Odešel Jaroslav Bobek

Když nám náš kolega a předseda jihomoravské pobočky Syndikátu novinářů Jaroslav Bobek před rokem oznámil, že mu vážná nemoc nedovolí vykonávat žádnou funkci ani v našem regionu ani v orgánech Syndikátu novinářů České republiky, kde byl místopředsedou, nechtěli jsme tomu věřit. Jarda byl přece člověk tak plný života, činorodý a optimistický…V tomto jeho kroku však byla nejen odvaha, ale i odpovědnost, s jakou plnil každou povinnost, kterou na sebe vzal. Narodil se v Římově u Třebíče a celý život se k Třebíči hrdě a s láskou hlásil. Jako novinář tam také začínal- v třebíčské redakci okresních novin Jiskra. Tam také poznal svou budoucí ženu Alenu. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, ale inženýrský titul používal jen zřídka, doma se cítil v novinařině. V Brně působil řadu let v Rovnosti, potom v brněnském studiu Československé televize, kde měl na starosti zemědělskou tématiku. Po bohaté činnosti novinářské se skvěle uplatnil v Syndikátu novinářů, využíval své organizační schopnosti, dokázal dostat Syndikát novinářů jižní Moravy do veřejného povědomí. Spolehlivě, pečlivě a s pochopením pro potřeby členů vedl hospodaření jihomoravské pobočky; jako editor se postaral o velmi dobrou úroveň webové prezentace našeho syndikátu – Brnožurnálu. A velice ho zlobily naše prohřešky proti češtině. Ale Jarda rozhodně nebyl „suchar“. Dobré sudičky mu daly do vínku upřímnou a srdečnou družnost, charisma a schopnost užívat si radostí života. A přidaly ještě dar řeči mluvené - kolegům ochotně a trefně moderoval křty jejich knih nebo výstavy fotografií. Sám byl velkým milovníkem divadla a hudby a potkávali jsme se na výstavách. Nade vše ale miloval svou rodinu, manželku, byl hrdý na své dcery Pavlu a Radku a vnoučata Elišku, Lukáše a Marka. Rodinné zázemí, zejména obětavá péče manželky Aleny, před níž se hluboce skláníme, mu dodávaly sílu snášet dva roky trápení s nevyléčitelnou chorobou. Statečně jí vzdoroval, ještě začátkem června upravoval příspěvky pro Brnožurnál. 

 

 

Odešel dne 22. června, několik dní před svými 72. narozeninami. Drahý Jaroslave, kolego a velký kamaráde, měli jsme tě moc rádi. Budeš nám neskutečně chybět. 

Čest Tvé památce.