Dopravní výchova poněkud netradičně

14.03.2016 11:10

    Dveře na chodbu byly otevřené. Potichu jsme vstoupili do třídy, pozdravili se s vyučujícím a usedli do lavice mezi žáky. Učitel – v tomto případě Boris Obst, majitel jedné z brněnských autoškol – právě hovořil o obtížnosti testů a prověrek, které musejí podstoupit uchazeči o získání řidičského oprávnění na motocykl. „Zkoušky se od loňského podzimu výrazně ztížily,“ říká. „A další změny se chystají. Je třeba zvládnout náročné úkony na cvičišti – slalom mezi kužely při nízké rychlosti, a naopak vyhýbání se překážkám při vyšší rychlosti. Pojedete v plném provozu sami, komisař s vámi bude komunikovat z automobilu vysílačkou.“

    Pokud si po přečtení těchto řádků myslíte, že jsme vás zavedli do autoškoly, nemáte pravdu. Jsme mezi žáky deváté třídy Základní školy Mutěnická v Brně-Vinohradech. Hned se samozřejmě naskýtá otázka: Co tady dělá učitel z autoškoly? Je to docela jednoduché. Místostarosta městské části Jiří Karásek a ředitelka školy Ilona Sokolová před časem přemýšleli, co by se dalo udělat pro zlepšení dopravní výchovy u žáků vyšších tříd. Za pár měsíců opustí školu a stanou účastníky silničního provozu. Pořád slyšíme, že mladí řidiči jsou rizikovou skupinou a zaviňují největší část nehod…

    Dopravní výchově žáků prvního stupně je věnována spousta času, často toho vědí mnohem víc než jejich starší kamarádi. Pod dohledem učitelů či rodičů navštěvují dopravní hřiště a podobná zařízení, učí se správnému chování na přechodech, při chůzi na silnicích či jízdě na kole. Městská policie Brno zpřístupnila loni na podzim moderní areál dopravní výchovy na Riviéře. Několikrát jsme tam byli a sledovali strážníky, kteří dětem trpělivě vysvětlují, jak se mají chovat v silničním provozu. Děti jsou nadšené. I ředitelka školy Ilona Sokolová potvrzuje, že až do 4. třídy jsou žáci vcelku správně připravováni. „Ale pak už nic,“ dodává.

    Což tedy přijít za deváťáky, kteří už pošilhávají po řidičácích na skútry a motorky kategorie AM a A1, a trošku se jim věnovat? Pedagogové o této možnosti promluvili na třídních schůzkách. Zájem rodičů předčil očekávání. Většina z nich pochopila a ocenila, že děti absolvují stejnou výuku, jakou by jim nabídly autoškoly. Kdo bude mít zájem, může následně absolvovat i praktickou zkoušku pro jednostopá vozidla kategorie A1 (do 125 ccm). Osvědčení samozřejmě obdrží až v 16 letech, jak to vyžaduje zákon.

    Učitel z autoškoly sem přichází jedenkrát týdně. Jeho mzdu hradí Městská část Brno-Vinohrady. „Nejsou to výdaje z obecních peněz,“ říká místostarosta. „V minulosti jsme sloučili obě školní budovy, školu jsme postupně opravili a zateplili. Druhou budovu teď pronajímáme. Školní rozpočet se však nezměnil. Část prostředků se podařilo ušetřit, můžeme je věnovat na pobyty na horách, vyšetření zraku dětí a na dopravní výchovu žáků devátých tříd.“

    Lektor děti seznamuje se všemi záludnostmi, s nimiž se mohou setkat v silničním provozu. „Musíte se naučit ovládat vozidlo takovým způsobem, abyste s přehledem vnímali všechno ve svém okolí. Důležitá je opatrnost, předvídavost a ohleduplnost. Smíte jet tak rychle, abyste stačili zastavit na vzdálenost, na kterou vidíte,“ vysvětluje Boris Obst. „Počítejte s tím, že nároky budou podstatně vyšší, než v minulosti. Kdo neudělá test, nemůže ve zkoušce pokračovat. Motocykl je módní, ale také hodně nebezpečná záležitost. Většinu dopravních nehod způsobí řidiči do jednoho roku od získání řidičského průkazu.“

    Než lektor stačil připravit počítač a vybrat psychologický test, který žákům „zkusmo“ promítl, otočil jsem se ke dvěma klukům, kteří seděli v lavici za mnou. Deváťáci Tomáš Sekanina i Martin Smutný se hlásí na Integrovanou střední školu automobilní v brněnské Křižíkově ulici, každý na jiný obor. Tomáš má dokonce představu o budoucí vojenské kariéře. Předpokládá, že oprávnění k řízení motocyklů kategorie A1 si určitě udělá. Martin se ještě definitivně nerozhodl, jeho maminka není k řízení jednostopých vozidel příliš vstřícná. Ale někdy v budoucnu si určitě udělá zkoušky na osobní i nákladní automobil, a zřejmě i na autobus. Oba chlapci svorně potvrzují, že schůzky s učitelem autoškoly jsou velmi užitečné.

    Deváťáci se budou věnovat dopravní výchově dvacet hodin, což je víc než v autoškole. Pokud se rozhodnou ve výuce pokračovat a přihlásí se do řidičského kurzu, za autoškolu zaplatí o tisícovku méně než je obvyklé. Teorie jim bude z velké části započtena. Nápad se zalíbil i Polici ČR. Její pracovníci slíbili, že rovněž přispějí svými přednáškami. Dětem umožní přístup k simulátorům, s nimiž by se jinde určitě nesetkaly. Doslova nadšen je hlavní koordinační subjekt bezpečnosti silničního provozu BESIP, který se dlouhodobě snaží snižovat nehodovost způsobenou rizikovou skupinou mladých řidičů. Školákům nabízí simulátor, díky němuž si mohou lépe představit, jaký je rozdíl havarovat při malé či vysoké rychlosti. A pomocí speciálních „opileckých“ brýlí jim názorně předvede, jak řidič vnímá své okolí pod vlivem alkoholu.

    Pokud se nápad z Mutěnické ulice osvědčí, bude BESIP tento způsob dopravní výchovy doporučovat i dalším brněnským školám. Určitě se objeví někteří odpůrci a škarohlídi (bez těch by u nás nic nešlo), ale za zkoušku to v každém případě stojí. Kdo bude následovat?

JAROSLAV BOBEK
Foto: Jan Martof

Z našeho archivu:
Na brněnské Riviéře vyrostl moderní areál dopravní výchovy (2. 10. 2015)