Nad hořkou komedií Yasminy Rezy v Městském divadle Brno 

Bella Figura je i trochu k zamyšlení

Velmi bohatá je nabídka brněnských divadel v současné době. Způsobila to také pandemie koronaviru a její důsledek lockdown, částečné umrtvení. Již řadu měsíců se vše vzpamatovává, stejně tak divadla. Zvláště ta větší tak nabízejí najednou více titulů, než bývá běžné, protože i v době zmíněného „umrtvení“ herci intenzivně zkoušeli. Je obdivuhodné, že některé inscenace nazkoušeli již více než před rokem a teprve v této divadelní sezóně je prezentují.

Mezi inscenace poznamenané hygienickými opatřeními je také Bella Figura v Městském divadle Brno. V sobotu 25. září byla česká premiéra na Činoherní scéně. Dramaturgie sáhla po dílu jedné z nejúspěšnějších dramatiček současnosti, Francouzky (s maďarským a íránským původem) Yasminy Rezy. Diváci tohoto divadla viděli již v roce 2008 její konverzační komedii Kumšt, která byla přeložena do pětatřiceti jazyků a obsazovala přední světová jeviště. Národní divadlo Brno uvedlo její inscenaci Tři verze života již v roce 2002 a v roce 2014 další hořkou komedii Bůh masakru.

Bella Figura už není tak sarkastická a možná i brutální jako další dva jmenované tituly, s osudy postav si ovšem zahrává znamenitě. Jsou, jak jinak, plné zvratů a nečekaných jednání. Ostatně v italštině vyjadřuje tento pojem, název hry, určitý životní styl. Pouhých pět herců a hereček, pokud pomineme téměř němou roli číšníka, rozehrává příběh mileneckého páru. Začíná atraktivně, ve skutečném automobilu na levé straně jeviště. Dialog přechází v hádku. Scéna patří dlouho Alanu Novotnému v postavě neúspěšného podnikatele Borise Ametteho a Lucii Bergerové, jeho milence Andrei. Oba roztáčejí dialog až do hádky, obnažují vzájemně své slabiny. Otrávený Boris, jenž původně chtěl povečeřet s Andreou v restauraci, nakonec s milenkou odjíždí, jenže na parkovišti nechtěně porazí starší dámu Yvonu (Zdena Herfortová), která se zrovna chystala v téže restauraci oslavit narozeniny se svým synem Erikem (Aleš Slanina) a jeho partnerkou Francoise (Lenka Janíková). Zápletka graduje, Francoise je přítelkyní Borisovy manželky. A tady autorka dál rozehrává komické situace, konflikty, trapasy. Režisér Mikoláš Tyc měl šťastnou ruku při výběru Zdeny Herfortové, která je z herců ústřední postavou. Nádherně vystihuje stárnoucí a lehce již zapomínající matku, trochu hysterickou, ale přece jen milou ve srovnání s energičtějšími mladšími postavami, které oplývají sarkasmem, ironií, přetvářkou, skrytou i otevřenou nevraživostí.

Soudě podle ohlasů diváků na webových stránkách věnovaných divadlu některé z nich tato inscenace neoslovila, patrně čekali přímočařejší komedii. Yasmina Reza však diváka ponouká trochu se zamýšlet, porovnávat dění na jevišti se skutečným životem, třeba i s tím svým. Po Zdeně Herfortové je výraznou postavou milenka Andrea, kterou Lucie Bergerová podává jako sebevědomou, bystrou, až lehce arogantní. Její milenec je nejkomplikovanější role. Je nespokojený se situací své firmy, má milenku uvedených vlastností a ke všemu je odhalena jeho nevěra. Alan Novotný zvládá výstřelky své postavy s jistým svým přirozeným klidem. Aleš Slanina dobře vystihuje rozdíly mezi příliš poslušným a na matčině náladě závislým synem a naproti tomu sebevědomým advokátem a spořádaným manželem. Lenka Janíková coby jeho partnerka představuje střízlivější postavu. Dobře hraje skrývaný vnitřní neklid, přesvědčivě také vybuchuje. Herecky je inscenace výborná, Petře Krčmářové se vydařily kostýmy, zvláště u Andrey, příjemnou nevtíravou hudbu složil hudebník a též oblíbený herec i klarinetista a klavírista Lukáš Janota. Scéna Andreje Ďuríka umožňuje rychlé proměny, hra tak má potřebný spád. I díky režisérovi Tycovi.

Po představení v úterý 5. října předali na jevišti kytici Zdeně Herfortové k jejímu životnímu jubileu ředitel divadla Stanislav Moša a umělecký šéf činoherního souboru Stano Slovák. Za velkého potlesku. Kulaté narozeniny měla paní Zdena sice před rokem, ale to bylo v době lockdownu.

(tr)

 

Lenka Janíková, Aleš Slanina, Zdena Herfortová, Lucie Bergerová, Alan Novotný (zleva).

Foto archív Městského divadla Brno.