Z brněnských ateliérů

Návštěvou u Františka Hanáčka

07.02.2014 16:05

    František Hanáček (1954), rodák z Kyjova, studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, navštěvoval Vysokou školu výtvarných umění v Berlíně, je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (zde byl žákem Aloise Fišárka a Karla Součka). Dlouhodobě žije a tvoří v Brně, kresbě se věnuje doma, kreslí, lze říci, neustále, maluje – často rozměrné obrazy, v ateliéru v Králově Poli. Jeho malbu nelze jednoduše vymezit jednolitou tvůrčí linkou. Tím co je v jeho tvorbě za dlouhá léta společné, je expresivnost výrazu. Při setkání s malířem Hanáčkem si možno všimnout zajímavého rozporu. V hovoru vnímáte uvážlivého, přemýšlivého člověka, vážícího každé slovo. Zamýšlí se a hloubá nad potřebou víry, kterou nechápe jako příslušnost k žádné formální církvi, smysl tvorby však spatřuje ve spojení s vírou. Je přesvědčen, že právě ona přivádí k činnosti a tvorbě, podněcuje vpřed. Máte-li možnost vidět ho při kresbě, oceníte vytříbenou dovednost, vnímáte rychlost, kterou zachytí postavu v její dynamice a základních rysech. Ještě více překvapí rozdíl mezi až introspektivní myšlenkovou zahloubaností a dynamikou s jakou Hanáček maluje. Tvoří rychle až eruptivně, dílo vzniká tahy štětce i prstů doslova pod rukama, obraz jako by malíř hnětl z poddajné hlíny. V jeho tvorbě je možno vyčlenit více období, která se výrazovými prostředky ideou i obsahem značně liší. Hanáček má díla expresionistická, sérii působivých sakrálních obrazů, díla, která pracují jen s černou a odstíny šedi, má i své kubistické období (ostatně Picasso a Filla patří k jeho oblíbeným). Sám říká, že se nerad opakuje a třebaže v jeho mnohotvárném díle převažuje různá míra abstrakce, je přesvědčen, že dobrým malířem může být jen, kdo zvládl figurální a realistickou kresbu a malbu. V Hanáčkově tvorbě nalezneme i zátiší, figurální kompozice, působivé akty, nebo dynamiku pohybu zachycující cyklus koňů. Co spojuje rozmanitost jeho tvorby a jednotlivých období, je myslím expresivnost výrazu, s níž se v kresbě a zejména malbě vyjadřuje. Výstižně ho charakterizoval Dr. Jiří Stehlík při výstavě na zámku v Letovicích jako „malíře úsměvů i dramatických dějů“.

    František Hanáček celý tvůrčí život působí jako umělec na „volné noze“. Není to vždy snadný úděl. I proto, že není typem malíře, který by se chtěl podbízet a tvořit díla pouze líbivá. Patří k  tvůrcům, kteří poctivě a dlouhodobě setrvávají s vlastním hledáním a nalézáním v úsilí vyjádřit vlastní pocity a myšlenky. Návštěva v ateliéru Františka Hanáčka byla setkáním s dobrým člověkem a zajímavým, malířem.  (št)

Foto: Jaroslav Štěpaník