Pocta dvojce

Tak lze nazvat letošní letopočet, tvořený třemi dvojkami (a nulou). Ještě názornější je podoba tohoto letopočtu vyjádřená římskými číslicemi (MMXXII), kde každé písmeno je zdvojené. Podobně tomu bude až v letech 2202, tj. MMCCII, a zejména 2222, tj. MMCCXXII; jiné letopočty se všemi zdvojenými znaky v budoucnu neexistují, protože DD je M, LL je C a VV je X.

Dvojka podle dávné tradice ztělesňuje lidské vlastnosti i přírodní jevy a skrývá v sobě naději na úspěch. V numerologii reprezentuje Měsíc. Staří Řekové považovali dvojku za číslo, které má začátek a konec, ale nemá prostředek, čili má uprostřed prázdný prostor schopný početí. Nazývali proto dvojku spolu s dalšími číslovkami sudými číslem ženským. Naproti tomu lichá čísla jsou mužská – mají plodivý střed. Dvojka je nejmenší a zároveň jediné sudé prvočíslo. Tvoří základ dvojkové (binární) soustavy, jež je odvozena od rytmu srdce či pravidelných kroků chůze. Unikátní postavení dvojce dává i rovnice 2 + 2 = 2 x 2.

Dvojka představuje ideální celek. Nejlépe to vystihuje čínský symbol jin a jang – dokonalý kruh rozdělený vertikálním středovým S na bílou část jang (vlevo, představuje mužský princip) a černou část jin (vpravo, ženský princip). Dvojka může vyjadřovat jak sjednocení toho, co patří k sobě (v Bibli například dvě desky Desatera, dva sloupy Šalomounova chrámu, Starý a Nový zákon, Kristova lidská a božská přirozenost), tak i rozdělení původní jednoty na dvě části (světlo a tma, židovství a křesťanství). Dvojka je symbolem řádu, rovnováhy, protipólů i zrcadlení. A podvojnost hýbe světem: muž a žena, nebe a země, ráj a peklo, duch a hmota, duše a tělo, život a smrt, život pozemský a věčný, hřích a milost, láska a nenávist, štěstí a neštěstí, teorie a praxe, aktivita a pasivita, zima a teplo, oheň a voda, mokro a sucho, čistota a špína, viditelné a neviditelné, nahoře a dole, vlevo a vpravo, uvnitř a vně, velký a malý, vysoký a nízký, dlouhý a krátký, široký a úzký, tlustý a tenký, prázdný a plný, dutý a vypouklý… Kráska a zvíře, Twainův Princ a chuďas, Stevensonův Dr. Jekyll a pan Hyde, Jih proti Severu Margaret Mitchellové… antologie Láska a smrt, Mikuláškovy Ortely a milosti, Kolářovy Dny v roce a roky v dnech, Snad nic, snad něco, Nahoru a dolů… Svou roli mají i párové orgány lidského těla a s nimi spojené dvojné číslo (duál).

S dvojkou je spojeno mnoho rčení: dvě mouchy jednou ranou, dát si dohromady dvě a dvě, dvě želízka v ohni, dva prsty do véčka (tzv. viktorka), druhé housle, druhý dech, z druhé ruky, dvojí tvář, dvojí měřítko, dvojí hra, dvouhlavňovka, dvojchyba… a v minulosti i „zvíře o dvou hrbech“, což označovalo soulož (viz proslulé sousoší Neslušného mužíčka – Nehaňby – na jižním průčelí věže kostela sv. Jakuba). Častým motivem pohádek a mýtů jsou dvojčata, blíženci, dvojhlavá zvířata, z mýtů do reálných erbů přešli dvojhlavý orel či dvouocasý lev.

Díky americkému spisovateli Josephu Hellerovi máme i úsloví „hlava 22“, shodné s názvem jeho slavného románu. Je tak označeno neřešitelné dilema, jehož obě alternativy se vzájemně vylučují (v knize jde o to, že bombometčík na bombardéru kapitán Yossarian nemůže být za války zbaven povinnosti létat, protože podle hlavy XXII vojenského řádu musí bojovat, dokud není prohlášen za nepříčetného; když létá do protiletecké palby, je nepříčetný, ale když žádá o zproštění od této povinnosti, je příčetný, a proto zproštěn nebude).

Dvaadvacet bylo původně i písmen hebrejské abecedy a každé z nich mělo i číselnou hodnotu. Dvaadvacet je také trumfových karet – velkých arkán – v tarotu, které označují stupně ezoterické cesty k božskému tajemství a k lidskému zrání. Dvaadvacáté písmeno tvoří předěl, po němž následuje dokonalost. Tu představuje dosud neexistující třiadvacáté písmeno, které bude zjeveno s příchodem Mesiáše.

Shodně s hebrejskou abecedou byla i v původní řecké alfabetě každému písmenu určena jedna číslovka. Podle mýtů tvoří harmonii světa zvuky vyluzované přírodními prvky – vodou, větrem, zvířaty, později hudebními nástroji. Zvuky prý pojmenoval posel bohů Hermés a každému dal podobu znaku. Byl přitom inspirován tvary klínů, v jejichž podobě přelétávali

jeřábi, jeho erbovní ptáci. Podle jiných mýtů byl vynálezcem písma Hermův egyptský protějšek Thot (egyptsky Thovt), bůh písma, čísel a knih, symbolizovaný ibisem, podobným Hermovu jeřábovi. Řeckému Hermovi pak u Římanů odpovídal Merkur.

První psaná abeceda vznikla v Egyptě během 18. století př. n. l. pod vlivem krétského písma. Staří Řekové si také zjednodušili krétské hieroglyfy a číslice 5, 10, 100 1000 a 10 000 označovali počátečními písmeny názvů příslušných číslovek.

Nejstarší latinská abeceda (měla 21 písmen) byla vytvořena asi v 7. století př. n. l., klasická pak měla 23 písmen (chybělo v ni J a U, nahrazované písmeny I a V). Nejstaršími číslicemi byly znaky I (natažený prst), V (otevřená dlaň s pěti prsty) a X (dvě dlaně). Pro 50, 100 a 1000 přejali Římané tvary archaických řeckých písmen, jež nebyla pojata do abecedy: 50 označovali jako L (z řeckého chi), 100 jako C (z řeckého théta), 1000 jako M (původní řecké fí bylo až později nahrazeno prvním písmenem slova mille). A rozpůlením fí (Φ) vznikla značka pro 500, tedy D. Tak jsme tedy došli k tomu, že a proč dodnes můžeme psát například letopočet „vznešenějšími“ římskými číslicemi, i když už po staletí raději užíváme praktičtějších číslic arabských. Jisto je, že přehršel dvojek z letopočtu 2022 nás může inspirovat po celý rok; příkladů je na to dost. (Mimochodem: přehršel původně označovala malé množství sypké hmoty, které můžeme nabrat do dvou hrstí, kdežto dnes znamená pravý opak – další případ protikladné dvojakosti.)

Hlavně abychom se dočkali, že dvaadvacátý rok bude opravdu přelomový a po něm – jako ono kýžené, dosud neznámé třiadvacáté hebrejské písmeno – přijde spása v podobě lepší budoucnosti.

Michal Žák