Vyšla nová Hošťálkova kniha Vítr se vrací

     Brněnský publicista a editor Antonín Hošťálek (1950) obohatil nyní knižní trh pozoruhodnou novinkou z nakladatelství Moravskoslezský kruh. Nese název Vítr se vrací. Jak prozrazuje její podtitul Hovory se Zdeňkem Gábou, nabízí čtenáři příležitost seznámit se se zajímavou osobností, třiasedmdesátiletým básníkem, prozaikem a vědcem, pocházejícím ze Zlína a žijícím v Šumperku.

       RNDr. Zdeněk Gába vystudoval dvě vysoké školy, měl v životě řadu profesí. Hošťálek se pokusil o jejich výčet: armádní důstojník, učitel, prvoligový atlet, trenér, badatel, geolog, vlastivědec, kronikář a samozřejmě literát. Šestasedmdesátistránková publikace přináší čtyři rozhovory, nadepsané Mácha už není možný, Já jsem to ještě zažil, Jak se dělá věda a Vítr se vrací. Jmenný rejstřík na posledních pěti stránkách má 103 položek – od Honoré de Balzaca až po Eduarda Zachu napovídá, že rozhovory mohou být podnětné a obohacující.

           Gába se vyznává, že ho umění nikdy nezajímalo jako móda. Hledal v něm jenom krásu, povzbuzení a odvahu do života, jenom to. Aktuální dění na Zemi sleduje i ze Šumperka, odkud je podle jeho mínění určitě vidět líp než z Prahy nebo z Brna. Míní, že zdaleka není doceněn význam základní vojenské služby pro každého zvlášť a pro všechny dohromady, pro zdravý vývoj národa. Že se o to nikdo ani nepokouší. Před vojnou a po vojně – to byl člověk stejný a zároveň jiný. Kdo tam nebyl, měl nadosmrti deficit sebevědomí, sebeovládání, odpovědnosti za sebe, solidárnosti v dobrém i ve zlém, slovem mužnosti. Gába byl a dodnes je členem vědeckých společností u nás i v Německu. Obává se, že věda v 21. století představuje systém v rozkladu. Podvod a neschopnost lze dnes za jistých okolností úspěšně tajit a kamuflovat. Věda si škodí často i zevnitř. Ve společenských vědách je běžná záměrná lež, nadto jsou ve vleku momentální moci. Třeba historie, kdyby nesloužila servilně moci, mohla by být užitečná. Jenže slouží, a vydatně. V závěrečném rozhovoru Gába vyslovuje názor, že v roce 1989 a v následujících 23 letech to skončilo tak, jak byly tehdy rozdané karty. Mohlo to v detailech být i jinak. Ale v globálu ne. Ten sebezničující kapitalismus přijít musel.

BOHUMIL HLAVÁČEK