Ovace Alexandrovcům

03.08.2017 14:35

    Osmdesáté výročí prvního koncertního vystoupení v někdejším Československu a vzpomínka na 64 kolegů tragicky zahynulých při letecké havárii na sklonku loňského roku jsou leitmotivem letošního českého turné Alexandrovova akademického souboru písní a tanců. Ještě na začátku roku byly obavy, zda Euroturné 2017 nebude muset být zrušeno. Únorový konkurs, do kterého se přihlásilo na 2 000 umělců – zpěváků, hudebníků a tanečníků – sice mezeru zacelil, ale bolest a smutek zhojit nemohl. Určitě nejsem sám, kdo s napětím a zvědavostí očekával, jak si obměněný ansámbl povede. Je obdivuhodné, že umělci za pouhé tři měsíce dokázali nastudovat program, který nemá chybičku.

    Soubor založil v roce 1928 hudební skladatel, profesor Moskevské konzervatoře Alexandr Alexandrov. Původně dvanáctičlenné pěvecké těleso se v průběhu let rozrostlo v mohutný ansámbl, známý nejen v Sovětském svazu, ale i v řadě zemí několika kontinentů. Jeho repertoár zahrnuje širokou škálu písní lidových, vojenských či duchovních, skladby operní, jakož i pop music. Zvláštní kapitolu v historii Alexandrovců tvoří jejich koncertní činnost v průběhu Velké vlastenecké války. Oni to byli, kdo v červnu 1941 před Běloruským nádražím v Moskvě vyprovázeli vojáky na frontu. V průběhu válečných útrap zajížděli na bojiště, aby podpořili odhodlání sovětských bojovníků, takových vystoupení uspořádali na 1 500.

    Letošní české turné, nad nímž převzal záštitu prezident ČR Miloš Zeman, přivedlo Alexandrovce do deseti krajských měst. Po Zlínu, Olomouci a Ostravě se představili Brňanům, a to hned dvěma koncerty. Po střechu vyprodaná hala Rondo se stala dějištěm vřelého přijetí ruských umělců. Tolik potlesků tu už dlouho nebylo slyšet. Nelze vypočítávat celý program, a tak připomeňme, že největšími hity obou koncertů byly písně Svatá válka, tradiční Kalinka, Jeřábi, Išiel Macek do Malacek, Na tu svatú Katarínu, Lady Karneval a závěrečná Kaťuša. Hvězdou programu byl národní umělec pěvec Vadim Ananěv. Ten jakoby zázrakem přežil prosincovou tragédii, když se souborem neletěl, protože jeho žena rodila dcerušku. Byl to především on, kdo dokázal vyprovokovat diváky, aby se přidali a zpívali společně s umělci na pódiu.

    Závěrečný aplaus, který přerostl v ovace, nebral konce. Po zásluze, mistrovství ruských umělců je obdivuhodné. Pěvecký sbor je právem považován za jeden z nejlepších na světě. O nic pozadu nezůstávají sólisté, brilantní orchestr či taneční skupina, jejíž vystoupení, nepostrádající četné akrobatické prvky, bere dech. Hlavně kozáčkové variace jsou fascinující. I když Alexandrovci mají ve svém názvu přívlastek akademický, neznamená to, že by jejich projev byl chladný, ba právě naopak, jejich zpěv, hra, tanec mají duši a srdce. Díky za mimořádný zažitek!

LUBOŠ PETŘÍK