Naděje

    Kdo měl v rodině příbuzného, hluchého po většinu jeho života, ví jak postižený trpěl a stejně bylo postiženo jeho okolí. Řada z nich nesnášela naslouchátko a dávala přednost odzírání řeči, se všemi problémy s tím spojenými. Počet postižených hluchotou se v ČR pouze odhaduje a oficiální statistiky neexistují. Dle Českého statistického úřadu žilo roce 2007 v ČR 74 700 sluchově postižených osob, z toho odhadem 25 807 s těžkou nebo velmi těžkou ztrátou sluchu. Dnes lze jejich situaci řešit cestou implantátu. Skládá se ze dvou základních částí. Z vnitřního implantátu umístěného pod kůží, z něhož vedou elektrody do vnitřního ucha. Vnější implantát je za uchem zavěšené malé pouzdérko s mikrofonem, procesorem a přenosovou cívkou. Mikrofon zachytí zvuk a odešle jej do řečového procesoru-miniaturního počítače, který přijatý zvuk analyzuje, digitalizuje a vysílačem pošle do vnitřního implantátu. Ten bezdrátový signál přijme a pošle svazek signálů, dráždících sluchový nerv v hlemýždi ve vnitřním uchu. Během operace vnitřního implantátu je na operačním sále přítomen technik, který změří funkčnost implantátu, zkontroluje, zda chirurg implantát při zavádění nepoškodil, či zda nejsou kolem implantátu vzduchové bubliny, omezující jeho funkci. Po operaci technik prověří, zda implantát stimuluje nervy v hlemýždi. Vnitřní implantát se zavádí celoživotně. Podmínkou operace je, aby byla plně funkční nervová dráha sluchu i s mozkovými centry. U pacienta se ztrátou sluchu v dospělosti nervové dráhy zachovány jsou. Jinak je tomu u hluchých dětí, kdy se nervové dráhy uzavírají v šesti letech, dítě se nenaučí mluvit a stává se hluchoněmým. Po operaci, provedené do šesti let věku dítěte, nastupuje logoped a učí dítě mluvit. I u dospělého se zachovanými nervovými dráhami sluchu se musí přístroj vyladit a plně nenahradí ztracený sluch. Jde však o úspěšné zařazení dříve vyřazených lidí do společnosti.

    Fakultní nemocnice u sv. Anny uvedla v létě do provozu první moravské Centrum kochleárních implantací. Je druhé v ČR. Dosud fungovalo jen v nemocnici v pražském Motole. Přes vysokou cenu operace – 800 000 Kč – jde o celospolečenský zájem návratu funkčního jedince. Pro srovnání – v Evropě je nejvíce implantátů v Německu a sousedním Rakousku. Více než u nás je jich dokonce v Maďarsku. I v zemi třetího světa, jako je Kazachstán, se dělá 250 operací ročně. Brněnské Centrum kochleárních implantací pokryje celou Moravu. Kraje Jihomoravský a Vysočina dosud mají nejmenší počet implantátů v ČR, způsobený vzdáleností od Prahy.

    Nakonec něco futurologie. Budoucnost je ve znamení nanočástic, jež se krevním oběhem, bez operačního zásahu, dostanou do vnitřního ucha a nahradí tak implantát. Pokud to milému čtenáři připomíná kultovní francouzsko-italský sci-fi film Barbarella z roku 1968 podobnost není náhodná. Ve filmu, režiséra Rogera Vadima, jehož výpravu dělal Salvator Dalí, speciální technologií zmenšená ponorka i s posádkou se krevním řečištěm dostane do mozku atomového vědce s „exotickým“ jménem Beneš, kde odstraňuje krevní sraženinu po mozkové mrtvici, a tak ho oživí. Nanočástice na rozdíl od filmové ponorky se krevním řečištěm zatím dostávají kam nemají. Je však otázkou času a peněz, než budou řízeny, jako miniaturní filmová ponorka s představitelkou Barbarelly-Jane Fondovou na palubě. (vp)

Kochleární implantační systém MAESTRO.