Kdo byl Jiří Bulis…

V tomto roce by se dožil 76 let. Jeho život přetrhla nehoda, zahynul na dálnici nedaleko Olomouce. Bylo mu čtyřicet sedm let. Jiří Bulis…

Kdo to byl?

Pamětníci vědí: hudební skladatel, nezapomenutelná postava, vysoký, štíhlý, zasmušilý, se smyslem pro humor… že to nejde dohromady? Ale jde. Když někdo po večerech, po představení hraje svým kamarádům a obdivovatelkám na klavír a zpívá teskné písně, a libuje si přitom ve štrůdlu a laskonkách, nemůže být rozervanec. Ale…

Automobilová nehoda v květnu roku 1993 ukončila život jednoho z nejtalentovanějších a nejzajímavějších hudebních skladatelů, následujících éru svých učitelů – Aloise Piňose, či Josefa Berga, muže podobného habitu i smýšlení, s ironickým pohledem na život i tvorbu…

V čase svého odchodu měl Jiří Bulis na svém kontě hudbu k osmi hrám Boleslava Polívky, které se předváděly v Divadle na provázku v letech 1973 až 1987, v těchže letech spolupracoval i s HaDivadlem v jeho prostějovských počátcích a pak i v Brně. Tvořil pro pražský Činoherní klub a pro Dejvické divadlo, pro královéhradeckého Draka a Klicperovo divadlo a pro divadla zahraniční. Napsal hudbu k devíti filmům, patrně nejznámější jsou Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) či Šašek a královna (1987) režisérky Věry Chytilové a pak filmy Juraje Jakubiska. Byl žádaným autorem hudby k mnoha televizním inscenacím, například k tehdy oblíbeným Bakalářům.

Nedílnou a nejosobitější součástí jeho hudebního života je však písňová tvorba. Nejlépe odráží jeho myšlenkový svět, jeho citlivost i smysl pro humor. Všechno to najdete v albech Tiché písně (Bonton 1998), Hosté na Zemi (HaDivadlo 1998), Works/Věci (Wolf Records 2005) kde je i jeho instrumentální tvorba. Pražské Divadlo v Dlouhé vydalo v roce 2005 písně z inscenace Kabaret Prévert-Bulis.

Bulisův umělecký i soukromý život byl spjat s Brnem, ale rodákem byl chomutovským (3. X. 1946).

Tady jsou počátky jeho hudebního cítění i vyjadřování, s nímž dokonale vystihl text, ať už cizí, nebo svůj. Za gymnaziálních studií se zúčastnil prvních hudebních soutěží a zde složil i své první písně, a to pro Divadlo v podloubí, jedno z těch, které tehdy vznikly i na severu Čech: Kladivadlo Pavla Fialy v Kadani, Docela malé divadlo Mirka Kovaříka v Litvínově…

V roce 1963 zvítězilo chomutovské divadlo s pásmem Růže a dvě kosti stehenní na Wolkerově Prostějově a od porotce Jiřího Ostermanna přišla pozvánka do právě se rodící pražské beatnické kavárny Viola. Ve Viole se tehdy po večerním představení scházeli jazzmani Luděk Hulan, Rudolf Rokl, Karel Růžička, Ivo Dominát, Richard Kubernát, Laco Deczi… Pro Jiřího Bulise to byla škola jazzového vnímání a improvizace… Přišlo mu to vhod, když pak po letech učil na kroměřížské konzervatoři… Kabaret Růže a dvě kosti stehenní a další kousky v podání chomutovského divadla zde zmiňuji proto, že jsou nejen kolébkou Bulisovy umělecké dráhy, ale i výjimkou z produkce tehdejších malých divadel. Nezabývalo se ani tzv. komunální satirou, jako valná většina těch, co po vlastech českých a slovenských vznikaly, ani láskou, ani poezií. Bylo to politické divadlo, dá-li se to říct o textech, které z jeviště hlásali, a které v písničkách s Bulisovou hudbou zpíval středoškolák Zdeněk Šlais. Ale jako politické divadlo je označil ve své anketě časopis MY 64…

Divadlo v podloubí se rozpadlo zcela přirozeně, středoškoláci Jiří Bulis, Zdeněk Šlais a Theo Raidl odmaturovali a rozběhli se do života. Zakladatel divadla, autor těchto řádků, povoláním geolog, se vrátil do Brna, k rodině… S ním přišel i Jiří Bulis, byv přijat ke studiu učitelství na Pedagogické fakultě a současně skladby na JAMU. Zdeněk Šlais byl na základě svých básniček přijat ke studiu na FAMU… Ale to by byla jiná kapitola…

Pro Jiřího Bulise se otevřel svět brněnských divadel, nových přátelství, nových lásek, života s radostmi i komplikacemi, které našly podobu v jeho písních. Jeho brněnská životní dráha je obci divadelní známa, popsali ji Arnošt Goldflam, Břetislav Rychlík a mnozí jiní jeho souputníci… kteří se podíleli i na textech písní, jež dodnes promlouvají k citlivým duším…

A do této ozvěny dávných časů přišel mi dopis:

Vážení a milí,

konečně se nám podařilo dát dohromady nové vydání CD krásných písní Jiřího Bulise, které vyšlo už hodně dávno pod názvem Hosté na zemi - v roce 1998. Postupem času zmizelo ze světa, dnes ho dokonce nemají ani někteří z interpretů - někomu je půjčili, založili... A tak se občas vynořila myšlenka, že by nebylo špatné vydat jej znovu. Přemýšleli jsme o tom dlouho, pak jsme zkusili najít veškeré podklady a dali se do toho.

Teď už je celý ten zázrak ve výrobě! Je v něm kus života všech zúčastněných. Po tragické smrti Jirky Bulise začalo postupně vznikat v Hadivadle představení Proklatec v režii Arnošta Goldflama. Noty písní se nedochovaly, a tak jsme s Janem Beránkem opisovali z nahrávek, které pořídil na přenosný bateriový magnetofon Uher Report 4200 Stereo na památném soukromém předvánočním večírku u Vlasáků 19. 12. 1982...

To představení jsme hráli moc rádi, lidi na ně chodili i víckrát (mnozí z vás si jej ještě snad i pamatují) a tehdy se vynořila myšlenka zaznamenat písničky na CD. Natočili jsme je ve studiu Pivox pod vedením pana Klementa, grafickou stránku řešili Richard Procházka se Štěpánem Rusínem. Díky tomu, že i nás přepadl covid, se výroba zdržela a do Ježíška se celý náklad vydat nepodařilo, ale teď už je všechno na dobré cestě! Celý ten zázrak je ve výrobě! Pokud byste o něj měli zájem, klikněte na odkaz a dozvíte se víc. A budete-li chtít, můžete nás i podpořit.                                                                                            Dada Klementová

https://www.donio.cz/cd-jiri-bulis-hoste-na-zemi

Ladislav Vencálek

Divadlo v podloubí v pražské Viole v roce 1963. Na snímku J. Pražáka Zdeněk Šlais a Jiří Bulis.