Herec Jaroslav Tuček opět mudroval pod Mahenovým trámem

Knížka o lásce k divadlu života

12.12.2014 09:25

    Po skončení premiéry předvánoční komedie J. A. Pitínského "Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku" v Divadle Husa na provázku zůstali diváci sedět na svých místech a společně s herci si zazpívali několik vánočních koled. Slavnostní atmosféru představení poté ještě doplnila malá slavnost – brněnský herec Jaroslav Tuček křtil novou knížku "Mudrování (nejen) nad divadlem". Úlohy kmotrů se ujali děkan Divadelní fakulty JAMU doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D., a umělecký šéf divadla Mgr. Vladimír Morávek. Stalo se v neděli 7. prosince 2014…

    Uplynulo sotva několik dní a s Jaroslavem Tučkem jsme se setkali znovu, tentokrát na jeho oblíbeném místě, jak on sám říká – pod Mahenovým trámem…

    Programy v Mahenově památníku bývají velice zajímavé a poutavé, vždy pečlivě připravené, často je uvádějí známé osobnosti z kulturního, vědeckého či společenského života. Ani Jaroslav Tuček neseděl u stolečku „za komínem“ pod Mahenovým trámem poprvé, mudroval tady už několikrát. Při tomto slavnostním adventním rozjímání tomu nemohlo být jinak. Četl ukázky z právě vydané knížky (580 stran čtení o divadle, lidech a času), připomněl svá nejnovější mudrování, vzpomínal na přítele, herce a pedagoga doc. Miloše Kročila…

    Co je to vlastně mudrování? Jaký je to žánr? Tuto otázku nedávno řešil společně se svými studenty pedagog MgA. Pavel Trtílek, Ph.D., na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Mudrování z pera Jaroslava Tučka pojednávají o divadelní produkci, ale také o jeho vlastním životě. Jsou to eseje, recenze, fejetony, reakce na společenské či politické události? Těžko říct…

    Slovník spisovného jazyka českého vysvětluje, že mudrovat znamená „hloubat, uvažovat, přemýšlet o něčem, často o tom, čemu nerozumíme, o čem nemáme dostatečné znalosti, rozumovat“. Myslím, že je to naprosto výstižné. Jaroslav Tuček skutečně nahlas přemýšlí, filozofuje a přemítá, píše jakousi kroniku, která má budoucím generacím předat zprávy o kulturním dění v Brně. Pokud se ho zeptáte, ke kterému žánru by svá mudrování přiřadil, odpoví zcela jasně a jednoznačně: „Mudrování jsou prostě mudrování“. Já bych to tak nechal. Jaroslav Tuček mudruje o všem možném, proč tedy bádat (chce se mi napsat – mudrovat), jaký je to literární žánr? Buďme rádi, že mudruje, a buďme obzvlášť rádi, že své úvahy vydává v knižní podobě.

    Slavnostní atmosféru adventního rozjímání v Mahenově památníku zpestřilo kvarteto zobcových flétnistek pod vedením Martiny Komínkové. Po názvem Flautas de Colores (Barevné flétny) hrají hudbu J. S. Bacha, A. L. Vivaldiho a dalších autorů. Tentokrát (jak jinak v předvánočním čase?) se dívky pochlubily několika adventními a vánočními skladbami. Pokud ještě připočítáme vlídná slova PhDr. Eugenie Dufkové, byl celkový dojem z podvečerního posezení v Mahenově památníku dokonalý. Díky!

JAROSLAV BOBEK

Foto: Petr Michl

Ukázky z „mudrování“, která jsme otiskli v BrnoŽurnálu:

Mudrování nad Dášeňkou z Husy aneb Čapek na provázku (17.10.2014)
Mudrování nad odchodem herce a pedagoga Miloše Kročila (29.10.2014)
Mudrování nad premiérou inscenace Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící „Časoprostor“ (12.12.2014)