Vzpomínky dávné i docela čerstvé…

    Byla to odbornice, která znala, uměla, věděla, kam sáhnout, a to i na centrálních úřadech v Praze. Celý život se věnovala archivnictví. Sledovala odbornou literaturu, publikovala a ani jako vedoucí pracovnice neztrácela kontakt se svým oborem. Začínala v Pardubicích, později přešla do Brna. V roce 2000 byla pověřena vedením Moravského zemského archivu. Byla si vědoma nesnází, s nimiž se tato instituce potýkala ve svých možnostech i podmínkách pro zájemce o bádání. Archiválie byly uloženy v nevyhovujících prostorách na sedmnácti místech v Brně, Jihomoravském a Zlínském kraji i v Kraji Vysočina.

    „Nelze vylíčit veškeré úsilí a snahy budovatelky nového archivu o zdar jejího záměru, které bylo dopřáno zde působit dalších osm let ve funkci ředitelky,“ čteme v životopisu Kateřiny Smutné. „Architektonicky zajímavá účelová budova se stala doslova poutním místem nejen archivářů z tuzemska a zahraničí, ale také architektů a studentů architektury z vysokých škol. Moderní a nekonvenční budova byla oceněna cenou v soutěži Jihomoravského kraje Stavba roku 2008 a o rok později také v celostátním měřítku Stavba roku 2009.“

    Doktorka Smutná získala za svou dlouholetou práci v oboru celostátní vyznamenání Za zásluhy o české archivnictví, byla nositelkou Ceny Jihomoravského kraje (2011) i Ceny města Brna (2012) v oblasti výchovy a vzdělávání. „Je veliká škoda, že jí nemilosrdný Osud vyměřil příliš málo času, aby vše dokončila podle svých představ a záměrů a že tak brzy musela opustit naše archivářské řady, v nichž si sama svou prací a životem zaslouženě zajistila významné místo,“ vzpomíná Milena Flodrová. „Zanechala proto také v mé paměti výraznou stopu jako vzor vhodný k následování, za což jí nikdy nepřestanu být vděčná.“

    Paní magistro, z duše mluvíte i nám ostatním, kteří jsme paní Kateřinu Smutnou – někteří více, jiní možná jen okrajově – znali. Kolega-novinář PhDr. Jan Mervart ve sborníku vzpomíná na přátelské setkání paní ředitelky s jihomoravskými novináři, bylo to tuším v roce 2011: „Její profesionalita a pracovní nasazení byly nepřehlédnutelné nejen tehdy, ale i při dalších akcích Moravského zemského archivu. Jihomoravští novináři se právem těšili na další spolupráci. Osud tomu bohužel nebyl nakloněn.“ Exkurze v nové budově MZA jsem se tenkrát taky zúčastnil, kolegova slova mohu bez váhání podepsat. Potvrdil je i novinář Ing. Miloš Šenkýř, který s paní Kateřinou úzce spolupracoval. Při vyhledávání různých archivních pramenů se mu vždy věnovala s mimořádnou pozorností, často bez ohledu na svůj volný čas.

    Zákeřná nemoc, s níž statečně bojovala, byla důvodem, proč se v roce 2015 nezúčastnila (jak ukládal nový zákon) konkurzu na místo ředitele. Poznatky a zkušenosti, které nashromáždila za dlouhá léta práce v archivnictví, chtěla postupně předat svému nástupci. Jenomže události dostaly rychlý spád – 7. října šla do práce jako ředitelka MZA, domů se vracela jako nezaměstnaná. Ano, i tak dokáží jednat někteří úředníci se svými spolupracovníky. Mnozí jim přitom nesahají v odborných znalostech ani po kolena. Žijeme v jakési podivné době…

    „Každá návštěva Moravského zemského archivu je pro mne nadále spjata s živou vzpomínkou na emeritní jeho ředitelku Katku Smutnou.“ (PhDr. František Zřídkaveselý, emeritní ředitel Archivu města Brna)

    „Neznám okolnosti a zřejmě podivné dění v souvislosti s jejím odchodem z Moravského zemského archivu, myslím si ale, že si určitě zasloužila důstojnější odchod a uznání po tak mnoholetém angažovaném a jistě úspěšném působení na pracovišti.“ (Mgr. Jiří Osecký, Solothurn, Švýcarsko)

    „Vždy jsi byla taková přesná, zodpovědná a akurátní. Ještě jednou Ti, milá Katko, za vše dobré, co jsi pro mne na tomto světě vykonala, z celého srdce děkuji. Ave anima pia.“ (Doc. PhDr. Vladimír Fic, CSc., Brno)

    Přesně za sedm měsíců po svém odchodu z Moravského zemského archivu paní Kateřina Smutná zemřela. Práci v archivnictví věnovala více než čtyři desítky let svého života. Je dobře, že nedávno vydaná publikace její zásluhy znovu připomíná. Sborník ze vzpomínek bývalých kolegů, přátel a spolupracovníků uspořádal doc. PhDr. Bohumír Smutný, Dr., (manžel Kateřiny Smutné) ve spolupráci s PhDr. Emilem Kordiovským a Mgr. Zdeňkem Bínou, za přispění dvorní fotografky MZA Aničky Peckové. Vázaná publikace ve vkusném typografickém provedení má 172 stran. Pokud se vám dostane do ruky, zkuste ji alespoň prolistovat…

JAROSLAV BOBEK
Foto: autor

Novinář Jan Mervart s ředitelkou Kateřinou Smutnou na výstavě Navrácená švédská kořist ve velkém sále MZA. (Listopad 2014.)