Významný brněnský bohemista a teatrolog

  V březnu 2022 si připomínáme sto roků od narození dlouholetého profesora dějin nové české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity PhDr. Dušana Jeřábka, DrSc. (1922 – 2004). Brněnská akademická obec a kulturní veřejnost jej znala především jako badatele, pedagoga, editora a kritika, který se zabýval hlavně písemnictvím 19. století, ale také divadlem a dramatem. Byl vnukem prvního předsedy Moravského kola spisovatelů Viktora Kamila Jeřábka (po metropoli se nyní můžeme svézt tramvají pokřtěnou tímto jménem), synem Čestmíra Jeřábka, prozaika a dramatika z okruhu meziválečné Literární skupiny, a manželem teatroložky i kulturní redaktorky Českého rozhlasu v Brně Zdenky, v jejíchž stopách na témže pracovišti kráčí dnes rovněž jejich dcera Olga.

  Coby literární historik zabýval se profesor Dušan Jeřábek zejména generací májovců – dílem Karoliny Světlé, Jana Nerudy a hlavně Vítězslava Hálka, např. v habilitační práci Vítězslav Hálek a jeho úloha ve vývoji české literární kritiky 19. století (1960), když už předtím uspořádal Hálkovy Vybrané spisy. Do sféry politických dějin zabíhá studie Václav Vladivoj Tomek a Karel Havlíček v letech bachovské reakce (1979). Širší kontext postosvíceneckého českého písemnictví v zápase o svobodu myšlení a národní sebeurčení sleduje kniha Tradice a osobnosti (1988). Vedle několika vlastních skript se D. Jeřábek podílel na ceněných kolektivních kompendiích, např. na dvojím vydání Průvodce po dějinách české literatury (1976, 1978). Vydal, redigoval a komentáři opatřil řadu populárních výborů – od F. M. Klácela a B. M. Kuldy přes Z. Wintra, I. Herrmanna a M. Hýska po J. Merhauta a R. Těsnohlídka.

  Další linie Jeřábkova odborného i publicistického zájmu náležela oblasti Thálie (koneckonců po klasickém gymnáziu a před fakultním studiem češtiny a filozofie absolvoval v Brně též hudební a dramatickou konzervatoř), ať už šlo o vhled historický (meziválečná divadelní avantgarda, B. Václavek) nebo o teoretické úvahy z problematiky soudobé (epické divadlo, otázky dramaturgie). Kromě odborných periodik slavistických (Listy filologické, Česká literatura, Slovenská literatura, Die Welt der Slaven) profesor pravidelně psal do tehdejších renomovaných časopisů divadelních i obecně kulturních (Divadlo, Divadelní noviny, Host do domu, Věda a život) a obzíravě recenzentsky sledoval brněnské scény v denících Rovnost a Svobodné slovo i ve zdejším rozhlasovém studiu.

  Na své fakultě zastával Dušan Jeřábek rozličné akademické funkce (kupř. 1966 - 1969 byl jejím děkanem), redigoval Sborník prací FF brněnské univerzity, kam přirozeně také hojně přispíval, nebo jednotlivé sborníkové ročníky edice Brno v minulosti a dnes. Jeho podnětné stati najdeme v řadě dalších almanachů (Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, Divadlo bojující, Padesát vítězných let, Thalia brunensis centenaria aj.). Byl dlouholetým předsedou brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV a následně místopředsedou Literárněvědné společnosti celé. Po odchodu do důchodu r. 1987 se na svou fakultu stále vracel jako profesor konzultant či externista.

  Čtenářskou oblibu si právem získaly dvě Jeřábkovy pozdější knihy memoárové, navazující na zmíněnou rodovou beletristickou tradici i na osobnost milovaného předchůdce Arna Nováka (Jeřábek o něm ostatně také r. 1997 vydal knihu), přehledně členěné a při faktografické spolehlivosti koncipované s autorovou příslovečnou uvážlivostí, solidností i skromností, s jasně uplatněným názorem, ale bez autoritativních soudů nebo pamětnické nostalgie. K autorovým pětasedmdesátinám vyšly vzpomínky Brněnská romance (1997), Olgou Jeřábkovou připravená publikace Brno – kulturní město předválečné a válečné (2006) s připojenými vyznáními přátel a žáků se objevila u příležitosti badatelovy bohužel již nedožité pětaosmdesátky.

  Pisatel těchto řádků si dodnes rád a s vděčnou úctou připomíná, že v první polovině uvolněné atmosféry „zlatých šedesátých“ patřil (posléze jako jeho diplomant) k oněm šťastným studentům, kteří mu mohli na bohemistických i divadelněvědných přednáškách a seminářích ve všech pěti ročnících naslouchat a také v dalších letech se s ním na premiérách setkávat a být mu při rozličných akcích v kulturní societě profesně nablízku.      

Vít Závodský