Nový rok je za námi, ať žije rok 2014!

02.01.2014 22:25

    Novoroční předsevzetí jsou vždy ošemetné. Dáváme si za úkol to, co bylo nad naše síly zvládnout až dosud. Proč si stavíme vysoké laťky, které vždy pohodlně podlezeme? Není lepší si dát za úkol do Nového roku to, o čem víme, že zvládneme a co nám dělá radost a začít Nový rok činnostmi, které se nám líbí? Příjemná procházka, lehký oběd, milá návštěva, fanfáry na věži, ohňostroj a večer Novoroční koncert – něco z toho, či vše najednou?

    Novoroční koncert je sázka na jistotu, vždy je tu záruka, že Filharmonie Brno odvede dobrý výkon, a že tu potkáte vybranou společnost u novoročního přípitku. Tentokrát se postavil k dirigentskému pultu brněnský rodák Jakub Hrůša a pozvání přijali sopranistka Pavla Vykopalová, tenorista Aleš Briscein a barytonista Adam Plachetka. Společnost opravdu vybraná. Pěvci spolu s dirigentem a ředitelkou filharmonie Marií Kučerovou si připili ve foyeru s publikem. Fakt, že večerní koncert vysílal Český rozhlas – stanice Vltava, dal večeru na důležitosti a závažnosti a zpráva ředitelky o loňských úspěších filharmonie byla sice dlouhá, ale optimistická.

    Jenže – přece jen se vtíralo něco, co nesedělo. Rušivé zvuky na balkoně, nesoucí se ze vzduchotechniky, jsme brzy přestali vnímat. Co tedy vadilo? Dlouhé přestávky mezi čísly jsme připsali na vrub rozhlasovému přenosu. Přesto … jakási nejistota a roztěkanost se nedala nevnímat. Orchestr je pravda kolektivem zkušených a zdatných hráčů, přesto bylo zjevné, že se v operní branži jaksi necítili. Přece jen je to něco jiného, hrát velké symfonie dlouhých klenutých celků, než doprovázet zpěváky a podřizovat se jejich potřebám nádechu, frází a výrazu, to chce přece jen delší čas zkoušení a vypěstovaný smysl pro okamžitou reakci. Každá oblast umělecké činnosti chce zkrátka své, každá má svá specifika a svá úskalí, která mohou překvapit. Proto brilantně vyzněla předehra k Prodance i Skočná.

    Dirigent, orchestr i pěvci se vyrovnali se situací ovšem velmi dobře. Hvězdou večera byl barytonista Adam Plachetka, jehož barevný hlas se pevně a zvučně nesl hledištěm Janáčkova divadla a dal ihned najevo, že se jedná o mezinárodní veličinu. Aleš Briscein rozezvučel svůj tenor sebejistě a soprán Pavly Vykopalové jásal, ve výškách zcela zbytečně zaostřených.

    Dramaturgie koncertu zdůraznila, že nastal Rok české hudby a zařadila výhradně árie z českých oper. Však taky Smetana, Dvořák a Janáček jsou našimi velikány, které si hýčkáme a na které jsme pyšní! Jen nevzala v úvahu spád a vyvrcholení večera. Ve druhé polovině koncertu perlil Smetana se svojí Prodankou, předehrou i Skočnou a po něm – na závěr – nastoupil Kalina z Tajemství s árií „Jsem žebrák“ a Janáček s lyrikou Lišky Bystroušky a tragikou Jenůfky. A tak večer skončil nikoli rozjařeně a optimisticky, ale nálada upadla do nejistoty a smutku. Přitom stačilo jen ty dvě poloviny vyměnit a uzavřít večer Skočnou. Hned by se do toho pracovního roku jinak skotačilo…

    Naštěstí to byl jen koncert a to na výborné úrovni a publikum odcházelo spokojeno, snad ani výše uvedené výhrady recenzenta nevnímalo. A to je dobře, protože hudebníci a zpěváci jsou zde pro publikum a pro jeho dobrý pocit a pohodu.

KARLA HOFMANNOVÁ