Laco Garaj v Klubu Art 13

    V klubu Art 13 v Panské ulici v Brně proběhlo v půli ledna představení několika obrazů a soch Laco Garaje – výtvarníka širokého záběru: tvoří dřevěné i kovové plastiky, maluje obrazy velkých formátů plnými štětci, křížem krážem… vyjadřuji tak své okamžité pocity, říká, ale v různých obdobích jeho plodného žití to bylo i jinak, i něžně, ale to bychom se museli probírat jeho téměř čtyřicetiletým působením na umělecké frontě, kteroužto lze dohledat v análech googelných a wikipedických. Mne ale zaujaly nejen proměny tvorby, ale i jeho. Od časů, kdy brněnská televize vyrobila mu portrét (1992), který se promítal na dvojce v pozdních nočních hodinách a kde on vypadal jako svěží a křehký jun, tak v dnešních dobách má Laco Garaj podobu rozevlátého pozdního beatnika, inu takového, jako jsou jeho obrazy. Ten film je o Laco Garajovi a vitrážích – vitráže totiž, ta svatba skla, barev, tvarů a slunce je to, co mně živí, řekl kdysi Laco Garaj, a ani se nedivme, kdopak si, krom některé z galerií, koupí dvou- či třímetrové barevné třeštění, jímž Laco zásobuje výstavní síně. Ale buďme rádi, Laco patří k umělcům, kteří jsou sví nejen v tvorbě – když mohl jít studovat na pražskou Akademii výtvarných uměn, a dozvěděl se, že jeho učitelem bude jeden z pánů profesorů, kteří na počkání vyrábějí Leniny, tak tam nešel.

Laco Garaj v mužných letech. (Foto: archiv Laca Garaje)

    Spolu s Laco Garajem vystavuje v galerii Art 13 i jeho syn Nicolas. Maluje – skoro jako tatínek. Zatímco tatínkovu sveřepou tvorbu v sedmdesátých a osmdesátých letech můžeme vykládat i jako známku protestu – pak se musím ptát, zdali podobné výrazivo – nejen ovšem mladého Garaje – ale mnohých z mladé výtvarné generace, má svůj důvod – když má všechny cesty otevřeny… Ale, možná, tím to asi je složitější.

    V hudebním doprovodu vernisáže zahrála mezinárodní kapela, která se nazývá Juras Pan Sound. Jiří Brzobohatý hrající na handpan, Dario Marotta z Itálie ovládající kytary a perkusista Alex ze Slovenska. Jsou to mladí chlapci, produkující kupodivu hudbu nenápadnou, tichou a relaxační. Nejvíce při té produkci zaujal mne nástroj vesmírné podoby, jako slétlý z jiné galaxie. Handpan, vysvětlili mi chlapci. V odborných análech mívá ale název handgand nebo hand drum a pochází ze Švýcarska, kde ho před dvaceti lety vyvinuli na základě studií podobných ozvučných nástrojů z celého světa a dávných věků. Už tehdy hráli naši předkové například na hliněné nádoby. Handpan patří mezi nástroje nazvané idiofony, tedy takové, u nichž zvuk nevyluzuje ozvučná deska nebo membrána jako třeba u bubnů, ale celé těleso. Handpan vydává zvuk lahodný, uklidňující… nejspíš jako neúmyslné léčivo na divokost obou Garajů.

Text a foto: LADISLAV VENCÁLEK

Vlevo: Laco Garaj, hraje kapela Juras Pand Sound. – Vpravo: Náhodné foto plastiky s názvem Embryo 3.