Vzdělání je to nejdražší, co máme, často doslova

09.05.2014 11:55

    Tak nazval svůj článek Matěj Kos, šéfredaktor Křenovin, školního časopisu vydávaného na brněnském gymnáziu Křenová. Toto Slovo šéfredaktora vyšlo jako úvodník posledního dostupného čísla Křenovin (1/2014). Časopis je pozoruhodný tím, že si na nic nehraje, nechce oslňovat křídovým papírem ani „vymazlenou“ grafikou, je opravdu ze života školy. Obsahově má prakticky profesionální úroveň (chce se dokonce říci, že jeho jazykové a stylistické úrovně některé současné deníky dosahují jen stěží), je pestrý, vtipný, zkrátka ve stylu „středoškoláci sobě“. Proto taky tento časopis 30. dubna 2014 zvítězil v krajském kole celostátní soutěže školních časopisů, a to v kategorii středních škol. Chcete vědět proč? Například v posledním dostupném čísle (1/2014) jsou články o tom, jak se chovat na plese: Karel Oprchal uvádí Rady pro gentlemany („Nikdo vám nebude mít za zlé, když budete vypadat lépe než ostatní.“) a Matěj Kos zase „pro dámy“ („Když jdete na ples, jste princeznami.“). Najdete tu i šéfredaktorovo zamyšlení nad morem jménem instagram, tj. o pořizování „fotek ze života“, které by podle představ samotných tvůrců neměly být „takový… jako málo hustý“, a o jejich prezentaci na Facebooku, nebo jinde zas články o studijních pobytech, zájezdech a besedách (např. se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou), o organizaci a kvalitě obědů (včetně Kosova návodu, jak ve frontě na obědy správně předbíhat), kvizy na téma Who aneb Kdo nás učí, informace o tom, jak žijí absolventi školy, o setkání s kolegy z redakce časopisu gymnázia ze třídy Kpt. Jaroše, kresby a komiksy Jana Suského i spousty fotografií… A nyní už názorná ukázka.  (mž)

    Před prázdninami jsme si museli objednat učebnice do angličtiny od nakladatelství Cambridge University Press. Když jsem slyšel cenu (720 Kč), přemýšlel jsem, jak se anglicky řekne infarkt ze šoku. Mělo to prostý důvod. Před pár týdny jsme si učebnice a sešity objednávali i do ruštiny… bratru za tři sta třicet korun – od plzeňského Frause. Neměly by být ceny trošku naopak???

    Fraus je malé české nakladatelství, které dodává pouze učebnice, v několika případech v české a slovenské mutaci. Oproti tomu je Cambridge University Press velké akademické nakladatelství s dlouholetou tradicí a potenciální miliardou zákazníků. Pro nás, obyvatele ČR, nemá žádnou přidanou hodnotu – učebnice i pracovní sešit jsou pouze v angličtině, slovníček k lekcím lze najít pouze po dlouhém bádání na webu a o nějakém propojení s českými reáliemi si můžeme jen nechat zdát. Je tedy jasné, že se učebnice tisknou v nákladech „pomalu jak Bible“, výrobní cena je pár liber, honoráře autorům se rozmělní v tom množství na pence/učebnice.

    Bohužel, konečná cena je nejspíš standardně nastavena pro všechny národy, takže stejný peníz platí jak nizozemská základka, tak ulánbátarská jazykovka. A to právě v Ulánbátaru nebo v Brně je problém. Nakladatelství to zde může dokonale snížit prodeje. Totiž každá značka něco asociuje. A pokud bude „Cambridge“ (Nebo „Oxford“) asociovat vydání přemrštěné sumy za zbytečné učebnice, většina lidí si od nich nekoupí nic dalšího, i když kvalitního a cenově optimálního. Podle mého má být právě učebnice odrazovým můstkem, jakousi reklamou, která se tím, že škola donutí učebnici koupit, dostane do domu. Přeci jen, pro zvládnutí angličtiny je potřeba číst a poslouchat. A kdo vydává zjednodušenou literaturu??? Kdo vydává poslechové testy??? Mimo jiné i tato „exkluzivní“ nakladatelství. A jako já například když mám vybrat nejlepší nakladatelství beletrie, nepřemýšlím a křičím: Tatran!, tak by i studenti angličtiny mohli křičet jméno nakladatele cenově dostupné a přitom kvalitní učebnice. Zatím však nejen mně kterékoliv anglické nakladatelství asociuje předražené učebnice se stupidním názvem à la „Hellway“, na křídovém papíře, bez jakékoliv teorie (nebo se nám mrška schovává mezi stránkou 348 a recepty na fish&chips), s nepřehlednými cvičeními umně umístěnými mezi fotokomiksy v úrovni remaku Esmeraldy a pokusy o něco jako útržky novin, při jejichž čtení člověk pochopí, proč je předci používali na latríně. A nakonec mé dva (ne)oblíbené „majstrštyky“ – křídový papír i v pracovním sešitě (autor nápadu by si zasloužil máčet v inkoustu a nohy přerážet štočky pokaždé, když si levák rozmaže cvičení napsané perem) a CD, které též žene cenu učebnice uměle nahoru, avšak které maximálně procento lidí využije, a ještě k tomu tak, že jej půjčí otci na seškrabání námrazy z okýnka rodinné oktávky. Trošku moc negací na dvojnásobnou cenu, nemyslíte?

MATĚJ KOS

>>><<<

O krajském kole celostátní soutěže školních časopisů v kategorii středních škol jsme psali ZDE.