Velikonoční festival jako hudební pouť po kostelích
07.05.2014 12:35
Velikonoční festival je minulostí. Brno se může pyšnit tím, že se jedná o tematicky ucelenou dramaturgickou akci, probíhající 14 dní ve vybraných brněnských kostelích. Zahajovací koncert dne 13. dubna 2014 se konal v kostele sv. Janů – U Minoritů. Před oltářem zněla Stabat mater pro sóla, smíšený sbor a orchestr op. 58 Antonína Dvořáka, v podání orchestru Filharmonie Brno, Slovenského filharmonického sboru a slovenských sólistů, za řízení dirigenta Libora Peška. Letošní provedení bylo opravdu kvalitní, Slovenský filharmonický sbor – sbormistryně Blanka Juhaňáková – lahodil sotva slyšitelnými, daleko se nesoucími piány a pečlivě vypracovanými gradacemi. Ke spolupráci byli přizváni slovenští sólisté. Eva Hornyáková vládla sladkým a kulatým sopránem, Terézia Kružliaková se prosadila hutným a tmavým témbrem, basista Jozef Benci zpíbal světlejším, ale nosným basem. Tenorista Tomáš Juhás italskou tvorbou tónu působil poněkud nepatřičně, nicméně mu tenor zněl. Orchestr Filharmonie Brno díky dirigentu Liboru Peškovi podal sevřený a celistvý výkon, přestože akustika ve forte se slévala do změti hluku. Dirigent však vše udržel v kompaktním tvaru a dbal na gradaci a klenutost frází a na vroucnost lyrických částí, což přispělo k výjimečnému zážitku.
Druhým koncertem 14. dubna odstartovala tematika temných hodinek, předznamenávajících Kristovu smrt. Iva Bittová přinesla svoji světovou premiéru projektu Tenebrae. Do gotického prostoru kostela sv. Jakuba si pozvala ke spolupráci na housle a violu Miloše Valentu a na kůr k varhanám usedl Ludwig Lusser. Po obou stranách oltáře na sloupech se promítaly stránky Jistebnického kancionálu, střídající se s obrazy poutních křížů a monstrancí z dílny kovolitce Pavla Hřebíčka z Ketkovic. Ke konci produkce ale rozjaření fandové Komety narušili doznívání koncertu v duších posluchačů.
Dalším koncertem 15. dubna, tentokrát v kostele u sv. Michala na Dominikánském náměstí, se představil barokní soubor Hof-musici s dirigentem Ondřejem Mackem. Provedli oratorium Antonia Calvary Helena hledající kříž a přinesli do festivalu svěží titul, který osvěžil dramaturgii a připomněl, že Brno nebylo jen provinčním městem monarchie, ale že tu probíhal zajímavý hudební život jak díky blízkosti Vídně, Jaroměřic i Kroměříže, tak díky osvíceným osobnostem, které provozování hudby podporovaly.
Období do velikonočních svátků provázely Temné hodinky v kostele Nanebevzetí panny Marie – U jezuitů. Pravoslavné zpěvy o strastném týdnu podal nový mužský pěvecký sbor Láska opravdivá pod vedením Jana Špačka. Ve čtvrtek to byl Svatý týden ve skladbách Jacoba Handla Galla, Edmunda Rubbryho a Pawela Lukaszevského, jehož Responzoria Tenebrae zazněla v české premiéře. Komorní sbor OctOpus Vocalis, vedl s naprostou jistotou Martin Franze a dosáhl vynikajícího souzvuku a účinku. Na Velký pátek se představil Ars Brunensis Chorus se sbormistrem Danem Kalouskem. Dramaturgie nabídla střídání responzorií představitele pozdní renesance Tomáse Luise de Victoria s částí cyklu současného polského skladatele Arwo Pärta, Kanon pokajanen.
Po Velikonocích se příznivci festivalu sešli v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích. V barokním kostele premonstrátů dobře rezonoval vokální soubor Capella Mariana, vedený uměleckým vedoucím Vojtěchem Semerádem spolu se souborem renesančních dechových nástrojů Capella ornamentata, jehož uměleckým vedoucím je Richard Šeda. Dramaturgie představila zejména skladatele Jacoba Handla Galla, který právě v premonstrátském klášteře v Zábrdovicích působil. Srbská ortodoxní liturgie zazněla v katedrále na Petrově na Velký pátek 25. 4. v podání Bělehradského komorního sboru, vedeného Vladimírem Markovičem, který je v Brně znám díky svému synovi Aleksandarovi, šéfdirigentovi brněnské filharmonie. Závěr festivalu se odehrál v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Zahajovala Sinfonia sacra ( Symfonie č. 3) polského soudobého skladatele Andrzeje Panufnika. Na tuto polskou oslavnou a sakrální symfonii navázalo očekávané vrcholné dílo festivalu, Mša glagolskaja (Glagolská mše) Leoše Janáčka. Zapůsobil génius loci, právě ve zdejším kostele a klášteře Janáček vyrostl a působil. Filharmonii Brno tentokrát řídil Petr Altrichter, spolupracoval Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy a sólisty byli sopranistka Adriana Kohútková, mezzosopranistka Michaela Kapustová, tenorista Otokar Klein a basista Richard Novák. Všichni zúčastnění se opět, jako v každém chrámu, potýkali s dlouhou a hutnou akustikou. Nicméně se dirigentovi i všem účinkujícím podařilo vykouzlit povznášející atmosféru, především díky plastickému a barevnému výkonu sboru a přesným reakcím orchestru. Obdivuhodný výkon podal varhaník Petr Kolář, jehož Postludium se z kúru neslo chrámem a ač mohutné, zcela přesné a čitelné. Bylo to nejlepší Postludium za posledních 60 let, které v Brně zaznělo a současně to byl i majestátní a důstojný závěr Velikonočního festivalu.
V rámci velikonočního festivalu se ještě chopili příležitosti i další pořadatelé a doprovodili festival třemi dalšími kvalitními akcemi – Janáčkova opera přinesla vynikající Rossiniho Stabat mater, v katedrále na Petrově zněla Dvořákova Mše D dur a soubor Czech Ensemble Baroque Orchestra provedl Vzkříšení a nanebevzetí Ježíše C.P.E.Bacha. Aby se koncert nestal opět obětí rozvášněných fanoušků Komety, měnil třikrát místo koncertu, aby skončil zcela „netradičně“ v Besedním domě. Pro hudebního fanouška se tak velikonoční doba změnila na maraton od jedné hudební akce ke druhé, nebo na dilema, který koncert zvolit a který obětovat.
KARLA HOFMANNOVÁ
Foto: archiv Filharmonie Brno
