Střípky z archivu Anny Peckové

    O tom, co se událo v srpnových dnech roku 1968 v Brně, jsem se dozvídal jen od příbuzných a přátel, vlastní zkušenosti nemám. Bydlel jsem na Třebíčsku, bylo mi devatenáct… Počátkem srpna jsem narukoval do Vyššího dělostřeleckého učiliště do Martina. Moravská vydání novin nebylo možné na Slovensku koupit, informace jsme „lovili“ jen z celostátní televize a rozhlasu…

    Vítám každou příležitost, kdy mohu pohovořit s pamětníky, kteří pocítili tehdejší události v jihomoravské metropoli na vlastní kůži. Rád si prohlížím černobílé, často už stářím zašlé nebo poškozené fotografie i jiné historické dokumenty, které se vztahují k událostem, u nichž jsem tenkrát nemohl být…

    S Annou Peckovou se znám dlouhá léta. Kdysi jsem pracoval v deníku Rovnost, do něhož přispívala svými fotografiemi. Tenkrát měla příjmení Sedláková. Ve svém oboru je skutečnou profesionálkou, její snímky mají perfektní vypovídací hodnotu. Nikdy nechyběla u významných událostí v Brně a širokém okolí. Potkáváme se na vernisážích výstav, v ateliérech výtvarných umělců, na koncertech, při oslavách významných výročí i jiných příležitostech. Její fotografie pravidelně sleduji na Facebooku...

    Fotoreportérka Anna Pecková (na levém snímku uprostřed) nechyběla centru dění ani v srpnu 1968. Fotografovala všechno ve svém bezprostředním okolí – nápisy na zdech, vojáky, lidi v ulicích… Mnohé snímky z oněch inkriminovaných dní se jí nepodařilo zachránit, negativy musela odevzdat, zbylo jen pár obrázků, které naštěstí stihla zkopírovat, zvětšit, převést do digitální podoby a pečlivě uschovat. Některé z těchto historických fotografií můžeme nyní vidět ve vinném baru Na Stopce, v Gorkého ulici v Brně. Výstava má prostý název – Srpen 1968.

    Na obrázcích čteme:

    Žije, žije duch slovanský, žít bude na věky. – Svobodu, suverenitu, neztratit glanc. – Jestli se nedokážeme odtrhnout od stínů předchozí doby, sami si kopeme HROB! (Jar. Daněk). – Нет здесь Ϻосква, Украйина, здесь свободная родина. – Švejk na známém obrázku Josefa Lady říká: „Poslušně hlásím, že nic nevím.“

    Na vernisáži se sešli přátelé a příznivci Anny Peckové. Většina z nich zná paní fotografku už hezkou řádku let. A přišlo jich hodně... Prohlíželi jsme si fotografie a vzpomínali. Čas neúprosně utíká. Jeden z historiků dnes v televizním rozhovoru připomněl, že povědomí mladých lidí „je už poněkud rozestřené“, mnozí dokonce vůbec nevědí, co se tenkrát stalo. Buďme tedy vděčni za všechny fotografie i ostatní dokumenty, které se podařilo uchovat pro příští generace v archivech novin a časopisů, v ateliérech fotografů, grafiků či publicistů. Svým dílem k tomu přispěla i Anička Pecková, jak jí důvěrně říkáme…

JAROSLAV BOBEK

Foto: autor