Za Františkem Bohdalem

7. července 2012 zemřel básník, dramatik, prozaik, herec František Bohdal.

    Zazvonil telefon, ozval se mužný hlas dávného kolegy Mojmíra Hegera: „Musím ti říct smutnou zprávu, Franta Bohdal je po smrti, i pohřeb už měl… Co nic neříkáš?“

    „Říkám, že je nás z naší herecké družiny už velmi málo…“

    „Co říkáš? Nic neslyším, ke všemu pajdám a nic prý na to není. Tak se opatruj, ať mám komu volat. Zase se ozvu…“

    Telefon oněměl.

    Vybavil jsem si hubenou postavu Františka Bohdala. Stáli jsme u boční stěny brněnského krematoria, podával jsem mu ruku: „Chlapče, kterýpak ty jsi. Já totiž nevidím. Čekám, až si mě vyzvednou.“

    „Ale, Franto, to je přece Jarda Tuček.“ Vemluvil se Mojmír.

    „Jo, Jarda, odpusť mi to, to je ale ostuda, nepoznat herce, kterého znám takovou řádku let. To jsi byl ve druhém ročníku na JAMU, co jsem tě prvně viděl na školní předváděčce. Říkal jsem tvé profesorce Skrbkové, že bys byl dobrou posilou do našeho souboru. Potom sloučili Fučíkovo divadlo s Mrštíky a my se potkali. Ovšem moc jsme toho spolu nenahráli, odskočil sis do Ostravy, ale jak ses vrátil do Brna, sledoval jsem tě na prknech Mahenky a po očku v Provázku, v Martě i v Polárce. A teď tě nepoznám. Promiň mi to, je to ostuda…“

    „Jakápak ostuda, žádná ostuda, Franto, horší je, že nás tolik ubylo a ubývá. Je z nás nedobrovolný spolek přátel žehu. Vezmi si poslední měsíce. Jana Ebertová, Josef Karlík, Alena Ambrová, Karel Jánský, Erik Pardus, Láďa Lakomý, Jarda Dufek, Jarda Fert, Míla Foltýnová, Eda Muroň, kdo z nás je na řadě teď?“  Smutnil Mojda Heger.

    7. července 2012 zemřel básník, dramatik, prozaik, herec František Bohdal.

    Vzpomněl jsem si, jak kolega, důchodce František přišel za mnou do Polárky: „Jardo, moc pěkného jsem slyšel o tom, jak jsi Polárku přestavěl. Můžu se jít podívat dovnitř?“

    „Můžeš, Františku, ale musíš si zaplatit.“

    František ztuhnul, začal z kapes vytahovat drobáky a vzdychat: „To je ostuda, to je ale ostuda!!“

    Dal jsem Františkovi lístek, vrátil jeho drobné a vstupné za něj zaplatil.

    Chodím do divadel málo, ale kdykoliv platím čestnou vstupenku stovkou, slyším Františkovo: „To je ostuda, to je ale ostuda!“

JAROSLAV TUČEK