Odyssea v Národním divadle Brno s rozpaky

04.12.2017 19:15

    Nádherný námět, antický homérský epos Odyssea (podle řečtiny Odysseia, zde je užit přepis podle latiny) uvádí činohra Národního divadla Brno na scéně Mahenova divadla. Odborná kritika i diváci se však nevyjadřují o této inscenaci příliš kladně. Jednoznačně jsou nicméně vyzdviženi herci. Tedy čtyři ženy a tři muži, kteří společně hrají hlavní postavu, krále Odyssea.

    Hana Tomáš Briešťanská, Tereza Groszmannová, Anette Nesvadbová, Anna Stropnická, Dalibor Buš, Tomáš David, Martin Sláma recitují hexametr z pera překladatele Rudolfa Mertlíka. K tomu se intenzivně pohybují po celém jevišti za účinné podpory světelných proměn (Jiří Šmirk). Leckterý divák může být jejich pohybem, jakkoli nápaditým, po chvíli trochu utahán. Choreografovi Jiřímu Bartovanci se ovšem povedl moment, kdy Odysseus bojuje o holý život při proplouvání úžiny mezi Skyllou a Charybdou. Na otáčivém jevišti vytvořil působivou iluzi postav zápasících s obludou a mizejících ve vlnách. „Je pro mě zajímavé pracovat s herci-netanečníky,“ řekl choreograf novinářům krátce před premiérou, která byla v pátek 24. listopadu. Na stejné scéně se Bartovanec dobře zapsal v roce 2016 svým tanečním zpracováním kantáty Bohuslava Martinů v inscenaci J. A. Pitínského Otvírání studánek Alfréda Radoka.

    Mladou německou režisérku Julii Wissertovou „přivezl“ dramaturg Martin Sládeček ze Salzburgu, kde se seznámili na společných studiích. „Její cena na trhu práce půjde brzy rychle nahoru,“ prohlásil o nadějné režisérce, která se již může ostatně pochlubit prestižními oceněními. Založila kolektiv fyzického divadla Los Banditos Perditos. Také brněnský Odysseus je fyzickým divadlem. Tedy: současné umění pohybu, moderní a současný tanec, choreografie a dramaturgie scénického pohybu, akrobacie, tvorba s předměty, tak charakterizují fyzické divadlo na Janáčkově akademii múzických umění.

    Ano, také fyzické výkony sedmi herců je třeba vyzdvihnout, méně již úmysl uvádět toto skvělé dílo v této podobě – dramatizovala režisérka s Martinem Františákem. Přitom prvotní záměr je určitě dobrý: zachytit obtížný návrat ithackého krále Odyssea po skončení trojské války do rodné země. Neví, zdali na něj stále ještě čeká manželka Pénelopa a syn Télemachos. Tvůrci doplnili brněnského Odyssea dovětkem Evropský mýtus, který žijeme. Sděluje, že téma návratu a hledání domova je aktuální i v dnešním světě.

    „Dostat se z války je jedna věc, jak ale dostat válku ze sebe?,“ uvažuje v programu k inscenaci dramaturg Sládeček těsně předtím, než diváky vyzve, aby se nechali vést, protože – Vyplouváme na fantastickou plavbu! Jeden z kritiků ale píše o ztroskotání inscenace. Server I-Divadlo.cz cituje hlasy diváků, jsou vesměs záporné:

    Obdivuji herce, kteří jsou bohužel jediní, co stojí v této hře za pozitivní komentář. Jejich role byly velmi náročné i fyzicky. Nelíbilo se mi to. Vydržela jsem do konce, i když někteří diváci odcházeli i v průběhu představení. Kdybych neseděla uprostřed řady, šla bych taky. – Odyssea hráli tři herci a čtyři herečky, na začátku byli celí v černém s bílými podkolenkami a postupně se svlékali. Jednalo se o hromadnou recitaci v oblacích dýmu s rytmickou hudbou. Občas bylo špatně slyšet, asi šlo o technický problém, herci měli mikrofony. Herci hráli pěkně, přesto se mi to nelíbilo (Bertoltu Brechtovi by se to asi líbilo). – Nelíbilo se mi zpracování, kostýmy, scéna, hudba, tohle si diváci Národního divadla Brno opravdu nezasloužili! Pouze oceňuji výkony herců. Kdyby byla přestávka, odejdu!

    Dodejme, že kostýmy För Künkelové z Německa byly působivé, hudba Mojmíra Měchury a Matyáše Dlaba s inscenací ladila. Oživením byly hostující Anna Marie Havířová a Gabriela Parmová alternující v dětské roli slepého věštce Teiresiáse a také hlasy dívek z Kantilény, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno, které (ze záznamu) zpívaly Hlasy mrtvých.  (tr)

Odyssea hrají v Mahenově divadle čtyři herečky a tři muži.

Foto: archiv Národního divadla Brno