Dostaveníčko známých i začínajících autorů

    Výstavní prostory obchodního centra Letmo u brněnského hlavního nádraží se pravidelně otevírají široké veřejnosti. Autorka projektu Tam, kde svítí maják Aneta Horská už zde představila několik zkušených, ale i začínajících umělců. Vernisáže výstav i další programy v Letmu jsou velice milé a přátelské, návštěvníci si často společně zazpívají, každý je srdečně vítán… Nechybějí dětské karnevaly, divadlo, čtení z knížek, prezentace fotografií či kalendářů, občas přijde i kouzelník.

    Ve výstavních prostorách v 3. poschodí už představili své obrazy Miroslav Pospíchal „Pacholek“, David Jemelka, Anita Steinocherová, Ondřej Herman, Michal Peňaška, Eva Krejčí a samozřejmě i autorka projektu Aneta Horská.

    Před časem jsme měli možnost vidět obrazy dvou členek výtvarného sdružení Pátečníci – Ivany Olšanové a Emily Pavlovské. Paní Ivana (IF) se věnuje figurální malbě, tíhne k lyrické intonaci, expresivně vyhrocenému tvaru a k dekorativnímu vyznění svých obrazů. Toto pojetí zúročila i v ilustracích ke knížce Hany Průšové „Kejsy, mořský koník z Waikiki“ (2008). Malířka Emily Pavlovská používá olej na plátně a kombinovanou techniku. Hlavní důraz klade na barevnou harmonizaci a její pozitivní působení na diváky. V její tvorbě se odráží životní moudrost, nadhled a veselá mysl. Výstava obou autorek diváky velice zaujala.

    Příznivě byly přijaty také akryly a spreje mladého začínajícího malíře Václava Vilchese. Na plakátu, který vítá návštěvníky obchodního centra, se dočteme: Moje tvorba je rozeznatelná díky syrovému temnému stylu. Nemaluju kvůli penězům, je to způsob uvolnění.

Václav Vilches a jeho Strom života.
Život je pro každého velmi subjektivní a emotivní cesta. Nikdo na ní není sám. Máme rodinu a přátele, kteří nás drží nad vodou, když je nám nejhůř. Naopak my sami můžeme být tím silným kmenem, který unese tíhu starostí našich nejbližších. Dokažme svým blízkým, že na vše nejsou sami.
(Tisíc origami jeřábů vlastnoručně poskládaných a nalepených na plátně.)

    Václav Vilches se začal věnovat výtvarnému umění po tragické události v rodině. Zemřela mu máma – bohužel ve věku, kdy se člověk rozhodně nemá chystat na smrt. Byli si hodně blízcí. S Václavem to neskutečně otřáslo, všechny krásné i špatné vzpomínky potřeboval nějakým způsobem ventilovat. Malování se mu stalo vhodnou terapií…

    „Moje první tvorba vypadá značně chaoticky – míchá se v ní smutek a vztek, protože svět je hrozně nespravedlivý, ale zároveň i krásné vzpomínky, které mě naplňují štěstím,“ říká. „Postupně jsem získával jasnější představu, kudy se budu ubírat. Další obrazy už jsou o poznání míň temné, ukazují moji cestu ven z oněch depresí.“

    Václav velice nerad říká, co by lidé měli v jeho abstraktní tvorbě vidět. Zastává jednoduchou filozofii: „Když něco namaluji, zalakuji a pověsím, je hotovo padesát procent práce. Dalších padesát procent se projeví ve chvíli, když k obrazu přijde divák, podívá se na něj, spojí si ho se svými zkušenostmi, se svou představivostí a vlastní osobností. Teprve pak je dílo hotovo. Proto je tady tolik abstraktních obrazů, ke kterým jsem neřekl absolutně nic, krásně jsem se tomu vyhnul,“ směje se.

    Zřejmě by měl následovat dotaz, kam autor směřuje; tak tomu v rozhovorech většinou bývá. Ani já jsem se tomu nevyhnul. „Už jsi někdy slyšel, že australští domorodci občas opouštějí svá bydliště a projdou třeba půl Austrálie?“ odpovídá Václav otázkou. „Je to pro ně jakási očistná kůra. Opouštějí svoji rodnou vesnici a nevědí, kam přesně směřují, neznají cíl. Jediné, co vidí, je cesta, která se před nimi rozvíjí. A tak to vidím i já. Nevím přesně, kam směřuji, ale rozhodně vím, že je to cesta, kterou se chci ubírat. Před obličejem mám spoustu obrazů, vím, že je potřebuji namalovat, všechno ostatní se teprve uvidí…“

    Všem, s nimiž se v Letmu setkáváme, se sluší poděkovat a popřát hodně zdaru. Vystavujícím umělcům, účinkujícím, návštěvníkům, Anetě Horské, ale také manažerům obchodního centra, kteří projekt Tam, kde svítí maják podporují. Už teď se můžeme těšit na další výstavy.

JAROSLAV BOBEK
Foto: autor

Ukázky z vystavených obrazů Václava Vilchese.