Potomek slavného mlynářského rodu

    Je jedním z potomků slavného rodu Palečků. Až do padesátých let minulého století vlastnili mlýn na řece Jihlavě nedaleko Třebíče. Podle starých urbářů se zde mlela mouka už od 17. století. Richard je velice pyšný na svůj mlynářský rod, pod e-mailové zprávy se občas podepisuje: Richardo, mlynář od splavu na řece Jihlavce.

    Známe se už hezkou řádku let. Když mi bylo čtrnáct, našel jsem odvahu posílat své první příspěvky do tehdejších okresních novin Jiskra. Redaktoři mě zvali na setkání dopisovatelů, občas jsem od nich dostal i pěknou knížku. Vždycky u toho byl Richard Paleček, tehdejší redaktor rozhlasu po drátě. Kdykoliv se spolu potkáme, s radostí a jistou nostalgií na ta léta vzpomínáme.

    Vystudoval knihovnictví a novinářství. Žurnalistikou se zabývá více než půl století, pracoval v rozhlasu i v tištěných médiích. Jeho příspěvky z domova i ze zahraničí mohli číst čtenáři mnoha novin a časopisů. Jenomže ne vždy měl na růžích ustláno…

    Novinář RICHARD ALBRECHT PALEČEK slaví osmdesátku. Nějak rychle nám to všem utíká... Spolu s dalšími přáteli ze Syndikátu novinářů jižní Moravy jsme si minulý týden připili na jeho zdraví. Výtečné francouzské víno Bordeaux, které přinesl, se k našemu vzpomínání náramně hodilo.

    Richard účinkoval dlouhá léta (až do roku 1970, kdy musel nedobrovolně opustit žurnalistiku) v Horáckém souboru písní a tanců Třebíčan. Recitoval, zpíval a tančil dokonce i s mladičkou Věrou Špakovou, dnešní eurokomisařkou Věrou Jourovou. Její maminka byla vedoucí tanečních skupin. „Do souboru začal chodit skoro od samého začátku, už někdy po roce 1955,“ říká jeho bývalý kolega Luboš Strnad. „Rád tancoval a proháněl děvčata každého věku. Pro svoji dobře proříznutou pusinku a šarm vtipně uváděl program souboru.“ Jeho největší předností byla skvělá recitace básniček. Luboš Strnad se o tom zmiňuje v publikaci Padesátiletá historie národopisného souboru Třebíčan, kterou napsal společně se svou manželkou Jenkou. Cituji: „Připomeňme i Richarda Palečka, jeho průvodní slovo a procítěný přednes básně Františka Halase Já se tam vrátím, která často vháněla slzy do očí nejen posluchačům.“ Halasovy verše v jeho podání si všichni rádi poslechli i při odpočinku mezi jednotlivými tanci, třeba po několikáté za sebou. „Děvčata při přednesu jihla a ronila slzičky. My s ženou jsme si tu báseň zamilovali. Než půjdeme do hrobu, chtěli bychom ji slyšet ještě jednou od Ríši. On ten kluk mlynářská to prostě uměl a určitě ještě umí i v osmdesáti,“ dodává Luboš Strnad.

    Richard Paleček se v mládí věnoval také divadlu. V Třebíči-Borovině hrál s tehdejším mladým „ochotníkem“, dnes známým hercem, Jiřím Pechou. A ještě něco na něj musím prozradit – hodně sportoval. Na vysoké úrovni hrál národní házenou, kopanou, provozoval lehkou atletiku, reprezentoval v plavání. Čtyřicet let byl rozhodčím košíkové, deset let dokonce ligovým.

    Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 vysílal na svobodném vysílači Vysočina. Řadu let nesměl publikovat, nebo své články podepisoval nejrůznějšími značkami či pseudonymy. Byl nezaměstnaný, později se živil jako dělník a sedmnáct let jako tesař-lešenář.

    „Po roce 1969 jsem pracoval na stavbě základní školy v Rudíkově na Třebíčsku. Vznikala za velké pomoci tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody, později nesla jeho jméno. Svoboda se narodil v nedalekém Hroznatíně,“ vzpomíná Richard Paleček. „Jednou, někdy v sedmdesátém roce, když jsem se chystal odjet autobusem do Třebíče za svou pozdější ženou Ludmilou, se náhle na staveništi objevila skupina cizích diplomatů. Odjížděli do Prahy ze strojírenského veletrhu v Brně. Vedl je tehdejší prezidentův kancléř Ladislav Novák. Požádali mě, jestli bych je mohl provést stavbou, že mě pak odvezou do Třebíče. Nejprve jsem váhal, když ale před skupinu předstoupil sám pan prezident Ludvík Svoboda s manželkou Irenou, jejich přání jsem vyhověl. Hovořil jsem česky, tu a tam rusky, občas chabou němčinou a angličtinou. Paní Irena se zeptala, jestli jsem zdejší dělník. Sdělil jsem jí, že jsem vyhozený novinář. Na to mi řekla, že až budu v nesnázích cokoliv potřebovat, ať se ozvu. Já, Hrdý Budžes, jsem to samozřejmě nikdy nepoužil.“

    Asi za deset let potkal Richard v Brně jednoho z vedoucích montérů, kteří na stavbě v Rudíkově kdysi pracovali. Mezi řečí se dozvěděl, že jeho kolega situaci skutečně využil. Paní prezidentová se domnívala, že jde o Richarda, a on na její přímluvu získal třípokojový byt v Brně.

    Snad ještě jeden zážitek. Richard Paleček psal do novin a časopisů většinou krátké zprávy a články z kultury pod jménem svého přítele v práci, tesaře Mirka Krajči (později emigroval s rodinou do Rakouska a následně do Ameriky). V přilehlé budově vedle stavby byly kanceláře. Na chodbě nechyběla nástěnka s výstřižky článků, které Richard publikoval. Některé, například z časopisu Vlasta, byly podepsány jeho celým jménem, jiné značkou Mirka Krajči. Jednou na stavbu přijela velká „delegace“ v čele s šéfredaktorem tehdejší Rovnosti Josefem Korgerem. Přijeli přemlouvat Mirka Krajču, když tak dobře píše, aby šel dělat redaktora do krajských novin. „Když si na nástěnce přečetli moje jméno, okamžitě zmizeli,“ směje se Richard Paleček. „Byl konec s psaním do Rovnosti i dalších novin, příslušné orgány si to už ohlídaly.“

    V roce 1973 odešel z Třebíčska do Bytového družstva Brno. Podle předchozí domluvy měl dělat referenta pro kulturu. Pracovnice osobního oddělení družstva ovšem na základě negativního kádrového posudku z Okresního národního výboru Třebíč rozhodla, že pro něj bude „vhodnější“ práce lešenáře. Pikantní na tom je, že tato uvědomělá kádrovačka zanedlouho emigrovala za svým mužem do Anglie.

    V šestičlenné lešenářské partě Bytového družstva Mír a pozdějšího Brnosportu s Richardem pracoval kromě dalších politicky nepohodlných osob i absolvent tišnovského gymnázia, vynikající cyklista Karel Feifer, vítěz závodu mladých nadějí Praha–Berlín–Varšava. Později emigroval do Rakouska, se svou ženou Ruth nyní žijí v městě Dornbirn na pomezí rakousko-švýcarských hranic.

    Richard Albrecht Paleček se dočkal občanské i politické rehabilitace až po roce 1989. Založil Horácké noviny a byl jejich prvním šéfredaktorem, později také ředitelem novin Puls Třebíčska. Stal se i tiskovým mluvčím Úřadu pro hospodářskou soutěž v Brně a pracoval v Rovnosti. Patří k významným brněnským žurnalistům. Stál u zrodu Syndikátu novinářů ČR, který ho pověřoval vysokými funkcemi. Byl a stále zůstává příkladem ostatním kolegům, zejména těm, kteří teprve získávají zkušenosti a učí se novinářskému řemeslu. Jeho znalosti a žurnalistickou činnost ocenila v blahopřejném dopisu i Regionální rada Syndikátu novinářů jižní Moravy.

    Jubilantovi přejeme pevné zdraví, ustavičně mladou mysl, dobrou pohodu, spokojenost a radost z novinářské práce.

JAROSLAV BOBEK

Richard Albrecht Paleček (třetí zprava) v kruhu svých kolegů a přátel.