Ohlédnutí za stolní společností Úterníků

    V létě roku 2006 se ve vinotéce v areálu Obzor na brněnské Lesné začala scházet skupina brněnských novinářů – seniorů, převážně se vážící bývalou redakční příslušností k deníku Rovnost. Iniciativa vzešla od někdejšího šéfredaktora Bohumila Marčáka a vyplynula z potřeby debatovat na pozadí změn ve vývoji novin a tisku všeobecně o budoucnosti tištěných médií a žurnalistice jako takové. Počet účastníků pravidelných úterních setkání, odtud se zažilo nazývat je Úterníky, se ustálil na devíti – kromě již zmíněného Boh. Marčáka to byli Jaromír Dufek, Otakar Rydlo, Emil Sokol, Tonda Hančl, Josef Lesovský, Jiří Halada, Jan Mervart a autor těchto řádků, Jiří Roupec, všichni s desítkami let žurnalistické praxe. K nim se občas připojili sporťáci Zdeněk Hrančík, Zdeněk Vlach, pražská redaktorka Rovnosti Květa Procházková, pařížská korespondentka Marta Tregouetová  a posléze se začala, víceméně pravidelně, zúčastňovat schůzek i Eva Valtová. K diskutujícím novinářům si čas od času přisedli i sociolog prof. Ivo Možný, prof. Alois Hajda, bavič Libor Pantůček a další.

    Kromě diskusí na aktuální vnitropolitická i zahraniční témata a jejich novinářské ztvárnění se nezřídka ze vzpomínek pamětníků dotvářel i obraz historie moravských, potažmo brněnských novin, včetně současných personálních obměn redakcí. Stravitelnost vážných témat nakupených během týdne vždy odlehčoval seniorský nadhled a humor, což odrážel i společně vydávaný občasník nazvaný Minirevue stolní společnosti Úterníků. Od prosince 2006 do června 2011 vyšlo deset čísel. Mnohé z výstupů úternických diskusí se však dostaly i na stránky odborného a denního tisku.

    Tak jak šly týdny, měsíce a roky, naplňoval se i čas Úterníků. První, v únoru 2010, odešel, jistě do novinářského nebe, Bohuš Marčák. Následovali ho postupně Tonda Hančl, Ota Rydlo, Jura Halada, Jaromír Dufek. Zbyli jsme čtyři, i když Honza Mervart už nějaký čas na schůzky nedocházel. Eva Valtová se odstěhovala mimo Brno. Ještě v prosinci loňského roku oslavil u stále rezervovaného stolu své devadesátiny Emil Sokol, ale dál mu zhoršující se zdravotní stav nedovoloval zúčastňovat se sezení. Obdivuhodně vytrvale i přes kupící se zdravotní potíže příjížděl na Lesnou Pepa Lesovský, žel jen do letošního dubna, kdy také on, ve svých pětaosmdesáti, zemřel.

    Společnost Úterníků byl, dle mého názoru, zdařilý pokus, jak zůstat po odchodu z redakčního života svým způsobem stále v branži. Pro mne, jako asi nejmladšího u stolu, byly úterní schůzky leckdy brusným kamenem vlastních názorů a pokládám si za čest, že jsem mohl být součástí tohoto úternického spolku.

JIŘÍ C. ROUPEC

Jediný společný snímek Úterníků (žel už jen v podobě kopie z tisku). Zleva: Jan Mervart, Josef Lesovský, Jaromír Dufek, Otakar Rydlo, Tonda Hančl (stojící – přišel pozdě), Emil Sokol, Jiří Halada, Jiří Roupec (stojící – poté, co zmáčl samospoušť fotoaparátu) a zcela vpravo – Úterník zakladatel Bohumil Marčák.