Pomaturitní studium cizích jazyků slaví 50 let

    Jazyková škola, která sídlí v ulici Kotlářská v Brně, je jednou ze škol, která má kromě výuky cizích jazyků od roku 1962 právo pořádat státní jazykové zkoušky. Tato škola se v přípravě celostátně platných písemných materiálů ke státním zkouškám střídá s Jazykovou školou hlavního města Prahy. Jazykovky, pořádající státní zkoušky, nedostávají již dvacet let žádné dotace od státu.

    V poslední době počet škol, které mají právo pořádat státní zkoušky, udělené ministerstvem, vzrostl zhruba na šest desítek. Ne každá z těchto škol zkoušky pořádá, i když se některé nedávno zapojily zejména proto, že se zvýšil zájem cizinců o složení zkoušek z češtiny. V minulosti se jazykové školy spíše specializovaly na výuku a přípravu ke zkouškám z rozmanitých cizích jazyků. Kromě v dnešní době nejvyhledávanějších kurzů jazyka anglického se na jazykových školách vyučovaly i jazyky v evropském prostředí méně běžné jako je japonština, arabština či čínština. Kurzy státních jazykových škol, které se postupně vyvinuly ze soukromých škol z 20. až 30. let minulého století, k nimž například patřil proslulý The English Institute v Brně, byly určeny zejména dospělým posluchačům, kteří navštěvovali výuku v odpoledních a večerních hodinách. Tyto školy také rozvíjely jazykové znalosti zaměstnanců nejrůznějších pracovišť.

    Před 50 lety začaly jazykové školy hrát významnou společenskou roli v oblasti jazykového vzdělávání mladých lidí, kteří ukončili studium na střední škole maturitou. V roce 1967 se rozhodnutím ministerstva školství o zřízení jednoletého nástavbového studia rozšířila práce jazykových škol o intenzivní dopolední výuku. Absolventi středních škol tak získali příležitost se po dobu jednoho roku důkladně soustředit na studium cizích jazyků a připravit se ke složení státních jazykových zkoušek. V počátečních letech byla praktickým doplňkem jazykového studia také možnost absolvovat studijní předmět technika administrativy.

Škola bez státních dotací

    Nástavbové studium bylo zpočátku podporováno ze strany ministerstva a školy – s přestávkou přelomu 70. a 80. let – dostávaly dotace, avšak finanční podpora tohoto typu definitivně skončila v roce 1997. Jak se vyjádřila ředitelka brněnské Jazykové školy s právem SJZ Kotlářská PhDr. Helena Ťoková, „Ministerstvo školství tehdy usoudilo, že když vybíráme školné, nemáme na jakékoli dotace nárok. Samozřejmě nedostáváme žádný finanční příspěvek ani na ostatní, tedy večerní a odpolední jazykové kurzy. Je to smutný paradox – na rozdíl od několika desítek soukromých jazykových škol, které působí v Brně, je naše škola školou státní (zřizuje nás Jihomoravský kraj), a tudíž se všichni domnívají, že od státu dostáváme nějaké dotace na provoz či peníze na mzdy. Opak je pravdou – nedostáváme nic, na vše si musíme vydělat vybíráním školného a z poplatků za zkoušky.“ Ťoková dále  poznamenala: „I přes zkvalitněnou jazykovou výuku na základních a středních školách se ukazuje, že studenti potřebují svou znalost cizích řečí udržovat, zdokonalovat a prohlubovat.“

    Jednoletým pomaturitním studiem jazyků o 20 hodinách týdně také mladí lidé účelně vyplní případnou přestávku mezi střední a vysokou školou. V dnešní době se škola kromě státních zkoušek tří stupňů – základní, všeobecné a speciálních zkoušek překladatelských a tlumočnických – specializuje na přípravu ke zkouškám mezinárodním, ať už cambridgeským, tak i dalším prestižním zkouškám německým, italským a francouzským. Již od roku 1994 je JŠ v Brně na Kotlářské licenčním zkušebním centrem Goethe-Institutu. Absolventi speciálních státních zkoušek se často uplatňují jako soudní tlumočníci a překladatelé.

    Nejvíce studentů navštěvuje dopolední intenzivní kurzy jazyka anglického. Na druhém místě je němčina. U dalších jazyků, jako jsou francouzština, španělština, italština, ruština, došlo v uplynulých letech k určitému poklesu zájmu. Mnozí lidé nabyli totiž dojmu, že anglicky se domluví všude, a je tedy zbytečné učit se nějakou další cizí řeč. V dnešní době však mnozí zaměstnavatelé pokládají znalost angličtiny za naprostou samozřejmost a hledají lidi, kteří kromě ní umějí i další jazyk. Díky blízkosti Rakouska a Německa je nejžádanější němčina, ale v České republice je i řada firem, v nichž najdou uplatnění právě ti, kdo kromě „samozřejmé“ angličtiny mohou nabídnout i znalost ruštiny či některého románského jazyka.

KRISTIÁN CHALUPA