Krásné ženské jméno Matylda ovládlo a zdá se, že na delší dobu symbolicky ovládne divadelní život v Brně. Tentokrát psáno Matilda, neboť tak je píší ve světě a také anglický romanopisec Roald Dahl tak nazval jednu ze svých knih pro děti. Obsah knihy proměnili v muzikál, který po velkém úspěchu doma v Anglii a následně v Americe uvádí od premiéry v sobotu 21. ledna na své Hudební scéně Městské divadlo Brno. Má stejný název – Matilda.

Pokud si někdo myslí, že na scéně tohoto divadla viděl v muzikálech už vše, mýlí se. Z jeviště tentokrát fakticky nezmizí po celé představení hlavní představitelka, dívenka řekněme 12letá, která odolává všemožnému protivenství. Mluví, zpívá, tančí, je smutná, veselá, poslušná i nazlobená. A s ní se na scéně často objeví skupina osmi jen o něco mladších jejích spolužáků. Pro inscenátory bylo tentokrát vše mnohem náročnější.

Už proto, že potřebovali celkem 27 dětí vzhledem k alternacím. V konkurzech v prosinci 2021 vybírali z bezmála tří set dětí. Po zúžení na stovku vybrali a nadále vyučují v „divadelní školičce“ čtyři desítky dětí, z nichž šestadvacet účinkuje. Mezi nimi jsou tři Matildy. Na výuce dětí se podílelo a dál je bude vzdělávat 16lektorů, členů uměleckého kolektivu Městského divadla Brno.

Příběh muzikálu není složitý, bohužel je ze života. Nadaná dívenka s mimořádnými schopnostmi a se znalostmi získanými četbou se narodí rodičům, pro něž je vzdělání neznámým pojmem. Otec navíc nechtěl dceru. Matka se vidí jen ve svém soutěžení v tanci a v módě. Větší protivenství malá slečna musí překonávat ve škole. Muzikál Matilda je velkou příležitostí pro jednotlivé protagonisty. Viděl jsem první reprízu 22. ledna, kdy se do Matildy zcela vtělila Anna Bergerová. Ve věku, kdy už zná mechanismy života, ale stále ještě patří do dětství, předvádí výkon hodný dospěláka. Bezchybně zvládá dlouhý part plný textu, zpěvu, tance, změny nálad. Její hlas a celkový výkon předznamenává velkou zpěvačku, herečku. V nejnáročnější roli se s ní střídají Marie Juráčková a Karolina Kabele. Podle diváckých ohlasů nijak nezaostávají za Aničkou. V postavách rodičů koncertovali Svetlana Janotová a Lukáš Janota. Ve svém zatracování knih, které si malá přináší domů, v řečech o módě, penězích a v odmítání vzdělání a vůbec v nepochopení dcerky jsou opravdoví, až diváka mrazí. „Co když se něco takového děje někde nablízku?“ Obě role alternují neméně dobří interpreti Ivana Vaňková a Jiří Ressler. Přízeň diváků rychle získává postava ředitelky Trunchbullové v podání Jiřího Macha, alternuje s Milanem Němcem. Masculinní ředitelka školy, nepříjemná stará panna, neskrývá své pohrdání vůči dětem. Jiří Mach, nepochybně i jeho kolega, si tuto postavu užívají, dokáží být skutečně odporní, rozuměj krásně, až přesvědčivě odporní.

Připomenu ještě Dagmar Křížovou v postavě slečny Honeyové, alternuje s Kristýnou Daňhelovou. Také Johanu Gazdíkovou, Alenu Antalovou a Evu Jedličkovou, které se dělí o postavu méně nápadné a hodné paní Phelpsové. Samá zvučná jména. Velkou pochvalu zaslouží už zmíněné děti, které rovněž zvládají nelehké party. Sedí  a mluví i zpívají ve školních lavicích, tančí… Tady vyzvedněme choreografku Carli Rebeccu Jefferson, dala nádherný pohyb i čtyřem tanečníkům swingu a celému ansámblu. Představení má další zápletky a postavy.  

Nicméně v této inscenaci dominuje práce s dětmi. Režisér a také překladatel Petr Gazdík deníku Právo řekl: „Každé (Matildě) musím vysvětlit úplně od začátku způsob uvažování. Mám dvě možnosti. Buďto je to můžu naučit jako cvičené opičky formou – teď běž dopředu, tady se zastav, a běž zpátky a podobně. Ale tahle role to podle mě vůbec neumožňuje. Holčička, která představuje Matildu, musí sama herecky myslet. A to je hodně náročný úkol i pro dospělé herce, kteří mají problém se schopností transformace myšlení, o což já se s dětmi snažím. Každá z nich je pochopitelně jiná…“ Pro Český rozhlas Gazdík uvedl, že inscenace zdůrazňuje význam vzdělání. S dětskými herci má režisér zkušenosti z mnoha předchozích inscenací, nyní však bylo těch dětí mnohem víc.

Ve svěží hudbě australského hudebního komika, herce, scénáristy atd. Tima Minchina slyšíme občas příjemný džezík, hudebně nastudovali Ema Mikešková a Dan Kalousek, oba výteční muzikanti. Scéna známého mistra projekcí Petra Hlouška evokovala pohádku, jeho okna v domech (alespoň mně) trochu připomínala Tančící dům. Elišce Lupačové Ondráčkové patří velká pochvala za kostýmy rodičů Matildy a „odporné“ ředitelky Trunchbullové. I za všechny ostatní včetně Akrobatky (Eliška Horňáková nebo Petra Šimberová) a Eskamotéra (Aleš Slanina nebo Robert Jícha).

Může nás těšit, že v Brně je Matilda uváděna poprvé ve střední Evropě. Cestu světem začala v roce 2010 ve Stratfordu nad Avonou a o rok později už byla s nadšením přijata v Londýně, kam putovalo deset nominací na prestižní cenu Laurence Oliviera. Zvítězila v sedmi. Jednu získal i scénárista Dennis Kelly, a k tomu ještě cenu Tony. Po čtyři roky slavila Matilda úspěch na Broadwayi. V Londýně hrají stále. Mimochodem, Matylda, tedy i Matilda, případně Mechthilda mají svátek 14. března. Podle Wikipedie to je jméno germánského původu Mathildis, kde výraz maht znamená moc nebo sílu a hildr znamená boj. Tedy dívka či žena silná bojem. Taková je brněnská Matilda, takový je celý inscenační tým rodinného muzikálu.

Jan Trojan

Anna Bergerová, Svetlana Janotová a Lukáš Janota (zleva).

Foto archív Městského divadla Brno.