Nakladatelství Paseka obdrželo letošní cenu Magnesia Litera v kategorii nakladatelský čin
Velké dějiny malé země
23.11.2014 17:10
Vskutku rozsáhlý knižní projekt českých historiků – poprvé zcela komplexně zpracovat dějiny historického území českých zemí – byl po patnácti letech dotažen do konce, takže knihovny institucí i tisíců zájemců o historii mohly být obohaceny o 19 svazků (představujících 15 dílů) Velkých dějin zemí Koruny české. K nim je ovšem nutno připočíst v rámci zmíněného projektu ještě několik oborově zaměřených svazků, které vytvoří samostatnou tematickou řadu: Architektura je přehledem vývoje tohoto oboru od raně středověkých počátků po současnost, Cestovatelství přináší nejen syntetické zpracování fenoménu českého světoběžnictví, ale vlastně i dějiny českého cestopisu, Zločinnost a bezpráví nabízí historický přehled vývoje kriminality a trestního práva, Lidová kultura vyjde z evropských souvislostí daného odvětví a věnuje se i kultuře národnostních menšin, Přírodní vědy by měly zaujmout nejen přírodovědce, Hudba pak podá obraz hudebního dění od nejstarších dob po dnešek, přičemž překročí nacionální i žánrová omezení.
Několik obdobných projektů, které se pokoušely komplexně zpracovat dějiny našich zemí, zůstalo bohužel v dřívějších desetiletích jen v podobě torz. Takže z obecných dějinných přehledů saháme stále ještě třeba po Palackého Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě z 19. století, jež však autor dovedl „pouze“ do roku 1526, nebo po nedokončeném projektu prvorepublikového nakladatele Laichtera, pro něhož se tohoto úkolu ujal historik Novotný a po jeho smrti historikové Krofta a Šusta, případně po Československé vlastivědě, rovněž vydané v období první republiky, nebo po další Československé vlastivědě, která vycházela v 60. letech minulého století. K dispozici jsou samozřejmě třeba i učebnice Pekařovy či pozdější – například vysokoškolská skripta Karlovy univerzity. Pro Moravu existují Dvořákovy Dějiny markrabství moravského z roku 1906 či několik svazků nedávno vydaných Dějin Moravy v rámci Vlastivědy moravské…
K úspěchu výše uvedeného projektu přispěly dvě zásadní okolnosti. Tou první bylo vydání dvousvazkových Dějin zemí Koruny české (tzv. Malých dějin) v roce 1993 v nakladatelství Paseka: při tomto jen zdánlivě malém projektu totiž vznikla autorská skupina historiků, kteří chtěli vytvořit nezideologizovanou učebnici dějin pro střední školy. Když později přizvali ke spolupráci další odborníky, bylo možné přistoupit k napsání Velkých dějin zemí Koruny české. Autorů bylo nakonec 21, z toho plnou třetinu tvořily ženy, nepočítáme-li další autory tematických svazků, editorem a koordinátorem projektu byl archivář a historik Pavel Bělina. Tou druhou okolností bylo obrovské nadšení pro věc a až buldočí úsilí Ladislava Horáčka, zakladatele již zmíněného nakladatelství Paseka, v němž obrovský historický projekt našel útočiště: vždyť pro daný úkol se zpravidla předpokládá činnost personálně početné státní historické instituce, velké projektové granty apod. Mimochodem – Paseka má dnes pražské sídlo v domě, kde bývalo Laichterovo nakladatelství, takže právě na této půdě se po letech přece jen podařilo dokončit předsevzetí prvorepublikového nakladatele… Horáček přitom uvádí, že odhadoval dobu vydávání na 5 let (nakonec jich bylo 15) a že s autory uvažoval nejprve o 10 dílech, později o 12 (proto dílo chtěli recesisticky nazvat Tuctové dějiny), nakonec vzniklo 15 dílů v 19 svazcích.
Velké dějiny zemí Koruny české zachycují politické, hospodářské, sociální i kulturní dějinné události na daném historickém území od pravěku po skončení druhé světové války. Mají celkem 13 628 stran, 2 819 obrázků a 161 map. Povrchová úprava je provedena v podobě imitace kůže. Rozsahu i výpravě odpovídá cena za svazek (zhruba 700–800 Kč), každého dílu se prodalo zhruba 6 000 výtisků (nejvyššího prodeje dosáhl díl o husitství, který koupilo více než 10 000 čtenářů). Autoři samozřejmě nevolí pozitivistickou metodu, ovšem plně respektují historická fakta. I když zůstává prostor pro diskusi, ba i názorové odlišnosti (například jeden brněnský historik, jenž se podílel na lektorských posudcích, si neodpustil výtku vůči občasnému pragocentrismu a jistému upozadění role Moravy), samozřejmostí je přitom snaha autorů o objektivní přístup a hodnocení. To potěší hlavně čtenáře, kteří byli po desetiletí nuceni přijímat tendenční interpretace a smiřovat se s cézurami a bílými místy v historických přehledech. Je ovšem logické, že při celkovém počtu autorů nebylo možné zachovat jednotný styl, práci pochopitelně neprospívaly ani situace, kdy někteří autoři nedodrželi z různých důvodů termín, ba dokonce se vyskytly případy, že text nebyl dodán vůbec a muselo se hledat náhradní řešení. O to více je třeba obdivovat výsledek, který skutečně stojí za to. Ostatně – potvrzuje to i udělení letošní české literární ceny Magnesia Litera v kategorii nakladatelský čin a také zlatá svatovojtěšská medaile Arcibiskupství pražského.
Když mluvíme o komplexním zpracování českých dějin, musíme mít na paměti, že mnohý čtenář bude mít při čtení pocit, že určité úseky mohly být podány šířeji, zatímco jiným byla věnována pozornost až detailistická, že některá historická fakta chybějí a podobně. Přitom podobné práce sdílejí často osud encyklopedií: za sklem knihovny se sice dobře vyjímají, ale většina majitelů je nikdy nepřečte celé, protože si zpravidla vyhledají jen určitou potřebnou pasáž. Jenže komplexní zpracování neznamená, že dílo zahrne všechna data a veškeré údaje, protože to prostě nelze. Důležité je, že autoři přistoupili k dílu nezaujatě a s otevřeným historickým hledím, že vytvořili dílo, které splňuje potřebná kritéria, dílo, v němž nemusíme ani hledat mezi řádky, ani si – jako dříve – interpretaci údajů pozměňovat či doplňovat. A stejně důležité je, že autoři i nakladatel plánují v projektu pokračovat a dovést dějiny až do současnosti. Snad by jim v tom mohla pomoci i mladší generace českých historiků. Přejme to jim i sobě, protože dějiny sice budou pokračovat, není však jisté, zda v budoucnu bude na jedné straně vůle je napsat, na druhé straně vůle je číst…
JAN MERVART
