Skácel 100

Rajhradský Památník písemnictví na Moravě ve svém skvělém měsíčníku Literka z loňského prosince informoval, že připravuje novou podobu stálých expozic, kde naleznou své místo i největší busta Jana Skácela, jež byla předlohou básníkova pomníku z dílny akademického sochaře Jiřího Sobotky, který můžeme obdivovat ve špilberském parku, a Skácelův cenný malířský portrét, vytvořený v roce 1982 básníkovým mladším bratrem Petrem Skácelem. Působivá olejomalba je vytvořena zcela v duchu malířových slov: „Umělecké dílo není šou. Nemusí být hned pochopené, nemusí vyvolávat bouřlivou odezvu, běsnění… Spíš naopak. Má být cudné a nevtíravé. Můj bratr napsal verš: Dej bože, ať jsem nehledaný.“

Básníkova podmračená tvář s bujným obočím zůstala nesmazatelně zachována zejména v sérii fotografických portrétů Bohumila Marčáka. Ovšem hlavně nám všem – a tím myslím nejen obyvatele Brna a jižní Moravy – v paměti navždy utkvělo básníkovo dílo. Je jako Socha Svobody, vítající každého, kdo chce vstoupit do říše poezie jako do Země zaslíbené.

Nedlouho před svou smrtí (zemřel těsně před prahem svobody, 7. listopadu 1989) Jan Skácel pořídil a uspořádal výbor ze své poezie, který vyšel v Mladé frontě posmrtně v roce 1993 pod názvem Stracholam. V úvodu básník píše: „Není básníku snadné mluvit o poezii…“ A přesto se o to velkolepě pokusil v knize Mateří doušky (Klub přátel poezie, Československý spisovatel 1969), což je výbor z poezie Karla Jaromíra Erbena, pořízený Antonínem Přidalem. Jan Skácel tam napsal úvod nazvaný Místo eseje dopis císařovně, tj. manželce Františka Josefa I. Alžbětě Bavorské, která měla ve své knihovně Erbenovu Kytici. Skácel oslovuje císařovnu a píše: „O to mně šlo, o pověst básníkovu, paní Alžběto, a proto jsem sáhnul po peru a píši Vám, která jste se jednou, aniž jste o tom věděla, zasloužila o to, že i hlupáci v mém národě vážili si básníka a on byl alespoň malinkou chvíli šťasten.“ A na jiném místě: „Uvil nám kytici, paní, kytici divučarou. A tato kytka, na rozdíl od jiných, neuvadá. Zůstala svěží jako v den svého vázání a na korunkách jednotlivých okvětí třpytí se ranní rosa a v každé kapičce té rosy se obráží celý svět. Byl to kouzelník, paní, byl to mág.“ Ta slova neméně platí i o autorovi dopisu.

Také ve svazku Skácelových drobných próz Třináctý černý kůň (poprvé vydal Blok v Brně roku 1993) je krátké zamyšlení nazvané Nikoli apologetika, které básník původně napsal coby doslov k bibliofilské edici básně Františka Halase Mladé ženy (vydal ji roku 1983 v Brně Norbert Felsch v nákladu pouhých 21 výtisků). Ta Halasova báseň, mající 89 veršů, je pozoruhodná z několika důvodů. Hlavní z nich uvádí Skácel takto: „Přihodilo se, tak či onak, že Mladé ženy stojí jaksi stranou obecného Halasova díla. Nejen lidé, ale i básně mají své osudy. Osamocena, v intimním světle, je tato báseň mistrnou skicou, zářivým pastelem, drobným echem Písně Šalamounovy. Je to čistá, nezkalená erotická poezie, studánka, které je vidět na dno. A takových básní, takové poezie máme v českém jazyce, až na několik krásných erotických básní Neumannových a několik polozapomenutých hedvábných slov lidové písně, věru pramálo.“

Jan Skácel ve své Nikoli apologetice vyjádřil naději, že čtenáři dovedou vážit na vážkách jemných a spravedlivých. Názvem své knížky Třináctý černý kůň narážel na pověru, že třináctý kůň, je-li černý, přináší smůlu. On ten název volil jako protějšek titulu své předchozí knížky Jedenáctý bílý kůň, kde šlo o jinou pověru, že mezi potkanými koňmi ten jedenáctý přináší štěstí, pokud je bílý.

Můj zvěčnělý kamarád, profesor JAMU Miroslav Plešák, když uváděl do života jednu z mých knížek, mluvil o úctě k básnickému řemeslu a na důkaz uvedl jednu historku. Vyprávěl mu ji jistý mladý básník na základě vlastního zážitku z dětství, kdy se v bytě jeho rodičů scházeli spisovatelé, malíři, hudebníci. Chlapec šel na toaletu po Janu Skácelovi, vzápětí vyběhl, vyhledal maminku a vzrušeně volal: Mami, ten pán nám počural prkýnko. Maminka vzala

hadřík, šla s chlapcem na místo činu, prkýnko utřela a láskyplně dodala: Víš, Zbyněčku, ale je to velký básník.

Sedmého února 2022 by Jan Skácel slavil sté narozeniny.

MICHAL ŽÁK