Zdařilý restart

    Restart – tak nazvalo HaDivadlo vstup do nové divadelní sezóny. Zahájilo ji 5. října 2012 autorskou inscenací Soumrak samců slovenské režisérky a performerky Slávy Daubnerové. Sociobiologické a civilizační vlivy, emancipace žen, celá řada faktorů včetně změn v tradičních sociálních rolích, pozicích a vztazích mezi ženami a muži, vedou k chmurným vizím, zda ještě existuje „muž jako vyhraněný biologický druh“, zda nedochází k jakémusi soumraku samců. K divadelnímu uchopení složitého sociálněpsychologického problému přistoupil soubor experimentálního divadla v dramaturgii Anny Saavedry pod vedením režisérky především jako k pohybově vizuální performanci. Významnou roli sehrává i hudba, verbální složka inscenace však nestojí na okraji. Zejména v prvé půli jí dodává lehkým nadhledem a ironií na spádu. Muži viděni ženským autorským okem jsou nejprve představeni jako bytosti znejistělé bytím v akvarijním prostředí domácností a rodin s pocity útlaku, nedostatkem všeho prostoru; selhávají dokonce už i jako kutilové. Vzápětí defilují v podobě nažehlených „kravaťáků“, úspěšní, spíše však k úspěchu hnaní jedinci, obdobně jako v domácím prostředí frustrovaní, zde snaživci, vystrojeni a provonění dle „desatera“ soudobého metrosexuála. V úvodních částech inscenace vzbuzovala častou odezvu v podobě smíchu právě lehkostí navození různých podob tragikomična v postavení dnešního muže. Frustrace vede k únikovým reakcím a agresivitě. Scéna skupinové brutality a agrese proti jedinci, který se „zviditelnil odchylkou“ byla působivá, viděná ovšem v mnoha obměnách mnohokrát. Snad příliš proklamativní či heslovitou se může zdát „mužská žaloba“ s náloží vzteku vůči druhé polovině lidstva. Závěr v souladu s názvem přinesl „soumrak“ či rezignaci „samců“, tedy těch, kteří na jednoduše řešené scéně představitele „druhu na vyhynutí“, ztělesnili. Závěrečný dialog otce a syna byl dobrou tečkou, ne snad verbálním obsahem jako pohybovým ztvárněním za doprovodu přiléhavé hudby. Stejné odění, totožný pohyb, strojová identická mimika a gestika jako by signalizovaly pokračování v podobě opakování. Sám bych viděl, že na scénu přicházejí dokonalí roboti, kteří nahrazují upachtěné, již vysloužilé muže.

    Vstup do restartu byl zdařilý  Ocenění zaslouží mužský herecký soubor ve složení Cyril Drozda, Jan Grundman, Marián Chalány, Jan Lepšík, Jiří M. Valúšek za výkony herecké, pohybové, fyzicky náročné. Výprava byla dílem Slávy Daubnerové, choreografie: Emil Leeger, projekce: Jan Sebeš.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: Lukáš Smýkal