Křest Vzpomínek antihrdiny

    „Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku“, tak nazval svou knihu známý brněnský divadelník Jaroslav Tuček. Do brněnského kulturního dění se uvedl jako herec, osudovým předělem se mu stal rok 1979. Jako člen tehdejší vládnoucí strany dostal cosi jako „stranický úkol“ v podobě jmenování uměleckým šéfem Divadla na Provázku a Hadivadla. Úkol přijal, užijeme-li současnou „terminologii“, spíše jako výzvu, co vše mu nové postavení přinese, s čím vším se bude vyrovnávat a co vše z různých stran schytá, nejspíš ale netušil.  Známe-li trochu umělecké prostředí a víme něco o atmosféře panující v avantgardních brněnských scénách té doby, snadno si domyslíme, že stranou seslaný řídící činitel tu nebyl jistě vítán, přijímán musel být nutně jako nežádoucí, cizorodý prvek, dozor, snad informátor, ne-li něco horšího. Přičteme-li též „umělecký temperament a emotivitu“ nově jmenovaného šéfa, představíme si snadno, že jiskření, výboje a zkraty musely být průvodním jevem ředitelování, vedení svébytného souboru plného individualit, stejně jako komunikace s uznávaným režisérem  temperamentu ryzího cholerika. Nový šéf, ať právem či ne, to jistě často schytal, ke kolegům umělcům a divadelníkům měl ovšem mnohem blíž, než k soudruhům, kteří ho vyslali velet s vidinou, že zavede pořádek, tam kde evidentně chybí. Zde sklízel nespokojenost s výkonem přidělené role, které se evidentně dobře nezhostil.

    Jak to vše v osmdesátých letech na Provázku bylo, vědí nejlépe aktéři, a každý z nich vnímá ten čas vlastníma očima. Podat svůj pohled nemůže již bohužel předčasně zesnulý režisér Peter Scherhaufer, který byl jakýmsi protihráčem i spoluhráčem a je hlavní postavou Tučkovy vzpomínkové knihy. Pohled Jaroslava Tučka je subjektivním ohlédnutím za dnes již dávnými roky, které se nemusí krýt s viděním jiných aktérů. Čas, který uplynul, je však již natolik dlouhý, že dává šanci vidět i hodnotit události s odstupem. Co nelze Jaroslavu Tučkovi v žádném případě upřít, je jeho nasazení při přípravě a dokončení nové budovy Provázků na Zelném trhu. Později v devadesátých letech se zasloužil o rekonstrukci „jamácké Marty“ a posléze i divadla Polárka, kde ukončil svou uměleckou dráhu a aktivní léta ve službách Thalie.

    Jak bude přijata jeho vzpomínková kniha, možná naznačí již křest, který se odehraje 12. prosince 2012 o páté odpolední v Literární kavárně knihkupectví Academia na náměstí Svobody 13. (jš)