Beethovenova Devátá aneb 10 let v Evropské unii

12.05.2014 13:10

    Na termín 1. máje připravila Filharmonie Brno opulentní provedení Symfonie č. 9 d moll op. 125 se závěrečnou Ódou na radost skladatele Ludwiga van Beethovena. Óda na radost na text Friedricha Schilera se mezitím stala hymnou Evropské unie a desáté výročí vstupu naší republiky do tohoto evropského společenství bylo dobrou příležitostí, jak opět zahrát publiku tuto výjimečnou skladbu.

    Otázky, zda je či není dobře, že v Evropské unii jsme, už zdá se nikoho netrápí, že to sebou nese problémy, jako nakonec každé lidské konání, jsme si zvykli. Patetický projev primátora města Brna Romana Onderky diváci přijali s vědomím nutnosti a při opětovném vyznání, že brněnská filharmonie je nejlepším středoevropským orchestrem si jen lehce povzdechli, že si přejí, aby to nějak následně pocítilo i toto adorované těleso.

    Šéfdirigent Alexandar Markovič si vzal slova chvály k srdci a exponoval hudebníky k emočním výkonům. Až tak emočním, že se chvílemi zdálo, že Beethoven je romantik a že psal svoji symfonii právě pro tuto událost. Emocionální stav byl jistě vybuzen i díky faktu, že koncert vysílala v přímém přenosu Česká televize. Filharmonici si byli také vědomi závažnosti chvíle a hráli s patřičnou precizností, klenuté fráze akcentovaly melodičnost a kompaktnost provedení. Brilantnost techniky a sevřenost výrazu přece jen dala vyniknout klasicistní podobě díla. Monumentálnosti dal vyniknout výkon Českého filharmonického sboru Brno, jako vždy vycizelovaného sbormistrem Petrem Fialou. Sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová a mezzosopranistka Jana Wallingerová spolu dokonale souzněly, tenorista Tomáš Juhás sice poněkud ze souzvuku vybočoval, ale basista Richard Novák opět prokazoval léty nabyté kvality jak v nosnosti hlasu, tak v dikci. Zcela plné Janáčkovo divadlo podlehlo kolektivní euforii a děkovalo účinkujícím ve stoje. Ti na balkoně zcela zapomněli, že celou dobu byla symfonie provázena doprovodem větráku, který je zřejmě naladěn na d moll a stále jemně prozníval. Stejně tak byla zapomenuta paní, z neznámých důvodů stále odcházející ven a zase se vracející na místo, přestože je v programu deklarováno, že „po začátku není vstup do sálu umožněn“. Příště snad by tyto rušivé momenty, zvlášť, jedná-li se o tak výjimečnou událost, kterou v přímém přenosu vysílá televize, mohly být v budoucnu eliminovány, aby bylo vnímání akustického zážitku dokonalé.

KARLA HOFMANNOVÁ

Foto: archiv Filharmonie Brno