Hlad po zlatě můžete uspokojit jen do 18. listopadu

aneb

Eldorado naleznete v Brně

    Eldorado − ono bájné místo se zlatými poklady − v moravské metropoli? To je senzační titulek vhodný spíše pro bulvár, že? Samozřejmě jde o nadsázku, i když − jak tomu většinou bývá − něco na té informaci přece jenom je. Protože se nejedná o nic menšího než právě o − zlato. Při vyslovení tohoto pojmu se jen málokomu nezrychlí tep a silně nerozbuší srdce. Zlato je nádhera, zlato je bohatství, zlato je moc! Kolik osudů zlato v lidských dějinách ovlivnilo, kolik životů má na svědomí, kolik krve na něm ulpělo! A kolik úsilí, pachtění a dřiny stála každá zlatá žíla, každý úlomek žlutého kovu a každý valoun zlata! Už několik tisíciletí doprovází lidstvo jako pověstná červená nit výrok z Vergiliovy Aeneis: Auri sacra fames − onen tolikrát prokletý (a zároveň tolikrát vzývaný) hlad po zlatě… Právě před ním mnohokrát varovali moudří lidé, zpravidla ovšem marně: učený Egypťan Ipu-ver hlásal již před čtyřmi tisíciletími, že zlato přinese zemi smutek a nářek. Zůstal bohužel oslyšen, jako se to stalo řadě jiných po něm. Naopak: ve spojitosti se zlatem se rozmohlo násilí nebývalou měrou − od mučení jedinců až po masové vraždění − za všechny příklady stačí uvést řádění španělských a portugalských conquistadorů po objevení amerického kontinentu… Zatímco španělská královská pokladna se  plnila zlatem z Nového světa, jiné evropské dvory se snažily získat zlato pomocí alchymie. Někteří alchymisté byli poctiví, jiní zase podvodníci, všichni ale byli v hledání kamene mudrců, jímž by měnili běžný kov ve zlato, nakonec neúspěšní… V Americe došlo v polovině 19. století k obrovské zlaté horečce − objevu zlatých dolů v Kalifornii, které výrazně napomohlo americké prosperitě. Později vypuklo zlaté šílenství v Austrálii, na Aljašce, v Jižní Africe, na Sibiři… Také u nás se − a nejen ve středověku − těžilo a rýžovalo zlato: v Čechách třeba u Jílového či na zlatonosné Otavě, na Moravě u Rýmařova… Dnešní snahy těžit zlato ovšem narážejí zejména na ochránce přírody, kterým je flóra a fauna přednější než záře zlatého kovu. Přísnější legislativa by pak zřejmě byla žádoucí i v případech těch hledačů pokladů vybavených detektory kovů, jimž je zpravidla nezákonný osobní prospěch a zisk přednější než úcta k národnímu kulturnímu dědictví…

    Vzácný žlutý kov se stal tématem velice atraktivní výstavy Zlato… Symbol moci a bohatství, která je od dnešního dne (2. 11.2012) pouze do 18. listopadu(!) otevřena v Moravském zemském muzeu v Dietrichsteinském paláci (Zelný trh 8, Brno), a to mimořádně denně a v mimořádné době od 9.00 do 20.00 hod. V přitažlivé a poutavé expozici vystavuje mnohé ze svých nejvzácnějších zlatých exponátů, které jsou jinak většinou uloženy v trezorech a depozitářích Numizmatického oddělení, Archeologického ústavu a Mineralogicko-petrografického oddělení. Řada unikátních předmětů je vystavena poprvé.

    Návštěvníky uvítá valoun zlata velký jako koňská hlava (jak se píše v pohádkách) a pak si budou moci zblízka prohlédnout vzorky ryzího zlata z evropských a amerických nalezišť, archeologické šperky, zlaté mince a medaile z různých historických období (od 7. stol. př. n. l. až po 20. století) a z rozličných států.

    Z historicky nejstarších exponátů se zmiňme alespoň o zlatých špercích z doby bronzové (2. tisíciletí př. n. l.), na které navazují zlaté předměty z hrobu velmože z období stěhování národů (5. stol. n. l.) a nádherné velkomoravské šperky tzv. veligradského typu − včetně dokladů o existenci zlatnické dílny ve Starém Městě (9. stol. n. l.).

    Mezi nejstarší mincovní ražby patří třetinka elektronového statéru z Lýdie či statéry makedonských králů. Nejstarší mince z našeho území představují keltské mince ze 3. stol. př. n. l.: důležité výrobní a obchodní centrum se v té době nacházelo v Němčicích nad Hanou. Kromě vzácných mincí a pamětních, korunovačních či jiných příležitostných medailí mohou návštěvníci zhlédnout i nejvyšší habsburské vyznamenání − Řád zlatého rouna (původně ho ale založil burgundský vévoda Filip Dobrý r. 1429 a právo jmenovat rytíře tohoto řádu přešlo na Habsburky později), který muzeum zakoupilo od zahraničního sběratele za zhruba půl milionu Kč.

    Návštěvníkům poslouží multimediální průvodce s použitím QR kódu pro tablety a smartphony, k zapůjčení bude zařízení Apple iPod Touch.

    K výstavě je vydán barevný katalog v poutavé úpravě a s mnoha kresbami a fotografiemi (92,- Kč). Cena vstupného činí 100,- Kč.

JAN MERVART

Foto: Petr Michl