Odešel Zdeněk Bláha

Krátce před Vánocemi roku 2022 jsem zašel k příteli Bláhovi. Žije s manželkou ve vile v Pisárkách. Jde se tam trochu do kopečka, bydlí tam celá rodina a v zahradě mají plácek s hokejovou brankou. Mladý Šalé tam prý od mala co chvíli střílí pukem do naznačeného bodu, a trefuje se prý stále víc a lépe… A teď právě, koncem prosince, je na cestě do Kanady se stejně starými anebo staršími mládenci na mistrovství světa v ledním hokeji hráčů do 20 let….

Zatím co mladý Šalé z brněnské Komety mířil do světa, jeho děd, Zdeněk Bláha byl sanitkou odvážen do nemocnice… A když se mladí hokejisté chystají na Kanadu, Zdeněk Bláha nezvládá zápal plic… 

„Zdeňka odvezli do nemocnice u sv. Anny v neděli 11. prosince ráno s akutní bronchitidou a rozvíjejícím se zápalem plic. Tomu nakonec podlehl v úterý, třináctého, odpoledne.  Byla jsem u něj od rána a ačkoliv jsem ho celou dobu držela za ruku, stejně mi odletěl kdoví kam…“ píše Zdeňkova žena Milada….

Zdeněk Bláha byl stavební inženýr, ve svém aktivním životě měl na starosti bytovou výstavbu v Brně, převážně sídlištní. „Ale jeho celoživotní láskou bylo malování. Maloval od mládí. Vynikl i v příbuzných oborech, kresbě, grafice, ilustraci, ale největšího uznání se dostalo jeho akvarelům,“ říká jeho žena…

Popravdě, je to v malířství obor jeden z nejtěžších. Co na papír položíte a co se doň vsákne, to už zůstane, přemalovat se to nedá... Proč tedy akvarel?  „Začal jsem s tím už za mlada, ve škole, ono akvarelové barvičky a štětce byly pro studenta tím nejlevnějším malířským náčiním… “ řekl mi kdysi s úsměvem Zdeněk Bláha.

V Brně moc akvarelistů nebylo a není, jmenujme Miroslava Netíka (1920 – 2010)  nebo Eduarda Miléna (1891 – 1976)… a Zdeňka Bláhu (1933 – 2022)… Jeho modelkou bylo Brno. A taky malebná místa Moravy s vlnovkami kopců a rázovitými chalupami…. Vydal tři knihy kreseb, vesměs s krátkými texty brněnských autorů. Teprve ta poslední s názvem BRNO včera, dnes…   …a zítra? je textově rozsáhlejší a je zajímavá tím, že se k jejímu vzniku spojili tři autoři, krom Zdeňka Bláhy i fotograf Přemysl Dížka a já…Původně to měla být jen estetická záležitost, kresby a fotografie z těchže míst, ale… dnes je to knížka s texty připomínajícími a odhalujícími leccos z minulosti města, i z jeho současnosti.

Nu podívejte se: Ten hokejista je zmíněný již Eduard Šalé, nevlastní vnuk Zdeňkův, dnes mladý, nadějný hráč, který má své hokejové geny po známých předcích. Praděd Šalé byl za první republiky a za války předním brněnským atletem, běžcem, závodícím za Moravskou Slávii, potom měl prodejnu se sportovním zbožím na náměstí Svobody v Brně, a když mu ji znárodnili, tak tam dělal vedoucího. Praděd z druhé strany byl Slavomír Bartoň, několikanásobný hokejový mistr republiky z Rudé hvězdy a pak z Komety… Zajímavé je jméno toho chlapce: Šalé… Někteří jej odvozují od Napoleonových vojáků, kteří se tady na jihu Moravy zapomněli, jiné zdroje uvádějí, že v roce  1771 dorazilo na pozvání manžela Marie Terezie  Františka I. Štěpána Lotrinského na panství Čejč sedmnáct francouzských rodin z kraje Besanconského, aby kolonizovali a obdělali rozsáhlá území, zpustošená válkou (Malovaný kraj v roce 1971, autorka Stanislava Cahlíková). Odtud rodiny Donné, Chalet, počeštěno Šalé… a další. Znalý kolega Žák píše: „…se jménem Šalé jsem se poprvé setkal na jedenáctiletce (1957–1960), kde v paralelní třídě byl syn sportovce Šalého, majitele sportovního obchodu na rozhraní Masarykovy a náměstí Svobody. A když jsem v letech 1965–1983 učil na gymnáziu v Hodoníně, mezi mými žáky z hodonínského okolí byli Donné a sourozenci Šaléovi z Čejče. PhDr. František Šalé má dnes v Boskovicích nakladatelství Albert, zaměřené na folklor a regionální literaturu, jeho mladší sestra Alena (dnes Trojanová) pracuje (pod Liborem Kalinou) v Muzeu literatury na Moravě v rajhradském klášteře (uspořádala mi tam kdysi autorské čtení)…“

Pamětníci vzpomenou možná na Miroslava Tmé, básníka a organizátora kulturních akcí v Klubu školství na tehdejší Leninově…

Ale já tady vlastně píšu o Zdeňku Bláhovi, který se pradědem mladého Šalé stal tak, že ho vyženil, ale měl ho za vlastního a měl ho rád a s paní Miladou sledovali jeho rozkvět… stejně tak, jako sledovali a sledují úspěchy Komety, které to nyní moc nejde…

Milý Zdeňku, nevím, proč jsi odešel, ještě v pětaosmdesáti jsi lyžoval v Alpách a hrál tenis a byl jsi u moře… a ještě nedávno jsi mne temperamentně přesvědčoval, že toho psaní je v knížce BRNO atd… moc, a že by tam mělo být víc akvarelů… Tož, i díky tobě a tvé ženě vypadá ta knížka… jak vypadá…

Brno je v ní pěkné…

Ladislav Vencálek

(Text a reprofoto)