Turistické lákadlo
Pokud se milý čtenář domnívá, že se jedná o další nové westernové městečko či akvapark, mýlí se. Jedná se o brněnský kostel sv. Jakuba. Z románského kostelíku byl od 80. let 14. století přestavován na gotický trojlodní halový kostel, reprezentující společenskou skupinu Vlámů a měšťanů z německých zemí, pocházející ze středověké kolonizace. Severní část kostelní lodi vybudoval Antonín Pilgram přicházející z Porýní, kde pracoval na katedrálách. V Brně postavil i pozdně gotický portál Staré radnice a odešel do Vídně, kde pracoval na katedrále sv. Štěpána. Tam vytvořil řadu soch a kazatelnu se svým autoportrétem. V baroku byly v kostele sv. Jakuba umístěny nové oltáře, varhany se skříní dekorovanou Jakubem Ryšákem a barokně divadelně pojatá hrobka obránce Brna proti Švédům Raduita de Souches, podle projektu brněnského stavitele Mořice Grima, realizovaná sochařem Krekerem. Kostel však zůstal ve své pozdně gotické podobě. V 19. století byl kostel regotizován Jindřichem Ferstlem. V Brně postavil i Červený kostel – první protestantský kostel s věží, největší v katolických zemích rakouské říše, kde dlouho platila omezení ve stavbě protestantských svatyní. Ve Vídni realizoval Votivní kostel postavený na paměť zachránění císaře Františka Josefa před útokem anarchisty vyzbrojeného nožem.
Věnujme se však nejslavnějšímu staviteli sv. Jakuba – Antonínu Pilgramovi. Na portále boční kaple zanechal svůj podpis s datem roku 1502 a pověst. Údajně mu městská rada jeho práci na portálu Staré radnice nezaplatila a proto je prostřední fiála portálu zkřivená, jako městská spravedlnost. Ve skutečnosti jde o pozdně gotické pojetí architektury portálu. Je však ještě jedna indicie pověsti a to plastika na okně prvního patra věže kostela sv. Jakuba, neslušný mužíček, zvaný Nehaňba. Jde o zkarikovanou postavičku nahého muže, který vystrkuje zadek směrem na katedrálu na Petrově a aby zdůraznil své gesto, má na zadku ruku. Ve středověku takové humorné motivy nebyly zvláštností a v uměnovědné terminologii se nazývají drolerie. V době rozvíjejícího se nacionalizmu 19. století, se k němu vázala pověst – jednalo se údajně o projev konkurence kostela německy mluvících brňanů, proti petrské katedrále reprezentující v Brně český živel. Skutečnost je však jiná ze země neviditelná. V oblouku gotického okna je vytesána ženská tvář s výrazem rozkoše a vycházejí z něho dvě ruce, přidržující mužíčka za ramena. Ruka mužíčkova se přidržuje fiktivní ženské postavy v okně, z níž je realizovaná pouze tvář a ruce. Sochař chtěl patrně naznačit úplně jinou činnost, než pověst uvádí a mužíček se ohlíží směrem na radniční věž. V odborné literatuře se objevuje názor zda je plastika originál a při regotizaci nebyla přetesaná. Nechme však soud odborníkům, nehledě k tomu, že 19. století bylo mnohem prudérnější než středověk a plastiku by zničilo.
Ve stěnách kostela se objevují trhliny, proto zažádala farnost s podporou města a kraje o peníze z Finančních mechanizmů EU a Norských fondů ve výši 1,2 milionu eur, k velkorysé restauraci interiérů a zpřístupnění pozdně gotických prostor věže a barokních krovů podstřeší, kde budou malé expozice z historie kostela. Lze jen doufat, že bude přístupné i okno s plastikou mužíčka. Do původní podoby rozšířená o scénu kalvárie se vrátí i úprava hrobky Raduita de Souches, v době kdy bránil Brno proti Švédům, paradoxně protestanta-kalvinisty. Spolu s letos zpřístupněnou kostnicí pod kostelem, poprvé připomínanou roku 1340, kde spočívají generace Brňanů, nejen jako turistická atrakce, ale i zdroj informací pro genetiky, bude zpřístupněna i hrobka vojevůdce. Kostel sv. Jakuba se tak stane atraktivním turistickým lákadlem. (vp)
Neslušný mužíček zvaný Nehaňba.
