Císař Karel IV. 1316–2016

13.06.2016 21:25

    Výstava Císař Karel IV. 1316–2016, která je součástí pražského projektu velkoryse pojatého souboru zajímavých výstavních akcí k 700. výročí narození panovníka, jehož účastníci někdejší ankety Největší Čech zařadili na první místo, je monumentální, i když nikoli vyloženě okázalá; velkolepá, i když rozumně uměřená; fundovaná, i když oslovující i laiky. A lze si představit, že pro tvůrce výstavy, kteří přistupovali k výstavní koncepci a k výběru exponátů navýsost zodpovědně, to musela být zároveň i krásná práce.

    Jedná se přitom o první česko-bavorskou zemskou výstavu: pořadateli jsou totiž Národní galerie v Praze a Dům bavorských dějin ve spolupráci s Vědeckým centrem pro dějiny a kulturu východní a střední Evropy při univerzitě v Lipsku. Zmíněná výstava byla otevřena přesně v následný den 700. výročí Karlova narození (budoucí císař Svaté říše římské, český, titulární italský, poslední korunovaný arelatský král a markrabě moravský se narodil 14. května 1316 v Praze a zesnul tamtéž 29. listopadu 1378), nyní je umístěna ve Valdštejnské jízdárně v Praze, kde je k vidění od 15. května do 25. září letošního roku, poté se až do března příštího roku přestěhuje do Germánského národního muzea v Norimberku. Autory výstavy jsou Jiří Fajt, ředitel Národní galerie v Praze, a zahraniční odborníci z Lipska, Berlína, Říma, Düsseldorfu a Augsburgu. Kurátorem výstavy je rovněž Jiří Fajt, spolukurátorkou Helena Dáňová – oba kurátoři jsou zároveň autory objemného a dokonale informativního katalogu výstavy.

    Samotná výstava působí velmi kompaktně, i když je rozdělena do 17 oddílů. Jejich výčet není pouhou enumerací, poněvadž výrazně vypovídá o celkové koncepci co do struktury bohatě pojaté expozice – tj. zejména o promyšleném využití propojení umění a kultury s politikou vynikajícího státníka vstřícného snad ke všem oborům tvůrčí činnosti: I. Karel IV. a jeho podoba – realita versus fikce; II. Rodina, výchova ve Francii, první politické zkušenosti v Itálii; III. Moudrý panovník; IV. Zbožný panovník; V. Karel jako sběratel královských korun; VI. Pražská katedrála jako kostel českých králů; VII. Karlštejn jako císařský hrad; VIII. Praha – hlavní město říše; IX. Norimberk; X. Země Koruny české; XI. Umění ve službách císaře; XII. Svatá říše římská – stoupenci a opozice; XIII. Karlova židovská politika – chráněnci i oběti; XIV. Itálie a sny o novém císařství; XV. Hornictví, obchod a finance – hospodářská základna dobré vlády; XVI. Cesta do Paříže; XVII. Cesta na věčnost.

Vlevo: Koruna římského krále Karla IV. – podle antropologických výzkumů přesně odpovídá mírám císařovy hlavy. – Vpravo: Váza z Číny – první doklad importu čínského porcelánu do Evropy –, dovezená Karlu IV. zřejmě di Marignollim.

    Už samotný vstup do Valdštejnské jízdárny na návštěvníka silně zapůsobí: přítmí rozlehlého sálu s nasvícenými artefakty může připomínat noční nebeskou báň s hvězdami, doprovodné údery zvonů a vznosné a důstojné chrámové tóny pak hudbu nebeských sfér. Člověk na sebe snadno nechá působit celkovou duchovní atmosféru a má pocit, že je zde přítomen až jakýsi genius loci. Oči pak přecházejí z jednoho díla na druhé, jednotlivé kapitoly výstavy vás vedou po cestě poznání Karlovy doby, aniž by vás zahltily přílišným nakupením věcí, i když by toho bylo ještě hodně, co by bylo možné v rámci výstavy ukázat: kvalitě ovšem byla dána přednost před kvantitou. Podle údajů organizátorů je zde vystaveno na 170 exponátů, z nichž mnohé byly zapůjčeny z asi stovky zahraničních institucí: kdybyste každému věnovali půl minuty, strávíte na výstavě asi hodinu a půl, což je jistě únosné. Průměrná denní návštěvnost se dle odhadu pokladních blíží zhruba k tisícovce: značnou část tvoří školní výpravy, což je jen dobře, protože lepší dějepisnou výuku epochy Lucemburků si lze jen těžko představit. Nelze ovšem nepostřehnout – právě ohledně přítmí – stesky některých návštěvníků, které bylo možné zaslechnout nejen od starších lidí se slabším zrakem, ale i od žákovských výprav. Inu – je to určitá daň za vyvolání pozoruhodné atmosféry výstavy…

    Ve Valdštejnské jízdárně nechybějí šperky, koruna římského krále, mince, kříže, relikviáře, obrazy, sochy, listiny, knihy, textilie, sklo, porcelán, nádobí, věžní hodiny, erbovní spony a štíty, kamenné stavební fragmenty, modely hradů, textové a genealogické tabule, nádherné sklomalby – zkrátka téměř všechno, co vás jen napadne… A k tomu zní hlahol zvonů a duchovní hudba, k dispozici je několik audioukázek a videopořadů, nemluvě o velké filmové diorámě s projekcí, poskytující úchvatný obrazový zážitek…

Vlevo: Torzo náhrobku římské královny Markéty Brabantské. – Vpravo: Dobové křišťálové džbány – francouzská provenience.

    Vybrat z oněch zhruba dvou stovek předmětů ty nejkrásnější či nejdůležitější vlastně ani není možné, nicméně návštěvníkově pozornosti by jistě neměly uniknout především nádherná koruna římského krále (volební právo mělo sedm kurfiřtů – čtyři světští a tři církevní; aby se zvolený král Svaté říše římské, teprve až zhruba od poloviny 15. století nazývané Svatá říše římská národa německého, stal poté císařem, musel pak ještě podniknout korunovační cestu do Říma k papeži): koruna je jinak uložena v katedrální pokladnici v německých Cáchách, i když vznikla v dílnách pražských zlatníků, nicméně do Prahy se od korunovace, uskutečněné právě v Cáchách (Aachen) v roce 1349, dostala na čas až nyní (mimochodem – říšská císařská koruna se nachází ve Vídni); dále pak část náhrobku Karlovy babičky Markéty Brabantské (manželky císaře Jindřicha VII.), který z pověstného carrarského mramoru zhotovil jeden ze zakladatelů italské renesance – slavný sochař Giovanni Pisano, přičemž toto torzo bylo na výstavu dovezeno z italského Janova; do třetice pak jmenujme historicky první doklad importu čínského porcelánu do Evropy – vázu z Fonthillu, zapůjčenou z irského muzea v Dublinu, již Karlovi dovezl mnich Giovanni di Marignolli, čínský misionář a poté slavný kronikář Karla IV. Originál Zlaté buly Karla IV. (nezaměňovat se starší Zlatou bulou sicilskou!) bohužel musel být po několika dnech vrácen do německého archivu, za bližší pozornost ovšem stojí řada dalších exponátů. Zmiňme alespoň zakládací listiny univerzit z Prahy a italské Lukky, pražské univerzitní pečetidlo, tkaninu z královské hrobky, kříž z německého Göttingenu, Evangelium svatého Marka ze 6. století s autografickou poznámkou Karla IV. z roku 1355, nádherné křišťálové džbány z Francie, dnes už proslulý zlomek Kroniky tak řečeného Dalimila, který byl pro naši republiku zakoupen na aukci v Paříži před jedenácti lety, díla Mistra třeboňského oltáře a malby Mistra Theodorika z karlštejnské kaple, modely hradních rezidencí Karla IV. (včetně Karlštejna), několikametrový model Karlova mostu s Karlovým pohřebním průvodem (který přímo vyzývá k natočení animovaného filmu), modlitební knížka Bonny (Jitky, Guty) Lucemburské (Karlovy sestry), dovezená z Ameriky – z Metropolitního muzea v New Yorku. Z německého Norimberku (kde se narodili Karlovi potomci Václav IV. a Zikmund Lucemburský, přičemž například na oslavu narození prvorozeného potomka Karel poskytl Norimberku značné daňové úlevy a vyhlásil amnestii, zatímco do Cách – města Karla Velikého – poslal hroudu zlata nikoli jako koňská hlava, jak se píše v pohádkách, ale ve váze novorozence; Norimberk ovšem je bohužel také spjatý s nezabráněním pogromu na židovské obyvatelstvo) pak bylo na výstavu přivezeno osmnáct rozměrných sklomaleb od malíře S. Weinschrötera na pětimetrovém okně z kostela svaté Marty (celý kostel bohužel předloni vyhořel, ale okna v té chvíli byla naštěstí na opravě v restaurátorských dílnách) et cetera… Pro Brňany dodejme, že je jistě zaujme antifonář (zpěvník liturgických zpěvů) královny Elišky Rejčky, spjatý s klášterem cisterciaček na Starém Brně.

    Výstava představuje Karla IV. nejen jako schopného panovníka, stavitele, sběratele relikvií či mecenáše umění, ale i jako člověka se smyslem pro astrologické a duchovní vzkazy zašifrované v různých stavbách, ba i jako muže obdivujícího ženskou krásu, muže s pozoruhodným, ovšem papežem silně kritizovaným vztahem k módě, ale i k jiným lidským slabostem… Součástí výstavy je i bohatý doprovodný program, zahrnující vědecká sympozia, workshopy, divadelní a hudební představení a řadu dalších akcí. Díky tomu všemu si velmi dobře uvědomíte, že na mnoha místech jak v zahraničí, tak v zemích Koruny české – ale zejména ve vnitřní Praze – téměř na každém kroku narazíte na výrazné urbanistické i další stopy, které nám Karel IV. zanechal – připomeňme alespoň Karlovy Vary (teplé prameny mu mohly pomoci při léčení dny, kvůli níž musel opravdu trpět). A to přitom – co se Čech a Prahy týče – o někdejším stavu království i jeho městské hlavy ve svém vlastním životopisu napsal: „Toto království jsme našli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný hrad svobodný, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiný měšťan. Pražský hrad pak byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi. Na tom místě jsme dali vystavět nově veliký a krásný palác s velikým nákladem, jak je dnes patrno kolemjdoucím.“ (Z latiny přeložil Jakub Pavel, nakl. Vyšehrad, 1970.) Nejen krásným palácem, ale množstvím dalších staveb a mnoha jiných děl, která Karel nechal vytvořit, se tento Lucemburk zapsal zlatým písmem a navěky nejen do českých, ale i do evropských dějin. Pražská výstava Císař Karel IV. 1316–2016 to přesvědčivě potvrzuje.

JAN MERVART

Foto: Jaroslav Bobek

Vlevo: Tympanon (zdobená plocha štítu stavby) z Týnského chrámu v Praze. – Vpravo: Obrazy Mistra Theodorika, známé z výzdoby kaple na Karlštejně.