Milovníkům rukopisů nabídl Moravský zemský archiv jedinečnou příležitost

Kompletní unikátní výběr viděl naposledy císař František Josef I.

14.11.2014 09:10

    Když někdy na počátku 90. let minulého století poněkud nesměle zmínil prezident Václav Havel snad ještě v jakési popřevratové euforii a v domnění, že západní demokracie k nám budou vstřícné i v historických záležitostech, možnost požadavku vrácení kulturních pokladů, které nám jako válečnou kořist odvezli zejména z Prahy, ale i z moravských měst (hlavně Olomouce a Mikulova) švédští vojáci na konci třicetileté války, dostalo se mu ze švédské strany poměrně příkrého a hlavně jednoznačného odmítnutí. Projevilo se to i později – třeba při složitém jednání o zapůjčení tzv. Ďáblovy bible (jde o Codex gigas, jenž vznikl v  klášteře v Podlažicích na Chrudimsku), kterou Švédové před staletími odvezli na přímý příkaz královny Kristýny. (Problémy ohledně případného vrácení ukořistěných, ukradených a tajně vyvezených památek ostatně dodnes řeší kupříkladu Egypt, Turecko či Řecko…) Švédská strana naštěstí nebyla vždy tak odmítavá, o čemž svědčí vskutku unikátní výstava v Moravském zemském archivu nazvaná Navrácená švédská kořist, která představuje jediný k nám navrácený soubor rukopisů ukořistěných Švédy v našich zemích za třicetileté války.

    Knihy ukořistěné kdysi švédskou soldateskou byly expedovány v sudech či bednách, jenže při lodních transportech mnohé spočinuly na dně mořském, jiné se poztrácely pod nepozornými a nenechavými prsty apod. Další vzaly bohužel zasvé při požáru královského paláce ve Stockholmu v roce 1697. Přesto snaha českých badatelů a šlechticů o navrácení alespoň rukopisů bohemikální provenience v průběhu věků nezmizela, ba naopak: Modrý abbé čili Josef Dobrovský (dodnes asi ne úplně doceněný obrozenecký badatel, jehož místo posledního odpočinku se nachází v Brně na Ústředním hřbitově) po pobytu ve Švédsku v roce 1792 pořídil zprávu o českých rukopisech v tamějších knihovnách; zhruba o půl století později narazil ve Stockholmu pražský lékař Josef Pečírka na velevýznamné dílo staré české literatury – veršovaný Život svaté Kateřiny; největší zásluha v tomto směru však patří stavovskému moravskému historiografovi, členu benediktinského řádu, knězi a badateli (nar. 1815 v Kojetíně, zemřel 1890 v Rajhradě u Brna) Bedovi Dudíkovi (je mimo jiné autorem rozsáhlé práce Mährens allgemeine Geschichte, česky Dějiny Moravy: ve 12. díle však dospěl pouze do roku 1349). Dudík byl v roce 1851 vyslán Zemským moravským výborem do Švédska, kde opsal asi 300 archů historických pramenů a po návratu vydal cestovní zprávu nazvanou Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte. Ani poté ovšem Dudík nepřestal usilovat o navrácení části rukopisů a díky přiznivé politické konstelaci se mu podařilo v roce 1878 získat 23 svazků (51 rukopisů) a dva staré tisky a uložit je v Zemském archivu v Brně. Ještě předtím však byl komplet písemných památek odvezen do Vídně, kde si je prohlédl císař. Výraznou měrou Dudíkovi napomohl tehdejší ředitel stockholmské Královské knihovny Gustav E. Klemming, ale ani to by nepomohlo, kdyby potřebnou vstřícnost neprojevili švédský král Oskar II. z dynastie Bernadottů, jenž byl velmi vzdělaný a zabýval se historií a literaturou, a samozřejmě i švédská vláda – podmínkou ovšem bylo, aby žádost přišla přímo od rakousko-uherského císaře a aby Švédsko dostalo náhradou soubor luxusních soudobých tištěných knih. Tuto výměnu lze ovšem daleko spíše považovat za velkorysý dar ze švédské strany, protože hodnota rukopisů se ani s nádhernými svazky, které putovaly do Švédska, nedá srovnávat.

    Z vystavených exponátu návštěvníkovi až oči přecházejí: kdo má v lásce historii, pro toho je prohlídka rukopisů vskutku nevšedním zážitkem. Kdy se vám stane, že na jednom místě můžete spatřit takové skvosty, jakými jsou často bohatě iluminovaná rukopisná díla, která sama o sobě představují umělecký artefakt. Zblízka si tak můžete prohlédnout legendu Život svaté Kateřiny, Bibli Bočkovu (nazvanou podle staršího syna Jiřího z Poděbrad, jenž ji nechal vytvořit), Bibli lobkovickou (ve staročeském překladu, v 16. století patřila rodu Lobkoviců), latinský překlad hlavního lékařského spisu proslulého Ibn Síny (Avicenny), který byl sice vydán v Lyonu, ale je doplněn českými rukopisnými poznámkami různých receptů a vzorů, Herbář rozličného koření a další lékařské knihy (například Křišťana z Prachatic), texty utrakvistických písní, Českou kroniku Václava Březana, sbírku děl Václava Budovce z Budova, které nechal přepsat pan z Rožmberka, zprávu o poselství krále Jiřího z Poděbrad do Říma z r. 1462, snář, kalendář s astrologickým traktátem, starý tisk Alvara Pelagia De planctu ecclesiae, kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína či samotného císaře Karla IV. a další české kroniky, Postilu Jana Rokycany, ale třeba i ukázky malovaných pergamenových obalů stavovských rukopisů apod.

    Tvůrci výstavy nezapomněli ani na ohlas ohledně vrácení rukopisů, který se projevil i v soudobém tisku: k vidění je třeba humorná reflexe k získání rukopisů, pocházející z pera novináře a spisovatele Jana Nerudy a otištěná i s portrétem B. Dudíka v Humoristických listech č. 37 ze dne 14. září 1878.

    Výstavu je možné navštívit v Moravském zemském archivu v Brně (za bohunickým univerzitním kampusem) do 22. prosince 2014 – návštěvu je možné uskutečnit přímo či domluvit na podatelně MZA.

JAN MERVART

Vlevo: Výstava Navrácená švédská kořist je umístěna v přízemí Moravského zemského archivu v Brně. – Vpravo: Bočkova bible.

Vlevo: Lékařské a astrologické spisy. – Vpravo: Ředitelka MZA PhDr. Kateřina Smutná v rozhovoru s autorem článku.

Vlevo: Cestovní pas Bedy Dudíka. – Vpravo: Humoristické listy s článkem Jana Nerudy.

Foto: Jaroslav Bobek