Jak jsem v Litomyšli zahajovala české předsednictví v Radě Evropské unie

Festival Smetanova Litomyšl je záležitost výsostně kulturní i společenská. V pátek 1. července se tu konal Koncert pro Evropu, který byl ten nejdůležitější z celého programu. Vždyť to, že Česká republika přejímá na půl roku vedení Evropy, je velká věc. A že právě v Litomyšli zasedá kvůli tomu společně česká vláda i Evropská komise, to je pro tohle město úžasná pocta. Koncert na nádvoří zámku v rámci festivalu měl být důstojnou oslavou.

A kdo měl tu čest na koncertě hrát? Inu, kdo jiný, než náš nejlepší symfonický orchestr Česká filharmonie pod taktovkou výsostného dirigenta Jakuba Hrůši a klavírní koncert Antonína Dvořáka měl přednést skvělý klavírista Lukáš Vondráček. Ale neštěstí chodí po lidech a i skvělí klavíristé mají nárok onemocnět. Naštěstí Česká filharmonie má také skvělé umělce a violoncellista Václav Petr, který je ve filharmonii koncertním mistrem, neměl problém vystoupit s koncertem téhož skladatele.

Na koncert jsem se velmi těšila, tyhle informace byly známé a proč tedy jako hudební recenzent a publicista se nezúčastnit. V ten den bylo v Brně nehorázné vedro a bylo jasné, že nebude bez následků. Po cestě už bylo vidět, že kolem Svitav a nakonec i v Litomyšli silně pršelo, a že se všem od vedra ulevilo. Že ještě déšť neřekl poslední slovo, bylo jasné, ale zámecké nádvoří je zastřešené, takže žádný strach.

Po cestě do zámku stály hlídky policie i dobrovolníků a směrovaly auta, a už u vjezdu do centra kontrolovaly, zda návštěvníci mají na koncert vstupenku. Prošly jsme s kolegyní mnoha kontrolami, než jsme se dostaly na svá místa. Vzhledem k závažnosti místa i okolností jsme to chápaly.

Projev premiéra Petra Fialy byl důstojný a k věci a následoval projev paní Ursuly van der Leyen, který pronesla krásnou a srozumitelnou angličtinou. Všichni, i přítomný moderátor, kterého ani nenapadlo tlumočit, nábožně poslouchali a zatleskali. Já si z toho vzala poučení - bez znalosti angličtiny se nyní už nikdo neobejde ani v České republice.

Krátká prodleva před příchodem dirigenta ale přinesla překvapení. Dva dospělí muži se vyhoupli na pódium a přikurtovali se za krk k dirigentskému pultu. Začali jako moderátoři – „ono to vypadá, že to bude legrace, ale nebude to legrace” - a rozbalili transparenty. Obecenstvo za chvíli pochopilo, že nejde o reality show, neboť dnes je možné všechno, a začalo bučet, pískat a volat „běžte pryč, nejsme na vás zvědaví..” Za další chvíli přišli z portálu dva muži a oba výtržníky odřízli, další dva je pomohli odvést. Za další asi dvě minuty po akci se mezi pódiem a první řadou prošlo ukázkově černé, po zuby ozbrojené policejní komando, pěkně v řádku, přehlídkově. To abychom věděli, že jsou tady a že mají vše pod kontrolou......hned jsme byli všichni klidnější...

Dirigent Jakub Hrůša neztratil nadhled ani úsměv, nastoupil před orchestr a ten začal konat svoji práci. Nejprve hymna EU, pak česká.  A hned poté melodická a radostná část Z českých luhů a hájů z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany, po ní symfonická báseň Praga op. 26 Josefa Suka. Následná přestávka nás všechny uchlácholila a navnadila na poslední část koncertu.

Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104 Antonína Dvořáka je ikonickou skladbou a v podání koncertního mistra České filharmonie Václava Petra, vítěze mnoha mezinárodních soutěží, to měla být lahůdka. Ale zasáhlo počasí. I když byla již střecha zatažená, vítr, který si pohrával s částmi plachet, nevěstil nic dobrého. Rachot rušil první větu Allegro quasi improvisando, ale sólista hrdinně hrál. Obecenstvo bylo poučeno předem, že mezi větami se netleská, přesto se někteří neudrželi. Druhá věta Adagio ma non troppo je z velké části v piánu, krásné melodické pasáže však přehlušoval už nejen vítr, ale i déšť, který byl stále prudší. Dirigent odklepal a obrátil se na publikum s dotazem, kdo chce slyšet třetí větu, když je zbytečné hrát potichu. Optická většina byla pro a tak se sólista znovu dal do hrdinného boje. Za chvíli si ale začali odsedávat v zadní řadě trombonisté, kterým pršelo za krk, basisté stírali z nástrojů déšť a když už tympánista starostlivě zakryl tympány, bylo jasné, že ani třetí věta nebude dohrána. Rozloučení dirigenta s publikem bylo rychlé a všichni se odsunuli ven a do zámeckého pivovaru k připravenému rautu. Tam proběhlo závěrečné setkání publika s politiky i s umělci, zatímco venku se déšť uklidnil a dalo se jet domů. Tak na shledanou zase zítra v Litomyšli! 

Karla Hofmannová