Olympijská abeceda aneb Střípky z Londýna
Měl jsem možnost navštívit Londýn v době, kdy v něm probíhal závěrečný týden Her XXX. olympiády (Games of the XXX Olympiad), jak zní oficiální název Letních olympijských her 2012. V hlavním městě Spojeného království (resp. Velké Británie) se novodobé olympijské hry uskutečnily již potřetí − po letech 1908 a 1948 také letos, a to od 27. července do 12. srpna. Ze svých poznámek jsem sestavil malou abecední mozaiku postřehů a zážitků.
ATLETIKA: Atletika byla kvůli mé žákovské a dorostenecké sportovní minulosti v popředí mého zájmu. Navíc je to vpravdě královna sportu. Ve čtvrtek a v pátek (9. a 10. 8.) jsme mohli vidět nejen slavného jamajského sprintera Bolta, nejrychlejšího muže planety, ale pochopitelně jsme fandili především našim reprezentantům: třeba čtvrtkařkám ve štafetě na 4 x 400 m, jejichž soupeřkami byly závodnice z Irska, Turecka, Ruska, Brazílie, Polska, Velké Británie a USA, takže to měly velmi těžké; tyčkaři Kudličkovi, jehož jsme měli kousek pod námi a jenž statečně bojoval v dlouhotrvající disciplíně, o níž se říká, že první začíná a poslední končí, ale hlavně Barboře Špotákové, která nám ve čtvrtek udělala zlatou olympijskou medailí samozřejmě obrovskou radost a s níž jsme si pak následující večer nadšeně zazpívali naši hymnu, k čemuž turisté z Česka jinak neměli na hlavním olympijském stadionu za celou dobu olympiády další příležitost.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Ta byla opravdu důkladná. Při odletu byla moje malá přenosná lékárna, kterou bohužel potřebuji i na cestách, podrobena sice jen zkoumavým zrakům, zato na zpáteční cestě pak − byť jen částečně − i zkoumavým paprskům přístrojů. Ostatně − právě před zpátečním letem mě anglická příslušnice probírala zavazadla tak podrobně a tak dlouho, že se po mně začala shánět i moje žena, což nebývá až tak obvyklé… Prohlídky na stadionech byly neméně důkladné a navíc několikanásobné. Naštěstí však docela rychlé, poněvadž se odehrávaly v množství stanů s mnoha v nich prohlížejícími vojáky, což vyvolávalo představu nějakého velkého středověkého ležení před významnou bitvou…
CZECH HOUSE: Velká hala, byť v rámci možností strukturovaná, nás sice příliš neoslnila, zato ale ohromila porotu, která podobné stavby posuzovala a přiřkla jí mezi všemi první místo. Myslím ale, že výraznou měrou k tomu přispěl před halou umístěný hekající double-decker, kterého výtvarník Černý donutil dělat kliky: turisté se fotili spíše před tímto červeným autobusem než v hale. Tričko Czech Team přišlo v tamějším Czech Olympic Shopu na 25 liber (1 libra zhruba 35 Kč), kromě tradičních českých jídel byla v bufetu nabídka jídel výrazně nečeských, kdo měl voucher jako my, dostal plzeňské pivo zadarmo.
DOPRAVA: Navzdory katastrofickým předpovědím fungovala londýnská doprava docela dobře − jistě i díky patřičným opatřením. Například mi Češka, žijící v Readingu, což je poměrně velké město asi půl hodinky od Londýna, pověděla, že všichni zaměstnanci jejich firemní pobočky měli zákaz jezdit služebně do londýnské centrály a museli využívat jen videokonference a počítačová spojení…
EMOCE: Nevím jak kdo, ale já se rád nechám dojmout při tónech národní hymny a při vytahování naší národní vlajky na ten nejvyšší ze tří stožárů. Tyto emoce mi byly díky výkonu Barušky Špotákové dopřány vrchovatě a rád jí za to vyjadřuji svůj upřímný dík.
FANDĚNÍ: Fandilo se často, silně a vytrvale. A docela objektivně − zvláště když to některý závodník evidentně potřeboval, nebo když si roztleskával publikum. Zkrátka − takovou atmosféru jsem opravdu dosud na žádném stadionu nezažil… Nejvíc se ovšem fandilo domácím atletům − však také domácích diváků bylo jistě také nejvíc. A pak populárním závodníkům (najmě slavnému Boltovi) − zvláště když překonali nějaký rekord. Nejen úspěšní závodníci se zahalovali do svých národních vlajek, ale stejně úspěšně je napodobovala i řada diváků. Potěšilo mě, že byly vidět (v případě vítězství Špotákové opravdu výrazně) i vlajky naše…
GREENWICH PARK, HADLEIGH FARM, OLYMPIC STADIUM A ETON DORNEY: Z uvedených čtyř sportovišť přivezli naši reprezentanti čtyři zlaté medaile. Pokud jsem dobře počítal, bylo olympijských sportovišť celkem 30, z toho jen v areálu Olympic Parku 8 (včetně hlavního stadionu), mimo Londýn se pak nacházelo 9 míst.
HOTEL: Obávali jsme se, že z hotelu Holiday Inn Wandsworth bude příliš komplikované spojení do centra Londýna, natož na sportoviště, ale opak byl pravda. Z hotelu na místní nádražíčko Wandsworth Town to bylo doslova pár minut pěšky, vlaky jezdily rovněž každých pár minut, na nádraží Waterloo v centru jsme přijeli asi za dvacet minut… Pokoje samozřejmě s příslušenstvím, klimatizací, televizorem atd.
CHIONIS, LEONIDAS, MILÓN, THEAGENÉS: To jsou jména některých z prvních olympioniků starověkých řeckých olympiád (podle bájí je založil řecký hrdina Héraklés, první olympiáda se konala v r. 776 př. n. l., slovo olympiada označovalo období mezi hrami, které zrušil až císař Theodosius v r. 393). Kdopak tahle jména dneska zná? Zato Bolta a spol. zná dnes skoro každý. Jenže: kdo bude znát za pár let jména i těch letošních olympijských vítězů? Inu: i v tomto případě platí − Všechna sláva polní tráva.
INFORMACE: Pokud jste něco chtěli vědět a nebáli jste se na to zeptat, pak skvěle vypomohla spousta dobrovolníků s označením informátorů, ale i policisté − populární bobbyové, železničáři, údržbáři, jakož i ostatní obyvatelé Londýna. Vyhověli tak výzvě londýnské radnice a dalších institucí. I když, pravda, některý bobby, zřejmě převelený do Londýna z venkova, si občas rady taky nevěděl, ale okamžitě sehnal někoho informovanějšího…
JÍZDY NA STADION A Z NĚHO: To snad byly jediné nepříjemné jízdy, které jsme v době olympiády absolvovali. A to jsme přijeli hodinu před začátkem a odcházeli pár minut před hlavním davem. I když vlaky metra jely doslova jeden za druhým, bylo prostě narváno: jenže když se má 80.000 lidí dostat v krátké době na jedno či z jednoho místa, bude narváno vždycky a všude…
KUMULACE SPORTŮ: Bohužel s termíny, kdy jsme měli lístky na atletiku, kolidovala basketbalová utkání: i na ně jsme lístky ještě doma získat mohli, ale překrývající se časy to znemožnily. A zase: jinak to prostě nejde, má-li se vše stihnout v přijatelných termínech…
LET: Tam zcela bez problémů, zpět 40 minut zpoždění: podle sdělení kapitána letadla nesouhlasily čárkové kódy na zavazadlech, takže ta se všechna musela vyložit, zkontrolovat a zase naložit.
MULTIKULTURALISMUS: Ano, multikulturalismus sice evidentně zapustil v Londýně kořeny, ale jistá rezervovanost ve vztazích mezi příslušníky rozdílných kulturních společenství k pozorování myslím je. Stálo by to za hlubší průzkum. Navíc − na olympiádě soutěží národy, takže se prosazuje − bohdá většinou zdravý − nacionalismus…
NEUMANNOVÁ: Vidět na letní olympiádě nositelku zlaté medaile z olympiády zimní je samozřejmě zajímavé. Zvláště když ji má žena spatřila nejprve zezadu a z dálky, takže ji nejdříve považovala za Báru Špotákovou. Vše se brzy vysvětlilo a Katka Neumannová tuto záměnu vzala − jen po kratičkém zaváhání − s úsměvem, řkouc: Ještě že ta Špotáková je aspoň mladší…
OLYMPIC STADIUM: Už ocitnout se na hlavním olympijském stadionu byl opravdu velký zážitek. Vidět špičkové atlety byl zážitek na druhou. Zažít bouřlivou atmosféru osmdesáti tisíc řvoucích hrdel je zážitek takřka k nepopsání. Naše místa byla hned na začátku druhé velké tribuny, která má být po olympiádě rozebrána, zůstane prý jen ta dolní menší…
POČASÍ: Do Londýna jsem se připravoval jako na obvyklý pobyt na britském kontinentě. To jest − předpokládal jsem, že v Anglii bude tradiční počasí − tedy žádná vedra, časté přeháňky, jinak většinou pod mrakem. Nabádaly mě k tomu i televizní přenosy, které krátce před naším odjezdem ukazovaly uplakaný stadion, závodnice schoulené pod pláštěnkami a závodníky balící se do dek a teplého oblečení. Do zavazadla jsem tedy dal deštník, pláštěnku, teplý svetr a bundu, která by se hodila i do podzimní plískanice. Chyba lávky! Závěrečných pět dní olympiády jsem nemusel použít zmíněné ochranné prostředky ani jednou. Zato šortky jsem oblékal každý den.
QUEEN: S královnou se na olympiádě setkali návštěvníci zahajovacího ceremoniálu, jinak se návštěvníci mohli kochat jejím portrétem alespoň na anglických mincích a bankovkách (o suvenýrech s jejím portrétem nemluvě). Šustivé papírky ovšem v Londýně používá málokdo, takže i já jsem občas proklínal svou nechuť k platebním kartám. Naštěstí se vždycky našel někdo, kdo byl v případě potřeby ochoten za mé libry použít svou platební kartu, takže se dalo dosíci potřebných jízdenek či vstupenek.
RYCHLEJI, VÝŠE, SILNĚJI: Tohle heslo novodobých olympijských her (latinsky Citius, altius, fortius) bylo přijato Mezinárodním olympijským výborem v r. 1913 na návrh P. de Coubertina, zakladatele novodobých olympijských her (první se konaly v Athénách v r. 1896), od r. 1920 se stalo součástí olympijského emblému. Baron Coubertin ho převzal od dominikánského kazatele Henriho Didona. Heslo dozajista vyzývá k ušlechtilému zápolení, ba i k povznesení ducha, nicméně se zdá, že v současné době uspěchanosti, expanze a agresivity nabývá i jistých nežádoucích konotací…
SUVENÝRY: Nabídka suvenýrů mi připadala až překvapivě málo oslnivá. Pohlednice s olympijskými symboly jsem téměř neviděl, olympijská trička, bundy, hrnečky a další zboží jsme našli až po dlouhém hledání ve specializovaném obchodě na Piccadilly Circus. Prý to nějak souvisí s exkluzivními právy…
THEATRE: Ne že by londýnská divadla nestála za návštěvu − kupříkladu takové scéna, jakou je Shakespeare´s Globe. Ale olympiáda divadlu úspěšně konkurovala. Dokonce se mi zdá, že dnešní vrcholoví sportovci vystupují téměř jako herci: jsou zvyklí vystupovat před početným publikem, podávají dramatické výkony, klaní se a vykonávají děkovačky, poskytují rozhovory, užívají si popularity… Nu, proti gustu žádný dišputát, ale přece jen se domnívám, že sport by měl zůstat sportem a neměl by nahrazovat jiný obor. Jenže doba Averyho Brundageho je už dávno pryč…
UNDERGROUND: Londýnské metro je rychlé, spolehlivé a hlavně přehledné. Myslím, že v Praze se na mapy tras a stanic dívám častěji. A to má metro v Praze zatím k délce podzemních londýnských tratí ještě dost daleko…
VÝZDOBA: Zdála se nám až velmi střídmá, kdyby na Tower Bridge nebylo uprostřed zavěšeno pět olympijských kruhů, nevím nevím… Vlastně vím − na Leicester Square ještě byly na stromech zavěšené zvětšené medaile, ale v zeleni větví se dost ztrácely…
WIMBLEDON: Po skončení olympijských soutěží probíhají na wimbledonských kurtech různé opravy a úpravy, což lze pochopit. Co ale pochopit nešlo, bylo uzavření slavného Wimbledon Lawn Tennis Museum. Své zklamání nám potvrdili návštěvníci z USA, Kolumbie i dalších hodně vzdálených států, o těch z Česka ani nemluvě…
X MÍST: I když x míst stačíte v Londýně navštívit, stejně vám bude líto, že x míst jste ještě neviděli, s čímž se samozřejmě nedá nic dělat. Útěchou nám mohlo být, že mladý katolický kněz, který vyprovázel staršího kněze, a jel pak stejným směrem jako my, na můj postesk podotkl, že on žije v Londýně celý svůj život a nebyl dokonce zatím ani v řadě klasických turistických míst. A to navíc neznal ani mého oblíbeného autora G. K. Chestertona, autora skvělých detektivních příběhů s Velkým detektivem – taktéž katolickým knězem – Otcem Brownem: aspoň že znal A. Christie a A. C. Doyla. Slíbil, že to napraví a že se ozve na naši mailovou adresu − tak uvidíme…
YE OLDE CHESHIRE CHEESE: Návštěvník z Česka samozřejmě musí občas zajít na pivo i v Londýně. Ve Fleet Street 145 stojí ta, jejíž jméno je výše uvedeno, už staletí. Sedávali tu slavní literáti (například Mark Twain či Charles Dickens), kteří tak prý činili proto, že tu v 18. stol. sedával jejich idol − vědec a ironik Samuel Johnson, jenž sestavil první respektovaný anglický slovník…
ZLATO, STŘÍBRO A BRONZ: Na letošních LOH bylo uděleno celkem 302 sad medailí ve 26 sportech. Česká republika se v tomhle zlatostříbrnobronzovém pokladu neztratila: získala 10 medailí − 4 zlaté, 3 stříbrné, 3 bronzové. Zaplaťpánbů za to.
JAN MERVART
Vlevo: Centrální kurt ve Wimbledonu. − Vpravo: Černého červený double-decker.
Vlevo: Naše čtvrtkařky ve štafetě 4 x 400 metrů dělaly co mohly. − Vpravo: Interiér Czech House.
Vlevo: Vítězství Barbory Špotákové − emotivní okamžik. − Vpravo: Olympic Stadium pro 80 tisíc lidí, horní část bude rozmontována.
Vlevo: V Czech House se zimní olympijskou vítězkou Kateřinou Neumannovou. − Vpravo: Výhled z Toweru na Tower Bridge s pěti olympijskými kruhy.
Foto: Jan a Jana Mervartovi
