Otázky zůstávají…

    V secesní vile Löw-Beeryho, kterou spravuje Muzeum Brněnska, proběhl večer s Erikou Bezdíčkovou… Datum nebylo vybráno náhodně – 27. leden. V roce 1945 v ten den osvobodila sovětská armáda koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) a v roce 2005 byl 27. leden vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. V tento den si svět připomíná utrpení více než šesti milionů Židů, dvou milionů Romů a milionů dalších, kteří se stali obětí úchylné nacistické ideologie. Erika Bezdíčková je pamětnicí…

    Večer ve vile byl sestaven z četby z knížky Moje dlouhé mlčení, kterou Erika Bezdíčková napsala až mnoho let po návratu z Německa, a z autorčina vyprávění. Nebyla to premiéra, s tímto pořadem Erika oslovila již řadu posluchačů, obvykle ji doprovází herečka Kateřina Rakovčíková, která čte úryvky z autorčiny knížky a doplňkem bývá i hudební doprovod. Tento typ pořadu je určen širší veřejnosti, neméně působivé a jistě i neméně důležité, ne-li důležitější jsou návštěvy Eriky Bezdíčkové ve školách u nás, v Rakousku i v Německu, kde vypráví o posledních válečných letech v koncentračním táboře Osvětim, v Sachsenhausenu a jinde, i o putování třináctiletého vyhublého a dohola ostříhaného děvčátka poválečnou východní Evropou…

    Stěžejními body vyprávění nejsou odsouzení, nejsou výčitky, ani silná slova.  Spíše otázky. Od těch racionálních, které v hlavách vězňů krystalizovaly, když vysoko nad nimi přelétaly bombardovací svazy spojenců: Proč dávno nezničili železniční tratě do koncentračních táborů, proč nebombardovali plynové komory, když věděli…

    A jiné, subtilnější, ale stále se vracející: Proč já zůstala a mí milí ne, jak se mohu radovat ze sluníčka, z jarních pampelišek, když miliony jiných zmizely v nenávratnu… a proč dnes opět tolik lidí ovládá netolerantnost, ba i nenávist k menšinám, proč mnozí znovu křísí antisemitismus, rasismus… A jak má demokracie bojovat…

    I za ty otázky poděkujme paní Erice Bezdíčkové, i za obětavost, s níž plní poslání, jež jí svěřili ti, co odešli.  (lav)