimentování ve smyslu něčeho, co nebylo, ale třeba by i mohlo být, kdyby…
Dramaturg prozradil, že s námětem přišla jeho kolegyně v divadle Klára Latzková po své loňské návštěvě hradu Veveří, kde ji zaujala pamětní deska s nápisem připomínajícím návštěvu sira Winstona Leonarda Spencera Churchilla, nejvýznamnějšího evropského státníka 20. století. Hrad navštívil v srpnu 1906, září 1907 a potřetí přijel se svojí paní Clementine na svatební cestu o rok později. Autoři také věnovali své dílo „Klárce, protože to byl její nápad,“ jak se dočtete v programové brožuře. Moudrého britského politika s elánem hraje švarný Kristian Pekar. Je mladý jako skutečný Churchill v uvedených letech, kdy byl ministrem obchodu. S Napoleonem se potkává ve snu, ale také jako s živou bytostí v podobě jakéhosi Napoleonova alter ego jménem Bonaparte. Výborně obě napoleonské postavy předvádí Milan Němec. Je rozhodným vojevůdcem a také impresáriem v divadle, které chystá frašku o Napoleonovi, jsme tedy v některých momentech v divadle na divadle. Dějem prochází také postava Leoše Janáčka coby trochu komická figura. Snad nevadí, že takový ve skutečnosti nebyl, tady takto zapadá do rozverného děje. Lukáš Janota opravdového, už staršího Janáčka nezesměšnil, jeho kreace mají půvab. Zápletka přechází do kriminální roviny, před diváky se otevírá brněnská plotna mluvící hantecem, dějem prostupuje s hlavními postavami brněnská novinářka Agáta v brilantním podání Barbory Goldmannové. Přicházejí také pánové Miklós Horthy, Vladimír lIjič Lenin a Benito Mussolini. V komické nadsázce je výborně vystihují pánové Stanislav Slovák (alternuje Rastislav Gajdoš), Marco Salvadori a Daniel Rymeš. Vedou dialogy o sjednocené Evropě s narážkami na současnost. Mezi výrazné postavy patří také novomanželka Clementine prezentovaná Martou Matějovou. Z elegantního kostýmu a lodiček se náhle objeví v tanečním kostýmu. Pěkně napsaná a pěkně zahraná i zazpívaná role. Fortuna Alžběty Janíčkové přitahuje oči mužského publika. Je výborná pohybově, má pěknou postavu a dobře hraje na housle. Má také padnoucí kostým od Andrey Kučerové, ostatně kostýmy z její dílny slušely i tentokrát všem. Skutečnou postavou mezi množstvím neskutečných je taktéž Franz Walek, v oněch letech brněnský policejní ředitel. Autoři ho líčí jako ne zrovna bystrého chlapa; komicky zaměňuje slova a všelijak roztomile blbne. Režisér správně vybral Petra Halberstadta. Postav je v balábile mnoho, vyzdvihněme tanečnice a vojáky (též brněnská plotna), nápadem je flašinetář zpívající morytátové písně z Brna. Katarzí, a nebo možná úvodem do toho, co Evropu čeká v následujících letech, je setkání tří uvedených politiků se záporným znaménkem se studentem. Čekají na rychlík, student má v ruce desky a sděluje, že jede do Vídně na přijímačky na výtvarnou akademii. Jak dopadl, kdo to byl a co bylo dál, víme. Hra končí Churchillovou promluvou v britském parlamentu z června 1940. Kladem představení je velkolepě řešená scéna Jaroslava Milfajta. Leckdo si možná ani nevšimne, že jeho dekorace nejsou pevnou součástí architektury Biskupského dvora.
Napoleon aneb Alchymie štěstí pobaví a také vzbudí zájem o historii. Divadlo, tak jako obvykle, bohatě vybavilo programovou brožuru. Nelitujte peněz, doporučuji první dvě statě pana profesora Dušana Uhlíře. O Napoleonovi, Churchillovi, o Brně i o bitvě u Slavkova. (tr)
Kristian Pekar a Milan Němec v rolích Winstona Churchilla a Napoleona Bonaparta.
Foto archiv Městského divadla Brno
